Jsem jako jogurt s vytištěným datem spotřeby. Poslední opona Renée Fleming

Diva odchází: Renée Fleming se loučí s operou?
(The New York Times – 5. dubna 2017 – Charles McGrath / Vanity Fair – 5. dubna 2017 – Amy Fine Collins)

Opera Richarda Strausse Der Rosenkavalier pojednává o plynutí času. Je to příběh bohaté vdané ženy, Maršálky, která má románek s mnohem mladším mužem a uvědomuje si, že stárne a že on dříve či později odejde. Ve své nejslavnější árii na konci prvního dějství zpívá o tom, že chce zastavit čas. Na konci opery se pak za doprovodu hudby tak procítěné, že ji si ji Strauss přál mít na svém vlastním pohřbu, smiřuje s nevyhnutelným a s důstojností přepustí svého milence mladší ženě.

Nová inscenace Rosenkavaliera z dílny Roberta Carsena, která měla premiéru v zimě v Londýně a ve čtvrtek 13. dubna zazní poprvé v Metropolitní opeře, klade důraz na téma změny, osudového zvratu. Děj je z Vídně osmnáctého století přesunut do období, kdy bylo dílo napsáno, tedy sklonku habsburského impéria a doby těsně před vypuknutím první světové války. Ze Straussova díla se tím stává opera o konci jedné éry či dokonce o konci světa.

Pro Renée Fleming, hvězdnou sopranistku, která si zazpívá Maršálku v Met, i pro hudební svět to skutečně bude konec jedné éry: tento Rosenkavalier může totiž znamenat její rozloučení s operním jevištěm. Renée Fleming zazpívá své poslední představení v sobotu 13. května odpoledne.

Lidé, kteří Renée Fleming (58) znají, tvrdí, že si tento okamžik plánovala celé roky. Spisovatelka Ann Patchett, která se s pěvkyní spřátelila, když napsala knihu Bel Canto o operní divě, v lecčems podobné právě Fleming, nedávno prohlásila: „Od té doby, co jsem Renée poznala, neustále mluví o tom, že se to všechno chýlí ke konci. Odjakživa má asi takový pocit: Jsem jako jogurt s vytištěným datem spotřeby, ten den jednou nastane a pak mě zkrátka vyhodí.“

Proto se Renée Fleming snaží rozloučit po svém. „Člověk nechce, aby si lidi říkali: Proboha tě prosím, už to skonči,“ vyjádřila se v Londýně, když se připravovala na tamní poslední představení Rosenkavaliera.

Renée Fleming patří mezi velké mezinárodní hvězdy, které je velmi těžké, ba takřka nemožné nahradit. Řadí se k těm operním pěvcům, kteří dokážou přitáhnout publikum. Díky kombinaci osobního kouzla a přístupnosti ji publikum vnímá jako „lidovou divu“. Podílela se například na soundtracku k filmové trilogii Pán Prstenů, takže zaujala i lidi, kteří rozhodně nepatří mezi operní fanoušky. Prodala přes dva milióny nahrávek, což je na operu ohromné číslo, a vyhrála čtyři ceny Grammy. V roce 2014 byla první operní pěvkyní, která zpívala hymnu při Super Bowl. „Její velkou ambicí nebylo stát se operní hvězdou,“ prohlásil Matthew Epstein, manažer paní Fleming v letech 1995-1999. „Chtěla být jako Beyoncé. A stále chce.“ Vyjádřil se i ke konci její operní kariéry: „Je těžké nastartovat kariéru a ještě těžší je elegantně ji ukončit. Proto si myslím, že tohle je od ní velmi chytré a uvážlivé rozhodnutí. Říká se tomu odejít na vrcholu.“

Renée Fleming v únoru oslavila osmapadesáté narozeniny. Její přítelkyně a učitelka Leontyne Price byla stejně stará, když v roce 1985 odešla z operního jeviště. Na YouTube lze zhlédnout videozáznam jejího posledního vystoupení, kde je velmi patrné její dojetí při nekonečných ovacích diváků. Renée Fleming však po svém zimním rozloučení s londýnským operním publikem v Rosenkavalierovi na jevišti Royal Opera House žádnou nostalgii neprojevila. Řekla tehdy: „Když jsem přemýšlela, jak to udělat, mým vzorem v celém tom procesu byla Leontyne Price. Řekla mi, že si pak mnohem víc užívala koncertování, a také mi vyprávěla o tom, jak na ni působilo, když cítila, že už vlastně nemá kolem sebe žádné kolegy. K tomu dochází během kariéry velice rychle – v krátké době máte kolegy z úplně jiné generace.“

Renée Fleming říká, že nehodlá zcela přestat se zpěvem, jen změní repertoár. Plánuje více se věnovat koncertům a recitálům, více nahrávat, trávit více času v Lyric Opera v Chicagu, kde byla v roce 2010 jmenována uměleckou konzultantkou. „Všechno je otázkou načasování,“ vyjádřila se umělkyně pro Vanity Fair. „Na jevišti jsem zažila krásné časy.“ Její krémový hlas se sice nijak zásadně nezměnil, neztmavl, jak se to sopránům často stává, ale v osmapadesáti letech má pocit, že je pro postavy, které dříve v opeře ztělesňovala, už nejspíš příliš zralá. „Možná s výjimkou Maršálky. Tu jsem ale zpívala už tolikrát!“ Jejími dalšími proslavenými rolemi byla Massenetova Thaïs a Manon, Desdemona ve Verdiho Ottelovi, titulní role ve Dvořákově Rusalce a Taťána v Evženu Oněginovi. „Ráda bych byla zpívala víc těžšího repertoáru,“ říká. „Mimi, Butterfly, Tosca, Salome, Elektra: bylo by to jistě vzrušující, ale zkrátka se to nehodí pro můj hlas.“

Renée Fleming však na rozdíl od mnoha operních pěvců dokáže vyniknout i v jiném typu repertoáru – dokáže zazpívat prakticky cokoliv, kromě opery a vážné hudby zvládá i jazz a pop, a to v šesti jazycích. V roce 2010 například vydala rockové album Dark Hope (ovšem tímto experimentem se hudebním posluchačům příliš nezavděčila, rockoví fanoušci měli pocit, že se „hrabe na jejich písečku“, zatímco milovníci opery si stěžovali, že na desce zpívá mnohem drsnějším hlasem a o dvě oktávy níže než obvykle, takže ji skoro nemohli poznat). Přesto tímto albem prokázala, že se nebojí experimentovat. V eklektickém duchu se nese její poslední album, které vyšlo letos v lednu pod názvem Distant Light: obsahuje například Knoxville: Summer of 1915 Samuela Barbera, zhudebněné básně Marka Stranda (přítele Renée Fleming) z dílny švédského skladatele Hillborga a také tři písně od Björk, jejíž kreativitu pěvkyně velmi obdivuje. V poslední době Fleming také nahrávala pěvecké party do filmu Bel Canto.

Kromě toho se pěvkyně například podílí na multidisciplinárním výzkumu působení hudby na lidský mozek v Kennedy Center. V únoru se aktivně zúčastnila dvoudenní akce s názvem Chicago Voices, jejíž součástí byly přednášky pro mladé zpěváky. Renée Fleming mimo jiné předsedala panelové diskuzi o hlasové technice. Hodlá i nadále podporovat mladé zpěváky a přispívat k rozvoji této umělecké formy.

„V současné době mám pocit, že dělám všechno možné – věnuji se zpěvu, koncertování, jezdím na turné, vytvářím nové věci. A všechny ty různé věci dělám ráda. Čas ukáže. Možná už se nikdy nebudu zaměřovat jen na jednu věc.“

Redakčně kráceno
Přeložila a připravila Kateřina Bodnárová