Jakub Jan Ryba – pravdy a omyly, odkaz a dílo

Jakub Jan Ryba je dnes převážně spjat s jedinou kompozicí, kterou je Česká mše vánoční „Hej mistře“. Byla by velká škoda, pokud by povědomí širší veřejnosti zůstalo takto zúžené. Ryba je autorem velkého množství kompozic i děl nehudebních. Jeho odkaz propaguje Společnost Jakuba Jana Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, kde Ryba působil. Jejím předsedou je Hubert Hoyer, který se Rybovu odkazu intenzivně věnuje téměř celý život.
Hubert Hoyer u varhan (foto archiv Huberta Hoyera)

 

Rozhovor s Hubertem Hoyerem, předsedou Společnosti Jakuba Jana Ryby

 

Jste předsedou Společnosti Jakuba Jana Ryby. Co je její náplní?

Hlavní náplní Společnosti Jakuba Jana Ryby je péče o odkaz tohoto výjimečného člověka. Různými články, přednáškami a publikováním se snaží o přiblížení jeho života a díla. Iniciuje vydávání Rybových děl a také jejich realizaci. Spartuje dosud nerealizovaná Rybova díla z Rybových autografů či dobových opisů. Sama pořádá různé akce a vystoupení ve spolupráci se Základní uměleckou školou Jakuba Jana Ryby Rožmitál pod Třemšínem. Společně s mou dcerou provádíme prohlídky kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále s ukázkou hry na varhany. Pokud se chcete o činnosti Společnosti Jana Jakuba Ryby dovědět více, navštivte její web.

Nejznámější Rybovou skladbou je bezpochyby Česká mše vánoční „Hej mistře“. Tradují se i dnes nějaké vžité omyly spjaté s touto kompozicí?

Velký omyl se traduje z hlediska liturgičnosti této mše. Říká se, že text této skladby nemá s liturgií nic, anebo jen málo společného, když se uvádí, že jedině oddíl Sanctus se přibližuje liturgickému textu. Je třeba si uvědomit, jak to vlastně sám Ryba koncipoval, protože by si nemohl dovolit něco, co by k vánoční liturgii nepatřilo. V nejstarším opise je uvedena před každým názvem oddílu mše latinská předložka „ad“, což je česky „k“ nebo „ke“. Tedy ad Kyrie, ad Gloria atd. Což znamená ke Kyrie či ke Gloria a podobně. Takto pojaté oddíly mše neměly v žádném případě nahradit předepsaný liturgický text, ten zazněl z úst kněze v podobě recitace, případně i potichu, a pak teprve následoval oddíl ad…, takže jsou to spíše jakési vložky k příslušným liturgickým oddílům mše. Tak je to třeba chápat a pak tento vžitý omyl bude postupně uveden na pravou míru.

Dalším omylem je někdy až vžitý způsob interpretace této mše. Používá se velký mnohačetný sbor, který je doprovázen vedle varhan velkým orchestrem obohaceným ještě o nástroje, které zde Ryba nepoužil (například pozouny, fagoty, případně i hoboje). Původní provedení bylo spíše komorní záležitostí, už vzhledem k velikosti starorožmitálského kůru, pro nějž byla tato mše určena. V původním obsazení jsou vedle sboru se sólisty použity varhany, smyčce (je zde předepsána viola jako obligátní), koncertantní flétna, dva klarinety, dva lesní rohy, trubka (označení principál) a tympány. Dle mého názoru je interpretačním omylem i obsazování sólových hlasů operními zpěváky, kteří to pojmou jako operu. A Česká mše vánoční rozhodně operou není. Původně zpívali soprány a alty včetně sól chlapci před mutací, protože do roku 1800 nebylo povoleno ženám při mších zpívat, takže to bylo zcela jiné, než jak jsme zvyklí dnes tuto skladbu při různých provedeních slýchat.

O Vánocích je každoročně uváděn televizní film Noc pastýřů. Jde o reálný obraz Rybova života, nebo převažuje smyšlený příběh na základě tehdejších poznatků o Jakubu Janu Rybovi?

Jedná se o velmi líbivé dílo, hodící se k vánoční atmosféře. Převažuje však smyšlený příběh zasazený do Rožmitálu v roce 1796, což je rok vzniku České mše vánoční. Dobře a reálně je popsáno jen vyřešení sporu s farářem Zacharem, ze kterého vyšel Ryba jako vítěz. Jinak ovšem je spousta věcí vymyšlena a přizpůsobena umělecké licenci. Je třeba vědět, že Ryba měl opravdu šťastné manželství, a proto nějaký románek se slečnou ze zámku, jak je to pojato, je úplný nesmysl. Navíc žádná taková slečna vůbec neexistovala. Je potom škoda a doslova tragédie, že někteří diváci to berou všechno vážně a obraz Jakuba Jana Ryby je tak v jejich očích velmi pokřivený. Vždyť i ono často až ukřičené a nervózní vystupování Rybovy osoby v této inscenaci je nereálné a různé zde popsané vyhrocené spory by se určitě neřešily před dětmi ve škole.

Hubert Hoyer vykládá v rožmitálském kostele (foto archiv Huberta Hoyera)

Jaké jsou vůbec nejčastější mýty o Rybovi?

První a zásadní mýtus je nesprávně uváděné a vyslovované Rybovo jméno. Jediné správné pořadí Rybových jmen je Jakub Jan, případně Jakub Šimon Jan, ale v žádném případě nelze pořadí jmen Jakub a Jan měnit! Ryba byl dle přeštické matriky pokřtěn jmény Jakub Šimon, přičemž to druhé jméno, tedy Šimon, téměř nikdy nepoužíval. Jméno Jan (patrně biřmovací jméno či jméno po otci) uváděl až později, patrně až po příchodu do Rožmitálu. Doma jej rozhodně oslovovali „Jakube“. Obrácené pořadí jmen, ač užívané někdy i renomovanými hudebníky, a to je zvlášť zavrženíhodné, je velkým nesmyslem. Kdo by dnes nazval třeba Karla Hynka Máchu či Karla Jaromíra Erbena obráceně? Asi nikdo! Správné pořadí jmen dokazují i autentické Rybovy podpisy.

Dalším, úplně největším mýtem, je běžně uváděná Rybova podoba jako muže smetanovského typu s plnovousem. Tato „podobizna“ vznikla na objednávku, když bylo třeba Rybu zobrazit na Národopisné výstavě roku 1895 v Praze pro galerii podobizen starých kantorů ve školském pavilonu. Pro tuto výstavu ji vytvořil Augustin Pták, když mohl být, ale je to jen domněnka, inspirován podobou Rybova vnuka MUDr. Karla Schwinga. Ryba ve své době totiž nemohl plnovous nosit, protože tehdy bylo jeho nošení znakem buřičství a odsouzeníhodného jednání vůbec. Ryba jako učitel, tedy veřejná osoba a představitel školy, takto vypadat určitě nemohl. V té době (je to doba F. L. Věka) muži chodili s hladce oholenými tvářemi. Ještě jeho nejstarší syn profesor MUDr. Josef Arnošt Ryba měl tvář bezvousou a jeho podobu na rozdíl od jeho otce známe. Je to zcela něco jiného, než to, jak už máme Jakuba Jana Rybu kvůli této vymyšlené podobizně zafixovaného. A to je velká škoda. Ryba by se proto neměl zobrazovat vůbec, nanejvýš v podobě bezvousé siluety z profilu. Je proto lepší použít autentický Rybův podpis, případně ještě ve spojení s obrázkem starorožmitálských varhan, na které hrával.

Myslím si, že není důležité, jak Ryba vypadal, ale mnohem důležitější je jeho odkaz, který nám zanechal. Také se často hovoří o Rybových sporech s církví, což je další omyl. Ano, měl spory, ovšem ne s církví, ale s téměř o dvě generace starším panem farářem Zacharem, a to je přece zcela něco jiného. A častá tvrzení, poplatná především minulému komunistickému režimu, že Rybova rodina žila v neustálé bídě, jsou dalším výmyslem. Rybova rodina si svůj standard díky Rybovým příjmům z funkcí učitele a regenschoriho udržovala až do doby krachu rakouské měny v roce 1811, kdy ale do nouze propadlo mnoho i výše situovaných rodin. Rozšířeným mýtem bývá i nesprávně uváděný způsob Rybovy sebevraždy tvrzením, že se oběsil či zastřelil, když víme, že si Ryba břitvou prořízl hrdlo. Někdy se vyskytnou „zaručené“ zprávy o tom, že se nejednalo o sebevraždu, ale o vraždu. To mohou uvádět jen ti, kdo dostatečně neznají Rybův život a Rybovo myšlení. Toto jsou jen nejkřiklavější mýty. O dalších se mimo jiné dočtete v nové knize o Rybovi.

V roce 2015 měl Jakub Jan Ryba významné výročí narození i úmrtí. Byl podle vás využit potenciál, který skýtal tento rok?

Společnost Jakuba Jana Ryby oslovila mnoho významných hudebních a pěveckých těles, aby v tomto roce do svého repertoáru zařadila alespoň jednu Rybovu skladbu. Společnost nabídla zároveň i poskytnutí notového materiálu. Tato výzva se setkala s velkým ohlasem a došlo k naplnění několika projektů. Proto si myslím, že z tohoto hlediska byl tento potenciál využit, zapojil se například i Český rozhlas svým novým vydáním notového materiálu České mše vánoční a latinského Stabat Mater. Proběhla řada koncertů a provedení, a to jak v koncertních prostorách, tak i v prostorách našich kostelů. Velkým impulsem bylo také vydání nové celobarevné publikace s názvem Jakub Jan Ryba, kterou vydala naše Společnost Jakuba Jana Ryby za podpory Středočeského kraje a Města Rožmitál pod Třemšínem.

Jaké projekty se k tomuto výročí uskutečnily?

Tak jen namátkou. Provedení několika Rybových mší a dalších duchovních skladeb v emauzském klášteře (pan Tomáš Čechal), provedení dvou slavných mší majících vztah k Liberci souborem Regnis s orchestrem z Liberce. Provedeno například v Liberci, v Rožmitále, v Praze, v Litni a v dalších letech i jinde. Provedení houslových koncertů F dur Václavem Hudečkem a D dur Antonem Čonkou za doprovodu orchestru Konzervatoře Plzeň v Rožmitále pod Třemšínem, zazněly tehdy i Kasace (Serenáda) C dur a Symfonie C dur, vše řídil dirigent Jiří Štrunc. V Rožmitále u příležitosti valné hromady Společnosti Jakuba Jana Ryby zazněly i čtyři dochované Rybovy kvartety. V Benešově jsme mohli slyšet díky velké obětavosti violoncellistky Alžběty Vlčkové v novodobé premiéře Rybův violoncellový koncert C dur z roku 1800. V rozhlase proběhlo několik pořadů s rybovskou tematikou a s ukázkami Rybových skladeb. Na místě Rybova skonu se uskutečnila vzpomínková bohoslužba. Žáci Základní umělecké školy Jakuba Jana Ryby pod vedením paní učitelky Petry Peštové vytvořili první dětský animovaný film o Rybovi s názvem Jakub Jan Ryba dětskýma očima, který získal řadu ocenění. V plzeňské Měšťanské besedě zaznělo pod taktovkou Vojtěcha Spurného Rybovo Stabat Mater z roku 1805. Koncert byl přenášen televizí Noe a prostřednictvím Eurorádia do celé Evropy. Bylo ještě uskutečněno mnoho dalších zde nejmenovaných akcí.

V jubilejním roce 2015 vyšla také první celobarevná monografie o Jakubu Janu Rybovi, kterou jste již opakovaně zmínil. Mohl byste nám ji přestavit?

První monografie Jana Němečka i kniha Jiřího Berkovce o Rybovi jsou dávno rozebrané a z některých hledisek již i zastaralé. Bylo proto potřeba realizovat a vydat dílo nové. To se v roce 2015 skutečně podařilo, když bylo dovršeno několikaleté úsilí mé dcery Ivany Hoyerové, současné tajemnice Společnosti Jakuba Jana Ryby, vydáním celobarevné knihy s názvem Jakub Jan Ryba. Kniha poutavým způsobem popisuje život a dílo tohoto výjimečného člověka v různých etapách života, přičemž těžiště celé práce je v době jeho působení jako učitele, regenschoriho a hudebního skladatele, hudebního teoretika, spisovatele a básníka v Rožmitále, kde vznikla rozhodující část jeho díla a strávil zde většinu svého života. V knize je uvedeno mnoho ukázek Rybových autografů, míst působení a korespondence. Osobnost Jakuba Jana Ryby je přiblížena populárním způsobem s použitím dobové faktografie. Přílohou knihy je i DVD, které zobrazuje Rybův život a dílo ve formě dokumentu a jsou zde uvedeny úryvky nahrávek výhradně Rybovy hudby. Tento materiál zpracovaný naší společností byl použit z Rybovy expozice Podbrdského muzea v Rožmitále. Také koncepce celé knihy vychází z této expozice, jejíž navrhovatelkou byla právě autorka knihy spolu s kolektivem Společnost Jakuba Jana Ryby. V knize jsou na správnou míru uvedeny vžité omyly a mýty o Jakubu Janu Rybovi. Rozhodně ji všem zájemcům doporučuji ke studiu a k přečtení.

Kniha Jakub Jan Ryba (vydala Společnost Jakuba Jana Ryby)

Jaká je vůbec návštěvnost Rožmitálu pod Třemšínem v souvislosti s Rybou? Je zájem o místa, kde Ryba působil?

Většina návštěvníků našeho města se zajímá o Jakuba Jana Rybu, navštěvuje zmíněné Podbrdské muzeum s rozsáhlou Rybovou expozicí a často i kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, kde jsou varhany z roku 1750, na které právě Ryba hrával a kde působil jako regenschori. Část návštěvníků zamíří na místo Rybova tragického skonu, k takzvané Rybově mohyle nad obcí Voltuš. Návštěvníků je poměrně velký počet. Děje se tak jak formou zájezdů, tak i skupin a jednotlivců. Zájem o Rybu je opravdu velký.

Kolik je dnes dochovaných skladeb Jakuba Jana Ryby? A kolik jich je vydaných a nahraných?

Z celkového počtu cca 1.500 Rybových skladeb se dochovalo asi kolem 600 skladeb. Většina z nich je uložena v Českém muzeu hudby v Praze a stále jich většina čeká na svou realizaci. Vydaných je pouze několik desítek skladeb a nahraných děl je ještě méně.

Myslíte si, že stoupá zájem o Rybův odkaz, nebo pozorujete stagnaci či dlouhodobý nezájmem?

Myslím si, že v současné době stoupá zájem o Rybův odkaz. Zaznamenáváme stoupající množství poptávek po notových materiálech, které v případě zájmu naše společnost poskytuje. Nejviditelnějším důkazem je realizace a vůbec první nahrávka Rybova Stabat Mater z roku 1805, určeného pro plzeňský kůr, zásluhou pana Zdeňka Klaudy z Prahy a jeho kolektivu. Před časem byla provedena nahrávka Rybových varhanních skladeb díky ochotě interpreta Michala Novenka, profesora Pražské konzervatoře, a nahrávka čtyř dochovaných Rybových kvartetů (dva jsou klasické smyčcové, d moll a a moll, na rozdíl od dvou takzvaných flétnových kvartetů, kde místo prvních houslí je obsazeno virtuózní flétnou) přičiněním flétnisty Jana Ostrého, profesora Pražské konzervatoře. V současnosti došlo ke studiovým nahrávkám houslových koncertů D dur a d moll v Českém rozhlase Plzeň, přičemž jsou plánovány nahrávky koncertu C dur pro violoncello, koncertu in Dis pro lesní roh, houslového koncertu F dur, Symfonie C dur a konečně i Kasace (Serenády) C dur. Je třeba podotknout, že většinu skladeb k novodobým provedením spartovala Společnost Jakuba Jana Ryby.

Váš život je už asi neodmyslitelně spjat s Rybovým odkazem. Věnujete se i jiným činnostem?

Vedle hudby je to velký zájem o přírodní vědy, jmenovitě o meteorologii a astronomii. Již od roku 1966 pracuji jako dobrovolný pozorovatel na meteorologické stanici v Rožmitále pro Český hydrometeorologický ústav. V letech 1997 až 2011 jsem řediteloval na zdejší Základní umělecké škole Jakuba Jana Ryby. Před listopadem 1989 jsem několik let učil externě, než mi to bylo v roce 1983 zakázáno. Vyučoval jsem vedle svého hlavního zaměstnání, jímž byla do roku 1990 funkce technologa čistíren odpadních vod. I když jsem již od roku 2011 v penzi, stále jsem v Základní umělecké škole ještě zaměstnán.

Děkuji za rozhovor!

 

VIZITKA
Společnost Jakuba Jana Ryby
Společnost Jakuba Jana Ryby vznikla z popudu pana Jindřicha Háska v červnu roku 1990 v Rožmitále pod Třemšínem s cílem popularizovat dílo tohoto vynikajícího českého učitele, hudebního skladatele a národního buditele. Sdružuje příznivce Rybova umění, má sídlo v Rožmitále pod Třemšínem a v současné době má více než 200 členů, mezi nimiž jsou nebo byly i významné osobnosti: Jiří Berkovec, hudební vědec a skladatel, Msgre Miloslav kardinál Vlk, arcibiskup pražský a primas český, čestný občan města Rožmitál pod Třemšínem a bývalý starorožmitálský farář, Otakar Brousek st., herec, paní Alena Novotná – prapravnučka, paní Ivana Krchovová a Danuše Pelikánová – praprapravnučky a Jakub Jan Kühnel – prapraprapravnuk Jakuba Jana Ryby. Kolektivními členy Společnosti se staly: Městský úřad Rožmitál pod Třemšínem, Základní umělecká škola J. J. Ryby, Základní škola J. J. Ryby, spolek Svatobor, Městská knihovna manželů Tomanových Rožmitál pod Třemšínem, Klub důchodců v Rožmitále a Spolek pro záchranu historických památek Přešticka.

Od svého vzniku vydává Společnost Jakuba Jana Ryby každoročně bulletin, v němž seznamuje své členy a příznivce s novými skutečnostmi týkajícími se Rybova života či díla.

Jejím prvním předsedou se stal Jindřich Hásek (1947–2007), toho času vedoucí Městského kulturního střediska v Rožmitále, a vedl ji až do své rezignace v roce 1994. Tajemníkem Společnosti byl od jejího vzniku až do roku 2001 Ivan Hoyer (1918–2005), jenž po předsedově rezignaci převzal každoroční přípravu bulletinu. Jeho funkci i přípravu bulletinu převzala v roce 2001 Ivana Hoyerová (*1977). Novým předsedou byl valnou hromadou 18. 6. 1994 zvolen učitel Základní umělecké školy J. J. Ryby v Rožmitále, varhaník a skladatel Hubert Hoyer (*1949), ředitel Základní umělecké školy J. J. Ryby (1997–2011) a regenschori farního kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, jenž je jejím předsedou dosud.
(zdroj: jakubjanryba.cz)

www.jakubjanryba.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat