Jan Bartoš: Klavír je chameleonem mezi hudebními nástroji

Lucerna je samozřejmě spojena s rodinou Havlů a s filmem. Vím, že k filmu máte velmi vřelý vztah. Které snímky z historie kinematografie máte obzvlášť rád?
Film opravdu miluji a neumím si bez něj svůj život představit. Když mají mí oblíbení režiséři premiéru nového filmu, je to pro mě svátek srovnatelný s poslechem těch nejlepších koncertů. Z českých filmových děl mám nejraději Démanty noci režiséra Jana Němce a Intimní osvětlení Ivana Passera. A z ciziny? Mám moc rád filmy od Carlose Saury, Luise Buñuela, Jeana-Luca Godarda, Michelangela Antonioniho, Andreje Tarkovského, Stanleyho Kubricka a desítky dalších.

A dokonce jste pořádal filmový festival!
Ve spolupráci s kinem Národního filmového archivu Ponrepo jsme pořádali už tři filmové přehlídky, jejichž kurátorem byl legendární rakousko-britský klavírista Alfred Brendel.

Máte s Alfredem Brendelem podobný filmový vkus?
Až na pár výjimek ano. Milujeme Charlieho Chaplina a Bustera Keatona. Z novějších režisérů pak Jima Jarmusche a bratry Coenovy. A samozřejmě Woodyho Allena.

Coby profesionálního muzikanta vás po léta provázejí dvě jména – Ivan Moravec a Jiří Bělohlávek. Často říkáte, že pro vás hodně znamenají…
Samozřejmě, oba dva byli mimořádnými umělci. Ivan Moravec je mým celoživotním vzorem. Když mě přijal jako svého posledního studenta, bylo to splnění velkého snu. Předal mi toho moc, mé studium u něj bylo velmi intenzivní a inspirativní. Jiří Bělohlávek byl dirigentem mého debutového vystoupení v Rudolfinu, když mi bylo čtrnáct let. Já byl naopak sólistou jeho posledního vystoupení tři týdny před jeho smrtí. Oba dva mě velmi podporovali a já jim za to budu do konce života vděčný.

Na vaší mozartovské supraphonské nahrávce se tato dvě jména propojila. Co ze studia s profesorem Moravcem je dodnes slyšet a cítit ve vaší interpretaci Mozartova klavírního koncertu d moll, který na zmíněném albu zní?
Je pravda, že na této skladbě jsme s profesorem Moravcem intenzivně pracovali. Na jeho hodinách se vždy věnovala velká pozornost zpěvnému a výmluvnému tónu a detailnímu frázování. Byl bych šťastný, kdyby se něco z toho otisklo i do mé nahrávky. On byl nepřekonatelný mozartovský klavírista.

A ještě jedno slavné klavíristické jméno. Na podzim budete hrát na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. Slyšel jste mistra Firkušného někdy naživo – on zemřel, když vám bylo třináct, je to tak?
Naživo bohužel ne, ale znám samozřejmě jeho nahrávky. Mám spoustu jeho gramofonových desek. Když jsem studoval v New Yorku, jeho osobnost měli všichni v té největší úctě. Působil na newyorské Juilliard School a vychoval tam celou generaci klavíristů.

Co dal pro dráhu pianisty vám?
Za velmi inspirativní považuji jeho aristokratický a noblesní styl hraní. Tyto kvality se dnes už neslyší. Byl to také velkorysý člověk – když hrál v Paříži Mozartův klavírní koncert a byl za svou hru oslavován, řekl pouze – a to jste ještě neslyšeli Ivana Moravce! Není to krásné?

Jaké máte vy osobně další umělecké a pořadatelské plány?
Kromě další desky, kterou natáčím s Jakubem Hrůšou a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, se připravuji na festival Janáček Brno, kde provedu Janáčkovo Concertino. V příštím roce budeme slavit dvě velká výročí – beethovenovské a novákovské. Čeká mě provedení všech pěti Beethovenových klavírních koncertů ve Dvořákově síni Rudolfina a provedení velké symfonické básně Pan od Vítězslava Nováka. V rámci našeho festivalu Prague Music Performance pořádáme více než čtyřhodinový maraton známého amerického multiinstrumentalisty, skladatele a producenta Johna Zorna a třiceti nejlepších hudebníků z newyorské downtown scény. Uskuteční se 20. Června 2019 ve Foru Karlín. Tento maraton jsem slyšel naživo minulý rok ve vyprodané hamburské Labské filharmonii a byl to zážitek na celý život!