Jiřina Marková-Krystlíková: Stát na jevišti a zpívat je nekonečný pocit krásna

S první dámou dětské opery Jiřinou Markovou-Krystlíkovou jsme se sešly o adventu na půdě Pražské konzervatoře, kde vyučuje klasický zpěv. Jako třiadvacetiletá měla šanci odejít za velkou louži a zpívat v Metropolitní opeře v New Yorku, nedokázala však opustit rodinu a zůstat v cizím, byť pro ni přátelském prostředí. Přestože její sólová kariéra v opeře byla politickými okolnostmi utlumena, dokázala si vybojovat své prestižní místo na slunci v jiné oblasti a tou je nejen výchova mladých sólistů, ale také nadšených diváků. Proč nechce nikdy z repertoáru vyřadit operu Brundibár Hanse Krásy? Kdo z odchovanců Dětské opery Praha zpívá v tenorových a basových partech ve scénickém provedení „Rybovky“? Kde bere Dětská opera Praha svůj repertoár – má snad dobře utajeného dvorního skladatele? A kam se poděl cyklus Opera nás baví, natočený Českou televizí?

Jak se zrodila Dětská opera Praha? Můžete přiblížit začátky tohoto dnes už věhlasného souboru?

Dětská opera Praha vznikla na půdě naší soukromé hudební školy v Týnské ulici – dá se říci samospádem. Při škole jsme založili kroužek herectví, který vedl Bohuslav Maršík z Národního divadla. Jako první jsme hráli představení Georga Philippa Telemanna Kantor a žáci v Divadle pod Palmovkou. V té době jsme mysleli, že to bude jednorázová záležitost, ale měli jsme takový úspěch a tak nás to – děti i spolupracující dospěláky – bavilo, že se to „zvrhlo“ v založení Dětské opery Praha. V té době mě pan dirigent Zdeněk Košler z Národního divadla upozornil na opery Brundibár Hanse Krásy a Ogaři Jaroslava Křičky a zároveň jsme dostali nabídku působit v prostorách Kolowratu, kde byla Dětská opera v roce 1999 oficiálně pokřtěna.

Opera Brundibár, kterou Hans Krása zkomponoval těsně před válkou v roce 1938, je velmi senzitivní záležitost. Čím je pro vás osobně významná?

Dětská opera Brundibár vznikla pro soutěž, kterou vypsalo tehdejší Československé ministerstvo školství a národní osvěty. Hans Krása ji zkomponoval na libreto Adolfa Hoffmeistera. První provedení nastudovali chovanci židovského útulku v Praze, bohužel skladatel to již nezhlédl. Byl deportován do Terezína. Zanedlouho po něm i Rudolf Freudenfeld, syn ředitele útulku, jenž s dětmi operu nastudoval. Tato opera se v Terezíně dočkala více než padesáti oficiálních repríz. Na těchto představeních se podílel i můj profesor Karel Berman. Já jsem se setkala s několika přeživšími, kteří v těchto představeních hráli, a ti říkali, že to byly nejkrásnější, nejšťastnější a nejveselejší chvíle, které v té době zažili. Sama za sebe jsem si vytýčila cíl, že dokud budu v čele souboru Dětské opery Praha, bude se Brundibár hrát na památku všech nevinných dětí, které tam zcela nesmyslně zahynuly. Teď už máme třetí inscenaci a vydali jsme i unikátní CD, na kterém jsou obě verze – předterezínská i terezínská. Brundibára opravdu hrajeme celou dobu a provedli jsme jej na mnoha místech ve světě.

Rybovu Českou mši vánoční jste upravili do hrané podoby a natočili ji i pro Českou televizi. Zpíváte ji podle originálu nebo v nějaké úpravě? Zpívají tam jen děti z Dětské opery Praha?

„Rybovka“ je v naší zemi pro mnoho generací symbolem českých Vánoc a provází mě po celý život. Dětská opera ukazuje dílo v divadelní podobě, kde je přítomna i osoba skladatele. Ožívají postavy zpěváků, pastýře, Panny Marie a ostatních venkovanů v dobových kostýmech, a navíc Rybovu mši prolínáme prózou z českých zvyků. Hrajeme ji v úpravách s menším orchestrem, se smyčcovým nebo dechovým kvintetem, nebo jen s varhanami. Dětská opera Praha ji zpívá podle originálu, sopránová a altová sóla pokrýváme mnohdy z vlastních řad, na ta tenorová a basová zveme každoročně ke spolupráci profesionály – často z řad našich „odchovanců“ nebo lidí, kteří nám fandí. Kdo všechno to byl, to by vydalo na telefonní seznam – namátkově mohu jmenovat Adama Plachetku, Romana Janála, Jana Ondráčka, Aleše Brisceina, Jaroslava Březinu a tak podobně. Někdy tam vystupují mí studenti z Pražské konzervatoře, kde učím klasický zpěv. V letošním roce to jsou například studentka pátého ročníku Šárka Stejskalová za soprán, studentka třetího ročníku Tereza Papoušková mezzosoprán, tenor zpívá odchovanec Dětské opery Praha, nyní student brněnské JAMU Martin Vydra a basové party absolvent Pražské konzervatoře a nyní už sólista Národního divadla Lukáš Sládek.

Má Dětská opera Praha také nějakého svého „dvorního skladatele“?

Nemáme přímo svého dvorního skladatele, ale spousta soudobých českých skladatelů přímo pro nás něco zkomponovala. Jan Frank Fischer dětskou operu Hry, Bohumír Váchal Ejemovic Rézinku, Josef Boháč Červenou Karkulku, současný ředitel konzervatoře Pavel Trojan operu-muzikál Bylo nás pět a Emil Zámečník Rychlé šípy. My potřebujeme nejen jakoukoliv operu psanou pro sólisty, ale aby tam dostal dostatečný prostor i sbor.

Nakladatelství Práh vydalo již poněkolikáté knihu Opera nás baví, poté jste natočili pro Českou televizi i stejnojmenný cyklus. Nakladatelství Albatros vydalo v roce 2015 knihu (Vy)Prodaná nevěsta – mimochodem obě knihy s vydařenými ilustracemi Jiřího Votruby. Pozorujete nárůst zájmu dětského publika o operu a o klasickou hudbu?

Psali mi z pražských i mimopražských škol, zda by nebylo možné, aby Česká televize vytáhla z archivu tento cyklus a aby se to vydalo jako pomůcka pro výuku hudební výchovy na základních a uměleckých školách. Zkoušela jsem to uskutečnit, vložila do toho spoustu energie – ale zdá se, že je to neprůstřelné. Naštěstí ve Stavovském divadle máme pravidelně každý měsíc cyklus Opera nás baví na různá témata, máme tam i soutěže a každé představení navštíví zpravidla okolo pěti set diváků. A děti na ně chodí natolik připravené a vzdělané, že se na každé představení musím připravovat pomalu více než na výuku na konzervatoři. Děti dokonce umí vyjmenovat i Wagnerovy opery! „Škola hrou“ – to je pro mě alfa a omega všeho. A protože je to ojedinělý projekt, jezdí za námi děti s rodiči z celé republiky – a dokonce skupina asi dvaceti lidí z Belgie.

Máte za sebou bohatou operní kariéru v Národním divadle, není vám líto, že v době, kdy jste byla na vrcholu, nebyly tu otevřeny pomyslné dveře do zahraničí?

Když jsem byla jako elévka v Národním divadle, viděla mě dirigentka z New Yorku, pozvali mě tam přes Pragokoncert, to mi bylo sedmadvacet let. Byla jsem takzvané „dítě Východu“ – byla jsem vyjevená ze všeho kolem, dostala jsem 50 dolarů na měsíc!!! Tam jsem se osobně setkala s Jarmilou Novotnou, zpívala jsem v Carnegie Hall, na konci pobytu – v den odletu si mě měl poslechnout sám velký James Levine z Met. Agenti mě přemlouvali, abych nechala odletět jen kufry, nabídli mi skvělé podmínky pro existenci – ale já jsem bohužel nedokázala emigrovat. A přestože jsem se vrátila, už na mně uvízl jakýsi škraloup a měla jsem po návratu problémy.

Můžeme vás v nejbližší době někde vidět jako sólistku?

V Praze jsem za roli Old Lady v Bernsteinově Candidovi ve Státní opeře byla v širším výběru na Thálii. Ráda přijmu třeba roli Ludmily nebo jiné role určené pro můj věk, kterým vyhovuji jak hlasově, tak i vizuálně. Bohužel v dnešní době se mnohdy razí tendence, že i starší postavy zpívají mladší, štíhlí, namaskovaní lidé, což je dle mého názoru ne vždy k dobru věci. Dostávám nabídky z oblastních divadel, například jsem zpívala, není to tak dávno, v Ostravě Kostelničku a v Opavě Miladu a Tosku, ukázalo se však, že cestování po republice je pro mě vzhledem k práci v Dětské opeře Praha příliš časově náročné. Spoustu krásné hudby provozuji na koncertech a s Dětskou operou. Stát na jevišti a zpívat je totiž nekonečný pocit krásna…

Děkuji, že jste si v hektické adventní době udělala čas na náš rozhovor. Ať se vám i nadále daří!

Vizitka:
Jiřina Marková-Krystlíková (1957) absolvovala Pražskou konzervatoř u profesora Zdeňka Jankovského a již při studiu hostovala v Národním divadle v úloze Barči a Papageny. Pěvecké studium dále rozvíjela na interpretačních kurzech v Sieně a Bayreuthu. Sólistkou Opery Národního divadla byla v období od 1. října 1978 do 3. dubna 2001 a vytvořila zde role českého i světového repertoáru subretního, lyrického a mladodramatického až po dramatický obor. Vynikla především jako Smetanova Mařenka, Katuška, Jitka a Krasava, Dvořákova Rusalka, Terinka a Julie, Mozartova Pamina, Zerlina, Hraběnka, Zuzanka a Elvíra, Janáčkova Bystrouška a Káťa Kabanová, Gounodova Markétka, Čajkovského Líza, Verdiho Elisabetha a další.

Bohatá byla i její koncertní činnost a spolupráce s rozhlasem, televizí a nahrávacími studii. Například Operní recitál s Bohumilem Gregorem v České republice; profilová deska pod vedením Zdeňka Košlera; písňový recitál CD za klavírního doprovodu Mikaela Eliassena; profilové operní CD – dirigent František Preisler; Bohuslav Martinů – Hry o Marii, dirigent Jiří Bělohlávek; Bedřich Smetana – Dalibor, dirigent Zdeněk Košler a další. Za provedení role Barči, Chytračky a sopránového sóla v Zemlinského Lyrické symfonii získala ocenění.

Ze zahraničních úspěchů připomeňme koncertní vystoupení v newyorské Carnegie Hall, mozartovský festival v Crestu, Remeši a Lourdech. Úspěch v roli Káti Kabanové v Curychu a četná vystoupení v zahraničí, například Opera Národního divadla v Japonsku v roli Elvíry a Hraběnky. V roce 2002 ztvárnila roli Abigaile ve Státní opeře Praha, s níž vystoupila též na operním festivalu v Lokti, a v roce 2003 roli Amneris. Roku 2004 vytvořila roli Marfy (Dimitrij) ve Státní opeře Praha, roli Kostelničky v ostravském divadle a též roli královny v Opeře z pouti. Roku 2005 pětiroli v Man and Boy: Dada v Národním divadle v Praze. V roce 2006 nastudovala ve Slezském divadle Opava roli Tosky v Pucciniho stejnojmenné opeře a Miladu ve Smetanově opeře Dalibor.

Kromě pěvecké činnosti se též věnuje pedagogické činnosti jako profesorka zpěvu na Pražské konzervatoři. Též se účastní pěveckých soutěží jako členka pěvecké poroty, například Pěvecké soutěže v Alcamu na Sicílii, která proběhla v květnu 1998 a 1999. V roce 2006 vedla mistrovské kurzy zpěvu v korejském Soulu. Vede soukromou školu hudby v Praze a je uměleckou šéfkou souboru Dětská opera Praha.
(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

www.detskaoperapraha.cz