„Jsem pouze nástroj, na který hraje vesmír.“ Před 160 lety se narodil Gustav Mahler (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mahler psal Almě četné dopisy hned po jejich seznámení a pak i později, když byl na cestách. 15. prosince 1901 ve Vídni: „Má vřele milovaná dívko! Jak toužebně jsem očekával Tvůj dopis! […] Už jsem ani nesnil, že mě potká jednou v životě takové štěstí být milován tak, jak miluji. Kdykoliv zkřížila mou životní cestu žena, musel jsem utrpením vždy znovu a znovu dojít k poznání, jak se sny o štěstí a nedostatečná skutečnost rozcházejí. Obviňoval jsem již sám sebe a ve svém nitru jsem docela rezignoval.“ 19. prosince 1901 z Drážďan: „Má vřele milovaná! Tak! Poslední zastávka! (Tentokrát to byly zastávky utrpení.) Jsem Ti tělesně opět blíže. Nezadržitelně mě to táhne k Tobě! Až Tě v sobotu sevřu do náručí, budu vědět, že je to nejšťastnější chvíle mého života!“

Dopis Almě Mahlerové z června roku 1909 (archiv OP)

6. června 1904 z Vídně: „Má nejdražší! Tvé řádky byly pro mne opravdovým osvěžením. Jak pozoruji, jsi teď na správné cestě. Jsme-li delší čas sami, dospějeme k jednotě mezi sebou a přírodou, která je rozhodně vhodnějším prostředím než obvyklá společnost. Pak se stáváme kladnými (zatímco jinak trčíme v negaci) a nakonec tvořivými lidmi. To je obvyklá cesta: společnost nás odvádí od sebe, samota nás přivádí k sobě samým a od nás k Bohu je jen krok, jsi naplněna touto náladou a já mám z toho ohromnou radost; nikdy jsem totiž nepochyboval, že je to v Tobě.“

Květen 1910 z Vídně: „Život a lásku lze chápat jako květ stromu, bezděčně rostoucího do výše nebo někdy do šířky; i když už květy či plody na zimu opadají, počkejme klidně do jara, kdy znovu vyrazí.“ Září 1910 z Mnichova, zkoušky na premiéru Osmé symfonie: „Odpolední zkouška je skončena – závěrečná scéna – každá nota určena Tobě! Rozrušilo mě to strašně, jako bych opět seděl u Tvého lože, jak tehdy v oněch kouzelných dnech, a vyprávěl Ti o všem! – Ach, jak je nádherné milovat! A teď teprve vím, co to je! – Bolest ztratila svou moc a smrt svůj osten. Jak pravdivě říká Tristan: ,Jsem nesmrtelný, vždyť jak by mohla Tristanova láska zemřít?!‘ Nyní budu mít opět klidný večer – už je mi téměř úplně dobře. S chutí jsem se najedl a teď chci být úplně svěží, až přijede můj poklad. Stále myslím na tu chvíli – ,Je to pravda? Mám Tě opět? Mohu to pochopit? Konečně! Konečně!‘ Kdybych jen věděl, že přijedeš!“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat