Opera PLUS Retro (2): Heřma Žárská – Česká hvězda z MET (AUDIO)

Na nahrávce, pořízené v roce 1916, Heřma Žárská interpretuje Rusalčinu árii uvolněným a svobodným způsobem s lehce italizující agogikou.  Zajímavostí je, že hned na konci první fráze po slovech „daleko vidí“, schází takt a analogicky po „bloudíš širokém“ podvakrát chybí echo dřev. Ve vyšších polohách podle dobové estetiky sólistka vynechává slova, mezihra je vypuštěna. V další sloce se kupodivu dokonce objevuje vynechání druhé půlky závětí „aby si alespoň chviličku…“. Orchestrální takt před finálním „měsíčku nezhasni“ je opět vypuštěn. Důvod těchto úprav neznáme – je možné, že v této době se mohlo podobné zkracování dít z nutnosti, kvůli omezené kapacitě ranných gramofonových desek. Je však zajímavé, že s podobnými problémy nebojovala jiná americká firma Victor Talking Machine Company, jež pořídila o rok dříve nahrávku stejné árie s Emou Destinnovou, která žádná zkrácení neobsahuje.

Smyčcové nástroje orchestru i sólistka na nahrávce používají v té době zcela běžný stylistický prostředek intonační portamento. Dnešnímu uchu může tato technika znít zvláštně, ale o to víc nám tato nahrávka přibližuje, jak Rusalka nejspíš zněla ještě za Dvořákova života.

Na druhé straně desky jsou zaznamenány Vendulčiny ukolébavky ze Smetanovy opery Hubička – role, se kterou o dva roky dříve Žárská s oslnivým úspěchem debutovala v pražském Národním divadle.

Kariéra Heřmy Žárské samozřejmě nezačala ani neskončila nahrávkou pro Columbii. O dalších osudech této pozoruhodné pěvkyně se více dočtete v navazujícím článku Milana Valdena.

Zapomenutá sopranistka Heřma Žárská

Z českých pěvců a pěvkyň, kteří se objevili na scéně Metropolitní opery v New Yorku, patří jméno sopranistky Hermíny (Heřmy) Žárské (1889–1971) k těm nejméně známým. V Met vystoupila jen šestkrát v sezoně 1915–1916, a to ve dvou různých rolích ve čtyřech operních představeních a na dvou nedělních koncertech. Zpívala též v pražském Národním divadle a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a na dalších scénách.

Hermína Maria Žárská se narodila 9. června 1889 v Olomouci a jako pěvkyně byla známá pod jmény Erma Zarska, Erma Zareska nebo Heřma Žárská. Později se provdala a přijala příjmení Málková. Její otec byl výrobcem kočárů. Hermína absolvovala měšťanskou školu a dívčí obchodní školu. Hudbu studovala v hudební škole spolku Žerotín a zpěv u ředitele školy a sbormistra spolku Antonína Petzolda. Od dětských let vystupovala na různých akademiích, od 17 let v ochotnických operetních a operních představeních, ale také ve velkých oratorních a kantátových partech. V letech 1913–1914 studovala zpěv na Sternově konzervatoři v Berlíně u Alfreda Cairatiho. V Berlíně také veřejně vystupovala.

V roce 1914 debutovala jako Heřma Žárská v Národním divadle v Praze; dne 8. dubna zpívala pod vedením dirigenta Karla Kovařovice Vendulku ve Smetanově Hubičce. Podle Zdeňka Nejedlého to byla nejlepší Vendulka, jakou kdy Národní divadlo slyšelo. Tuto roli zpívala ještě třikrát v roce 1914 a dvakrát v roce 1915. V letech 1914–1915 následovalo dalších celkem čtrnáct vystoupení v Národním divadle, kde svým nádherným hlasem, kultivovaností a dramatickou účinností projevu dosáhla výjimečných úspěchů. Sedmkrát zpívala Miladu ve Smetanově Daliborovi, čtyřikrát Elsu ve Wagnerově Lohengrinovi, jednou Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě (21. listopadu 1914), jednou Santuzzu v Mascagniho Sedláku kavalírovi (24. listopadu 1914) a jednou titulní roli ve Verdiho Aidě (26. května 1915).

„Její vyrovnané a pozoruhodné výkony jako Mařenky v Prodané nevěstě, Vendulky v Hubičce a jmenovitě Milady v Daliborovi měly vzrušený psychologický tep, a pěvecky hlásily nejen odvahu: zpívati Smetanu, nýbrž i sílu: proniknouti Smetanu,“ napsal o Heřmě Žárské hudební skladatel a kritik Adolf Piskáček v článku v Národní politice dne 12. května 1915. Znovu se pak Žárská objevila na scéně Národního divadla až v jediném představení Beethovenova Fidelia, a to 28. června 1919, kdy zpívala Leonoru. Pak se na tuto scénu vrátila až o deset let později.

Mezitím byla na sezonu 1915–1916 angažována do Metropolitní opery v New Yorku, kde však nakonec vystoupila – jako Erma Zarska – pouze ve čtyřech představeních a na dvou koncertech. Debutovala 26. listopadu 1915 jako Elsa ve Wagnerově Lohengrinovi, dirigoval Artur Bodanzky. Bohužel její vystoupení bylo poznamenáno silným nachlazením, hlas pěvkyni postupně odcházel, až před třetím jednáním musela být ohlášena její indispozice. „Na konci zpívala téměř šeptem,“ napsal recenzent The New York Times. Zotavení trvalo déle, a tak v dalším představení, v němž měla Žárská vystoupit, musela zaskočit Margarete Matzenauer, a to v roli Santuzzy v Sedláku kavalírovi dne 2. prosince 1915. Ani na reprízu Lohengrina 20. prosince nebyla Žárská zdravá, a tak ji zastoupila Ema Destinnová, která v té době již nebyla v angažmá Met, ale byla právě v Americe na turné. Publikum ji s nadšením přivítalo jako Elsu.

Žárská se na scénu Met vrátila až 2. února 1916 jako Santuzza a tuto roli pak zopakovala ještě ve dnech 26. února a 6. března. Vystoupila také na dvou nedělních koncertech Met. Na koncertu 13. února 1916 zpívala árie „Un bel dì“ z Pucciniho Madame Butterfly a „Vissi d’arte“ z Pucciniho Tosky a tři písně s klavírním doprovodem: Godard, Jocelyn – Cachés dans cet asile, Massenet – Ouvre tes yeux bleus a Tosti – Primavera. Na koncertě dne 19. března 1916, což bylo její poslední vystoupení na scéně Metropolitní opery, zpívala ve svatební scéně ze třetího dějství Wagnerova Lohengrina a árii „Suicidio“ z Ponchielliho opery La Gioconda. Pro americký label Columbia nahrála osm gramodesek, kromě árie „Měsíčku na nebi hlubokém“ z Dvořákovy Rusalky a Ukolébavky ze Smetanovy Hubičky, o kterých jsme již mluvili, nahrála například české lidové písně “Na Tej Louce Zelený” a “Pod Tim Našim Oknem Teče”.

Poté žila ve Švýcarsku a po návratu do Čech, po skončení války, vystoupila, jak jsme již zmínili, v roce 1919 jednou v Národním divadle v Praze ve Fideliovi. V letech 1919–1920 vystupovala pohostinsky v Německém divadle v Praze (Elsa v Lohengrinovi), v letech 1920–1921 v Českém divadle v Olomouci (Milada v Daliborovi, Mařenka v Prodané nevěstě, Elsa v Lohengrinovi). V sezoně 1921–1922 byla angažována ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Micaëla v Carmen, Nedda v Komediantech, Mařenka v Prodané nevěstě, Markétka v Gounodově Faustovi, titulní role v Dvořákově Rusalce a v Massenetově Manon).

Od září 1922 vystupovala Žárská opět pohostinsky v Českém divadle v Olomouci (Santuzza v Sedláku kavalírovi, Nedda v Komediantech, Rusalka). Na konci roku 1922 se provdala za lékaře dr. Málka, žila na Slovensku a na manželovo přání vystupovala pouze pohostinsky, především ve Slovenském národním divadle. Mimo jiné zpívala v roce 1924 titulní roli ve Fibichově Šárce a Krasavu ve Smetanově Libuši. V roce 1928 se vrátila do Prahy. V Národním divadle vystoupila už jen jednou, po deseti letech od posledního vystoupení, a to dne 30. června 1929 jako Vendulka v Hubičce. Pak už se věnovala jen koncertní činnosti. V roce 1933 složila státní zkoušku pro učitele zpěvu, pedagogické činnosti se však nevěnovala a uměleckou dráhu opustila. Zemřela 30. března 1971 v Praze ve věku 81 let.