Kantiléna na Boží hod vánoční chválila narození Páně

Program vánočního koncertu, připadajícího na 25. prosince, byl sestaven z úprav koled a písní autorů tří generací. Jako první byly předneseny Zpěvy betlémské Jana Seidela (1908–1998), renomovaného skladatele, jenž stál mimo jiné v čele opery Národního divadla a působil též jako umělecký vedoucí gramofonových závodů Supraphon. Jeho pásmo sestávalo z jedenácti známých vánočních koled, které Kantiléna, oděna do svátečního „zimního“ stejnokroje, zazpívala s pro ni příznačnou křišťálově čistou intonací a příjemným výrazem, za což se patří ocenit také sbormistra Michala Jančíka.

Pochvalu si zaslouží i přítomní sólisté z řad studentů a absolventů Janáčkovy akademie múzických umění, mezzosopranistka Iva Táborská s náležitě sytým, dobře posazeným hlasem a barytonista Robin Červinek s hlasem jadrným, technicky naprosto bezpečně zvládnutým. Oba přispěli velkou měrou ke skvělému vyznění vstupního čísla, ať už v čistě sólových výstupech nebo jako součást ansámblu. Ten byl ve své úplnosti dotvořen spolehlivým doprovodem dechového kvinteta, jmenovitě Marií Janíčkovou (flétna), Arsenym Menkovem (hoboj), Janou Krejčí (klarinet), Alešem Novotným (fagot) a Petrem Mackem (lesní roh).

Seidlovy koledy jsou psány tradičněji, bez přehnané aranžérské okázalosti a exhibice, což bývá poměrně častým nešvarem, a jejich zařazení do programu koncertu byl rozhodně krok správným směrem. Sbor se blýsknul v nejrůznějších polohách hlasového rozsahu i barvy a poradil si bez problému i s harmonicky bohatšími plochami, které obsahoval například doprovod části Zelená se louka. Ne snad, že by pro sbor těchto kvalit představoval cyklus přímo výzvu, některé momenty nicméně dozajista vyžadovaly větší míru soustředěnosti. Celkový dojem ze Zpěvů betlémských jen mírně kazil prostor. Jak již bývá u otevřených prostor velkých katedrál a kostelů zvykem, tóny se sice krásně nesou, ovšem srozumitelnost textu je tatam. Týkalo se to zejména sólistů, i když zcela očividně dělali, co mohli. V tomto Petrov vždy byl a bude neúprosný, byť pro přední řady posluchačů tento nežádoucí efekt patrný pravděpodobně nebyl.

Druhým pásmem byly Koledy vánoční Václava Mladého (1866–1921) coby zástupce nejstarší generace zde uvedených autorů. Interpretace byla tentokrát v rukách Kantilénky, staršího přípravného oddělení, a její sbormistryně Veroniky Novosádové. Celkem osm skladbiček jednohlasých i dvojhlasých obsahovalo jak úpravy známých koled lidových, tak i Mladého koledy autorské, vše s doprovodem varhanního pozitivu. Toho se ujal „domovský“ korepetitor Marek Paľa. Kantilénka, v o poznání menším obsazení než koncertní sbor, byla pomocí přichystané aparatury přizvučena, aby si posluchači mohli vychutnat všechny hudební nuance a (právě díky ozvučení) také obsah textů. Velká pochvala jde (stejně jako v případě podzimního koncertu v Besedním domě) chlapcům – sólistům, jejichž suverénní bezchybný výkon okrášlil část Kdybych já měl hodně peněz.

Závěr koncertu byl věnován cyklu koled Martina Jakubíčka (1965), nejmladšího z autorů, renomovaného brněnského varhaníka a všestranné tvůrčí osobnosti. Cyklus nazvaný Chvalmež Boha zpívajíce už svým názvem naznačuje původ obsažených písní, které Jakubíček sdružil z barokních kancionálů a zároveň hudebně přizpůsobil dobovým tradicím. Na příznačné barevnosti přidal koledám také rozšířený doprovodný aparát, kdy v prvním čísle představené dechové kvinteto doplnili hráči na smyčcové nástroje. Na housle hrály Irena Hůrková a Ludmila Netolická, na violu Julian Veverica, na violoncello Lukáš Svoboda a kontrabasového partu se ujala Anežka Moravčíková.

Sám autor cyklu doplnil celý ansámbl hrou na varhanní pozitiv. Místy bylo slyšet také perkusní nástroje (tamburínu, rolničky, …), které náležitě dotvářely náladu vybraných částí. Z pohledu celkové vyváženosti zvuku však mohly hrát jemněji. Prokletím bicích nástrojů je v takovém prostoru zejména jejich rychlý zvukový náběh oproti zpěvu či instrumentům jiného typu, které přeci jen potřebují mikročasový interval k plnému rozeznění. Jakkoli příkladná tedy byla souhra všech přítomných, bicí nástroje pocitově mírně předbíhaly, což mělo za následek drobnou rytmickou nesourodost.

Řada upravovaných koled již nepatřila do běžného vánočního repertoáru, proto bylo seznámení s nimi jistě pro mnohé příjemným zpestřením. U těch, které jsou naopak velmi dobře známé (Adeste fideles), si pro změnu člověk mohl vychutnat nové hudební pojetí a v mnoha případech také dosud neslyšené textové varianty.

Koncertní sbor, sólisté i instrumentalisté nedělním koncertem opět utvrdili posluchače o svých kvalitách. Aby také ne, jedná se o mezinárodně uznávané interprety, laureáty a vítěze národních i mezinárodních soutěží, talentované umělce již zavedené i teprve vzkvétající. Nic z toho by však jistě nezaručilo tak kvalitní zážitek, kdyby nebylo radosti z hudby, sváteční atmosféry a neutuchající energie, kterou do kultury vnáší nejen sami umělci, ale také organizátoři, patroni, mecenáši a v neposlední řadě návštěvníci. Ti si navíc na závěr mohli v plénu zazpívat onu známou koledu plnou veselí z narození Krista Pána. Jen by se od některých přítomných slušelo setrvat až do skončení potlesku a odchodu posledního interpreta. Úcta k umělci a společenská slušnost by konečně měla mít přednost před jízdním řádem MHD.

Tradiční vánoční koncert Kantilény
25. prosince 2022, 16:00 hodin
katedrála sv. Petra a Pavla, Brno

Program:
Jan Seidel: Zpěvy betlémské
Václav Mladý: Koledy vánoční
Martin Jakubíček: Chvalmež Boha zpívajíce

Účinkující:
Kantiléna, koncertní sbor
Kantilénka, starší přípravné oddělení
Michal Jančík – sbormistr a dirigent
Veronika Novosádová – sbormistryně
Iva Táborská – mezzosoprán
Robin Červinek – baryton
Marie Janíčková – flétna
Arseny Menkov – hoboj
Jana Krejčí – klarinet
Aleš Novotný – fagot
Petr Macko – lesní roh
Marek Paľa – varhanní pozitiv
Martin Jakubíček – varhanní pozitiv
Irena Hůrková – housle
Ludmila Netolická – housle
Julian Veverica – viola
Lukáš Svoboda – violoncello
Anežka Moravčíková – kontrabas