Kauza ve Vídni: Burgtheater

Situace ve vídeňském Burgtheatru
(Der Standard, 18. 2. 2014, Thomas Trenkler)

Koncem minulého roku propustil ředitel Burgtheatru svou zástupkyni Silvii Stantejsky (předtím obchodní vedoucí) kvůli nevyjasněným nesrovnalostem v účetnictví. Šéf Holdingu spolkových divadel (Bundestheaterholding) Georg Springer ji dokonce obvinil, že za jeho zády vedla jakýsi paralelní finanční systém. Od té doby vládne kolem Burgtheatru dusné klima. Obhájci Stantejsky tvrdí, že se pouze za obtížných finančních podmínek (neustálé snižování subvence) snažila přesunem určitých položek umožnit provoz, účetní kontrola však vidí věci jinak.Situace v kultuře a zejména v divadlech vyvolává vzrušení všude. Příznačné je, že jako leitmotiv zní „o peníze jde až v první řadě“, a je to míněno zcela vážně. Návrhy na řešení vycházejí z řad rukou politiků a nejsou v rukou divadelníků samotných. Nejčerstvější události kolem vídeňského Burgtheatru a články, které se jimi zabývají, to jen potvrzují, v posledních dnech vyšly hned tři zásadní. O uměleckých výsledcích se v nich nedočteme. Ty jsou neměřitelné a čísly se objektivně vyjádřit nedají.

S ohledem na dostupné finanční prostředky
Ioan Holender, šetrný ředitel Staatsoper do léta 2010, měl značné rezervy a mohl vlastně klidně spát. Další dvě zemská divadla, Volksoper a „Burg“, však s finančním základem nevyšly. Holender se zuřivě bránil proti tomu, aby na další dvě scény holdingu doplácel odevzdáním části svých příjmů, a dokonce se tehdy obrátil na spolkového kancléře. Jenže spolková divadla jsou koncern a ministr financí, dokud disponoval koncern rezervou, navýšení prostředků nepovolil.

A nyní je tu rozruch znovu. Ředitelé Staatsoper a Volksoper se obávají, že se bude vysoce zadlužený Burgtheater zachraňovat na jejich úkor. Ministr kultury Ostermeyer prohlásil, že víc peněz nedá. Šéf Holdingu spolkových divadel se pokouší uklidňovat: „Problém Burgtheatru se musí řešit jako zvláštní případ!“ Ostermeyer vidí možnost v prodeji nemovitostí, jejichž je holding majitelem, Springer to však odmítá: „Burg musí řešit svou situaci na základě vlastních možností.“

Jaké se nabízejí? Je třeba říci, že Burg překročil kulturněpolitický úkol a zvětšil repertoár v naději, že na rozšíření programu dostane také finanční podporu. Zákonem z roku 1999 je však stanoveno, že „vedení divadla si má počínat hospodářsky účelně a úsporně, s ohledem na prostředky, jaké má k dispozici“. Pak by se mělo všechno, co nelze považovat za kulturněpoliticky účelné, škrtnout.

Ovšem nelze například zavést několik dní, kdy se nehraje, neboť v zákonu stojí, že divadlo má naplňovat „provoz s přiměřenými přestávkami, které nesmějí v souhrnu překročit dva měsíce ročně“. Mohl by se však zrušit provoz na třetím jevišti, neboť divadlo Kasino na Schwarzenbergově náměstí v zákoně vůbec není zmíněno (Burgtheater má k dispozici tři scény –  vlastní Burgtheater, Akademietheater a Kasino), příslušný zákon pro holding zahrnuje jako „reprezentativní scény Rakouské republiky“ pouze Staatsoper, Volksoper a Burgtheater + Akademietheater. Představení se nadto mají hrát „zásadně ve vlastních budovách“. Mohou sice být „zvoleny další hrací prostory, pokud se od toho očekává užitek, avšak pouze s časovým omezením“. Trvalá třetí scéna Burgtheatru tedy v intencích zákonodárce nebyla. Jednou z myslitelných variant by bylo, že se Kasino prodá nějakému investorovi – a ten pak zaplatí odstupné. Burg by tak získal několik milionů a neměl by s tím žádné vydání – navíc by pak Burg sám sobě nekonkuroval. Ředitel Matthias Hartmann by pak ale své epické produkce jako Vojna a mír musel hrát jinde – Ostermeyer jmenoval například jednu bývalou pekárnu. Jinou možností by byl prodej zkušebny Burgu, kterou by si pak od nového majitele pronajal. Vyřešilo by to sice aktuální finanční problém, toto „lease-back“ by však dlouhodobě přišlo pěkně draho.***

„Skandál“, „nesmysl“ a „smrt udušením“. Aféra Burgtheater narůstá
(Der Kurier, 18. 2. 2014, Georg Leyrer)

Jak důležité divadlo to je, se ukazuje právě v krizových dobách. Finanční aféra se šíří, táhne se od vídeňské budovy až do Curychu a na druhé straně do Budapešti. A nyní také došla do sídla holdingu, do Hanuschhofu za budovou Staatsoper. Na adrese Hanuschhof sídlí Holding zemských divadel, který je vlastníkem nemovitosti. Její prodej by byl cestou ke snížení minusové bilance 8,3 milionů euro, k jaké Burgtheater dospěl v sezoně 2012/13. Ředitel Burgtheater by toto řešení upřednostnil: „Lepší prodat tuto nemovitost než zavřít divadla!“ Přemýšlel o tom už i ministr kultury Josef Ostermeyer.

Avšak uvnitř holdingu se zvedl odpor: prodej nemovitostí by byl „největší nesmysl“, varuje jednatel společnosti „Art for Art“, která v holdingu nemovitosti obhospodařuje. Jejich externí pronajímání přináší díky lukrativním cenám ročně 1,5 mil. euro, celkové příjmy z nájmů jsou 3,5 mil. euro ročně.

Varování
Hartmann varuje před drastickými zásahy, které Burgtheatru vzhledem k finančnímu schodku hrozí. „Zavřít Kasino by bylo hrozné,“ řekl, neboť právě tam se „odehrává debata o soudobém divadle“. Odmítá i omezení počtu premiér: „Pokud by bylo každý rok o jednu dvě premiéry méně, pak v několika letech nemáme vůbec žádný repertoár.“

V Bochumu a Curychu (Hartmannova předchozí působiště) byly finanční schodky poskytovateli subvencí vždy vyrovnány, tvrdí ředitel. Ze Švýcarska se však koncem týdne ozvala kritika Hartmannova prohlášení s tím, že curyšský Schauspielhaus ozdravěl.

Maďarské národní divadlo se v této souvislosti chopilo příležitosti a odřeklo v Burgtheatru hostování. „V událostech se skandálním podtextem se nechceme stát míčem ve hře“, řekl budapešťský intendant, který vnímal jako urážku, že Hartmann v září odmítl pozvání na divadelní festival do Budapešti. Hartmann to nepopírá, ale toto úterý například přesto představuje v Burgtheatru „maďarskou přehlídku“.

Mrtvý sponzor
Mezitím se do médií dostala předběžná zpráva komise, která má osvětlit, co se dělo kolem propuštění zástupkyně ředitele Silvie Stantejsky. Mluví se například o tom, že Stantejsky – která výtky odmítá – těsně před koncem účetního roku podivnými platbami manipulovala bilanci Burgtheatru. Je to téměř fraška: mezi jmény, stojícími na dokladech k těmto platbám, je také režisér Christoph Schliegensief, který tak měl dostat peníze ještě dva roky po své smrti. Zatím se nemluvilo o tom, jak je možné, že na takové nápadné platby nenarazily nejrůznější revizní komise.***

Klín klínem
(Der Profil, 17. 2. 2014, K. C. [Karin Cerny])

[…] Kolik toho šéf Holdingu spolkových divadel Georg Springer, zodpovědný za kontrolu, o nesrovnalostech mohl vědět, není dosud jasné. O Silvii Stantejsky bylo známo, že je poněkud zmatkářka. Neměla se však tím spíš kontrola těmto věcem věnovat? Podcenilo se snad riziko? […] Ředitel Matthias Hartmann se ještě před několika týdny chlubil, že divadla v Bochumi a Curychu ozdravěl. K tomu se nyní vyjadřuje bývalý ředitel kulturního oddělení města Curychu Jean-Pierre Hoby, jenž byl také členem správní rady curyšského Schauspielhausu. Hartmannovo tvrzení, že převzal curyšské divadlo v krizovém stavu, je nejen zlomyslná pomluva jeho předchůdce Andrease Spillmanna, nýbrž také Curychu samotného: „Jeho cíl je jasný, ostatní ponížit, aby sám vyrostl!“ – tolik Hoby. Hartmannův předchůdce uzavřel sezonu 2004/05 se ziskem 222 610 švýcarských franků a rezervy zvedl na 411 949 franků. „První sezona Matthiase Hartmanna skončila ve ztrátě, se schodkem 229 181 franků. Ztráta by byla ještě větší, kdyby za jeho vedení nebyly v tichosti rozpuštěny rezervy ve výši 1 664 730 franků, kdyby nebyly odbourány rezervní fondy 1 757 812 franků a nebyla změněna praxe odpisů, která umožnila odepsat v investicích o 758 000 méně než v předchozí sezoně.“

Kulturní mluvčí strany zelených Wolfgang Zinggl k tomu podotýká: „Divadlo potřebuje herce, ale ne ty, kdo předvádějí sami sebe. Hartmann nikdy a nikde nic neozdravěl. Ani v Bochumi, ani v Curychu – a už vůbec ne ve Vídni. Je na čase, aby se politici poohlédli po někom, kdo vytáhne Burgtheater z tohohle bahna. Hartmann to nebude.“ Z Burgtheatru se do tisku k těmto výtkám zatím nikdo nechtěl vyjádřit. Matthias Hartmann mezitím nařídil úsporná opatření. Bude omezen počet hostujících umělců a smlouvy pěti herců, z nichž dva jsou v současném repertoáru nepostradatelní, nebyly prodlouženy.

V Burgtheatru to vře. Na shromáždění souboru minulý pátek vyslovilo 83 herců Matthiasi Hartmannovi nedůvěru, celkem bylo odevzdáno 116 hlasů, dva členové se zdrželi hlasování.
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto archiv