Kiri Te Kanawa v Jaroměřicích: Babiččina ukolébavka

  1. 1
  2. 2

Každý, kdo má operu opravdu rád, už to určitě někdy zažil. Viděl a slyšel během koncertu nebo divadelního představení pěveckou legendu z dávných či ještě dávnějších dob, a o zážitek se potom dělil s přáteli s náruživostí úspěšného rybáře. Samozřejmě se v takových případech obyčejně říká, že „už to samozřejmě nebylo ono“, anebo dokonce „bylo to smutné – měl/měla skončit už dávno“. Jenže kromě oné povznesené lítosti si na vypravěčích obvykle všimnete i jiskřiček v očích. Přečtete si v nich jméno zmíněného umělce a k němu výkřiky typu: Viděl jsem ho! Ještě jsem to stihnul!

Osobně mám v zásobě zážitky tohoto typu například s Lucianem Pavarottim, Francem Bonisollim, Rainou Kabaivanskou či Rolandem Paneraiem, a nad posuzováním kvality zpěvu každého z nich u mě vždy zvítězila radost nad prostým faktem, že jsem měl tu čest je zažít na scéně.Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou chápu už dlouhá léta jako instituci, která si mimo jiné klade za cíl zprostředkovávat posluchačům podobné zážitky, jaké jsem popsal výše. Myslím, že nejen mladší ročníky operních nadšenců ocenily za čtrnáct let trvání festivalu možnost slyšet Montserrat Caballé, Ilonu Tokody, Gabrielu Beňačkovou, Miriam Gauci, Elenu Obrazcovu nebo Sonu Ghazarian. A další velké jméno přibylo letos – jaroměřický festival si připsal na konto obrovský úspěch v podobě angažování sopranistky Kiri Te Kanawy pro její vůbec první veřejné vystoupení v České republice dne 4. srpna 2012.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - K.Te Kanawa (Jaroměřice n.R. 2012)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (7) “Kiri Te Kanawa v Jaroměřicích: Babiččina ukolébavka

  1. Ano, na vysílání Manon Lescaut z Covent Garden v České televizi vzpomínám také, protože ČT se nikdy příliš v oblasti opery neangažovala a tak každé vysílání bylo pro operní milovníky událostí a svátkem. Ale také si dobře vzpomínám, jak už na tomto snímku, dnes starém asi třicet let, měla Dame Kiri potíže v posledním jednání. Tehdy jsem si řekl: to je ta slavná Kiri Te Kanawa?

  2. Kiri Te Kanawa patří k mým nejoblíbenějším operním pěvkyním. Bohužel, musím konstatovat, že pan Rytina má ve svém článku pravdu. Z nádherného hlasu zbylo tak 40% a její velké soustředění na technické zvládnutí pěveckého partu jaksi vymazalo veškerý výraz. Celý koncert odzpívala tzv. na půl hlasivky a i když vzhledem k jejímu věku jsem počítala s tím, že stáří se obelhat nedá, i tak to bylo zklamání. Ale na druhé straně jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla Kiri vidět a slyšet. I když její výkon na tomto koncertě byl zklamáním, bude vždy Kiri Te Kanawa patřit k tomu nejlepšímu, co se v operním světě urodilo. Její neskutečné nahrávky Mozarta a Strausse nám budou vždy připomínat, jak skvělá pěvkyně to byla. Škoda jen, že koncert ukončila tak podivným způsobem a de facto naštvaně odešla z jeviště. Myslím, že ji rozčílil fotograf, který se snažil pořídit pár snímků během zpívání. Ale jakkoliv to Dame Kiri iritovalo, myslím, že hvězda takové velikosti by měla tyto věci přecházet s nadhledem a ne ventilovat je před diváky. Podobný problém vznikl už při interpretaci Písní z Auvergne, to celé bylo podle mého názoru zbytečné.

  3. Bohužel se nedá dělat nic jiného, než s celou recenzí souhlasit. Kéž by takhle kvalitně napsané byly i všechny recenze našich rádoby hudebních publicistů skvoucí se ve všech možných celostátních i odborně zaměřených plátcích. Většinou nedosahují ani zlomku kvality toho, co se lze dočíst zde.

    K večeru: Kiri Te Kanawa neměla svůj den, má svůj věk ale i přesto to nebylo tak ostudné, jako jsou ostudná podobná vystoupení M. Caballé nebo byla poslední L. Pavarottiho. Co ale ostudné bylo, byl výkon Moravské filharmonie Olomouc, který jen dokázal neopodstatněnost existence těchto lokálních filharmonií. Protože nezahrát takové kusy jako předehru ke Candidovi nebo Summertime, to je na ostudu, která by mě jako oblastního přidělovatele dotací takovému orchestru vedla k myšlence na jeho co nejrychlejší rozpuštění. Pánové a dámy hráli jako soubor žáčků z Lidušky. Ostatně debata nad tím, proč máme tolik lokálních a také tolik špatných filharmonií se na rozdíl od debat nad existencí mnoha lokálních operních společností tak bouřlivá nevede. Čím to je?

  4. Tak pojdme na toto tema, treba i bourlive diskutovat. Zacnu tim, ze by bylo zajimave zjistit, kolik lokalnich „filharmonii“ maji Polaci, Nemci, Rakusaci, Rusove atd. A porovnat to samozrejme adekvatne k poctu obyvatel. Dale porovnat pocet strednich a vysokych skol, ktere pripravuji hudebniky na profesionalni karieru (pocty takto vyprodukovanych umelcu). Dalsi tema by mohlo byt, kolik stat (kraj, obec) prispiva na chod techto orchestru. Kolik korun berou jejich hraci – rozumej jak kvalitni hudebniky si ten ktery orchestr muze dovolit. Kolik procent z dani treba i nespokojenych posluchacu (obcanu) jde na kulturu u nas a jinde.
    Kiri Te Kanawa nemela svuj den. Nevim, zrejme ho nemel ani orchestr, ani pan dirigent, ktery program nastudoval. Pan Khail by rad rusil lokalni filharmonie. Asi aby se usetrilo (na co? Na Berlinske, Videnske filharmoniky?). Budme realiste a stujme rovnyma nohama na zemi. Te Ceske…

    1. Málo jde u nás na kulturu věru, ale tím se nemusíme ohánět, protože to samo o sobě neznamená, že z toho mála musíme mít v každém krajském + lázeňském městě kutálku nazývanou tu či onde komorní nebo krajská filharmonie, ani operní spolek v Opavě, Ostravě, Olomouci, Plzni, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích … Stejně tak kolik peněz berou zpěváci a hráči nesvědčí o tom, jak kvalitně pracují.

      Paralela se zdravotními sestrami a učiteli už tu padla: sestry a učitelé berou také mizerné platy (mnohdy mizernější), ale kvůli tomu sestry nebudou píchat injekce tak, aby pacient zhebnul a učitelé žáky nebudou učit krást, protože si tím nakonec děti vydělají lépe, než vzdělaní lidé, že? To je prostě socialistický přístup ke kultuře. Musíme mít deset orchestrů (z toho dva v Praze) a platit je ze státní kasy, protože to tak bylo i dřív a je to tradice. Trh ale unese tak dva, maximálně tři…

      Chcete-li porovnávat, stačí se podívat k sousedům do Rakouska. Nemají sedm operních souborů ani deset samostatných filharmonických orchestrů a přitom z HDP jde na kulturu v Rakousku víc než třikrát tolik, co u nás… Takže v tom to asi nebude…

  5. V kazdem oboru lidske cinnosti jsou vyborni, prumerni a spatni jedinci. Pro zdravotni sestru je pichnuti injekce asi tou nejzakladnejsi dovednosti (nevim, nejsem zdravotnik), kterou musi zvladnout. Asi jako kazdy muzikant musi umet cist noty, kdyz uz tedy porovnavate hudebniky se sestrami (ale i injekce se da pichnout velice spatne, vim z vlastni zkusennosti).

    Vase volani po snizeni poctu orchestru a opernich domu v CR je kratkozrake. Volejte tedy i po zruseni mnoha konzervatori a zakladnich umeleckych skol. Zrusme tedy i JAMU (nebo radsi AMU?). Az prestanou konzervatore a potazmo AMU a JAMU chrlit nove a nove hudebniky, zpevaky a tanecniky, potom se prirozene snizi pocet orchestru a divadel (obavam se, ze vami nabrhovane 3 orchestry nepokryji potreby statu). A ta doba se s touto politikou statu samozrejme blizi, protoze ucitele uz nebudou nabadat sve zaky aby pilne cvicili na nastroj, anzto ve vysledku kazdemu bude jasne, ze v kazdem jinem oboru si vydelaji vic penez a pujdou jinam. Zaci i ucitele. A jsme zase na zacatku. Penize a zase penize.

    Potom se ale zeptam, jak si predstavujete budoucnost tisicu ucitelu, zaku a umelcu z takto zrusenych instituci? Bude potom v CR veseleji? Bude to ten pravy kapitalisticky kulturni raj? Zaplesaji pak olomoucti blahem, ze jim CF mela cas prijet zahrat Candida v poslouchatelne forme?

  6. Koncert paní Kiri byl pro mě osobně hlubokým zážitkem. Prostě škola techniky zpěvu, tak by se dal její výkon od začátku až do konce nazvat! V jejím věku a po tak dlouhodobé hvězdné kariéře se pravděpodobně už ani od drtivé většiny zpěváků nedá více očekávat. Trošku nepochopitelná byla pro mě osobně dramaturgie koncertu a je mi líto, že se pravděpodobně nedozvím, kdo ty nesourodé skladby i žánry sestavil. Každopádně absolutně nelituji, že jsem se do Jarměřic vydala.
    P.S. Jen tiše doufám, že si tak zdrcující kritiku výkonu Moravské filharmonie Olomouc nepřečtou naši zatupitelé. Nejenže neradi dávají na kulturu, ale zatímco fotbalisté Sigmy Olomouc mají už vyhřívaný trávník, zimní stadion chátrá. Ona první hokejová liga by také nebyla k zahození…
    Doufejme, že se příště členům Moravské filharmonie bude dařit lépe a že budou mít šanci spolupracovat i nadále na zajímavých projektech se zajímavými a zapálenými spolupracovníky. Já se na jejich další kocerty rozhodně těším!

Napsat komentář