Kirill Gerstein předvedl ryzího Schumanna

Po dramaturgické stránce koncert ničím nepřekvapil; jednalo se o nesčetněkrát ověřené spojení klavírního koncertu a symfonie, tentokrát v obou případech z období romantismu. Co mě však překvapuje neustále (zvláště v poslední době), je světová úroveň České filharmonie. Ale není divu, protože Semjon Byčkov bývá při nastudovávání repertoáru velmi precizní a umí podchytit jak zaměření na detail, tak celkové vyznění. Při poslechu se tak můžeme kochat vynášením jednotlivých hlasů i protihlasů a naplno si vychutnávat všechny barevné odstíny konkrétních míst, stejně tak jako obdivovat perfektně vystavěné plochy a (zvláště závěrečné) gradace. Jeho nadšení je nakažlivé.

Všechny tyto jevy jsme mohli pozorovat i při Čajkovského Symfonii č. 2 c moll op. 17 „Maloruská”, kterou Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem provedla již několikrát různě po světě a dokonce u Decca Classics vyšla její nahrávka (podrobnosti popisují hobojistka Jana Brožková a fagotista Ondřej Roskovec o přestávce koncertu). Poslouchali jsme tedy dobře „uleželou“ interpretaci, která však neztratila nic z lesku premiéry; orchestr vykazoval známky hlubokého pochopení díla. Vše zde mělo svůj čas a místo, přesto provedení neztrácelo potřebný tah, který vyvrcholil grandiózním závěrem.

Velice citlivé uchopení interpretovaného díla se nám dostalo i v případě Koncertu pro klavír a orchestr a moll, op. 54 Roberta Schumanna. Byl to Schumann civilní, přiměřeně romantický, bez zbytečného patosu a velkého „rubatového nánosu“. Semjonu Byčkovovi se tak spolu s Kirillem Gersteinem podařilo sáhnout až na ryzí jádro Schumannova díla.

Velkou otázkou je již samotný začátek tohoto klavírního koncertu. Většina interpretací se nechává strhnout romantickým duchem a po virtuózním vstupu klavíru v prvních taktech následuje prudká změna tempa s rozvlekle tesknou melodií (Kirill Gerstein to v našem rozhovoru označil za „pasivní melancholii“), což ale Schumann v partituře nepředepisuje. Jiné interpretace naopak, aby se vyhnuly tomuto nerespektování partitury, zcela potlačí vypjatost úvodních klavírních taktů, po kterých se ozve zběsilý přelet orchestrální melodie.

Dnešním interpretům se však podařilo dosáhnout vynikajícího kompromisu. Úvodní klavírní vstup nepostrádal napětí a předznamenal tak určitý dramatický podtext první věty tohoto koncertu, ale jeho záměrem zjevně nebylo ukázat klavíristovy technické kvality. Následující orchestrální část pak oplývala zcela přirozeným a nenuceným rubatem, které umožnilo interpretaci dýchat i přes zachování počátečního tempa, a zároveň se tak tento úvod „nerozplizl“ do přehnané romantické nostalgie. (Drobnou nepřesnost v souhře akordů po prvotním klavírním vstupu posluchač jistě rád prominul.)

Podobný přístup si interpretace udržela po celou dobu. Gerstein si například dokázal po celou první větu udržet vnitřní vášeň, která okořenila jinak tak teskné melodie; k přeslazené romantičnosti ale výkon nesměřoval i díky velké průzračnosti jeho hry (Gerstein používal spíše méně pedálu a měl velice konkrétní úhoz). Rychlé pasáže v klavírním partu, které místy vyplňovaly melodickou linku, pak byly úplným pohlazením. To vše dokazuje, že se Gersteinovi – spolu s Byčkovem a Českou filharmonií – podařilo, jak zmínil při našem rozhovoru, „najít cesty, jak udělat hudbu ještě magičtější“.

Česká filharmonie: Jarní hvězdy
29. dubna 2021, 20:15 hodin

Program
Robert Schumann: Koncert pro klavír a orchestr a moll, op. 54
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 2 c moll, op. 17 „Maloruská“

Účinkující:
Kirill Gerstein – klavír
Semjon Byčkov – dirigent