Klavírista Alfred Brendel oslaví 90. narozeniny, děsí ho dopady koronaviru na hudební život

“Dopady viru na koncertní život, operní domy, orchestry, sbory a sdružení komorní hudby a na jednotlivé hudebníky jsou děsivé,” řekl Alfred Brendel, který se proslavil zejména svými interpretacemi Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena nebo Franze Schuberta.

Sám klavírista žijící v Londýně se z koncertních pódií stáhl v roce 2008, ale o hudbu se stále intenzivně zajímá. Před pandemií rád ve svém domě přijímal muzikanty. “Když jsem chodil na koncerty, tak pro potěšení z poslechu nové hudby,” řekl pianista. V dobách koronavirové pandemie se musí spokojit se záznamy hudby. “Během dobrovolné izolace jsem s velkou vděčností v televizi sledoval operní představení Metropolitní opery, berlínské Komické opery, ze Salcburku, z Glyndebourne a z Covent Garden,” řekl Brendel.

“Vždyť jsem sám nahrál mnoho desek a zůstávám tak prostřednictvím nahrávek ve spojení s velkými starými hudebníky,” pokračuje Brendel, kterému prý ale stejně něco chybí. “Samozřejmě všichni přesto toužíme po tělesnosti koncertu, po tom být u toho, být uvnitř, dýchat stejný vzduch, spoluprožívat riziko i úspěch,” popisuje své pocity klavírista a také autor řady esejů a odborných textů, který se však věnuje i poezii nebo výtvarnému umění.

Žádný konkrétní vrchol své dlouhé kariéry vyzdvihnout nechce. “Jsem vděčný za to, že jsem se dokázal 60 let bez podpory rozvíjet,” říká Brendel a vysvětluje: “Nebyl jsem žádné zázračné dítě, ani jsem nemusel vytrpět příliš ranou senzační kariéru. Moji rodiče nebyli muzikální, ale v domě bylo křídlo a dostával jsem hodiny klavíru, jak se patří pro měšťáckou rodinu.”

Rodina, která žila nějaký čas v Jugoslávii, se krátce po 2. světové válce přestěhovala do Rakouska, kde Brendelova kariéra začala naplno. “Od svých 17 až do 77 let jsem koncertoval,” shrnuje umělec, který si světové renomé získal v 50. letech minulého století.

V 70. letech se přestěhoval z Vídně do Londýna, neboť rakouská metropole podle něj byla tehdy provinční a on toužil po “velkém živoucím městě.” “A vkládal jsem velké naděje do Velké Británie, která už nebyla tak velká, uvnitř Evropského společenství. Politický vývoj posledních let mě však zbavil iluzí,” posteskl si klavírista s poukazem na brexit.