Klavírista Rafał Blechacz: Hudba je univerzální jazyk

  1. 1
  2. 2
S klavíristou Rafałem Blechaczem jsem se sešel před jeho koncertem v sobotu 12. března 2022 v Kostele sv. Šimona a Judy. Samo prostředí podněcovalo k hlubším diskusím, proto jsme se bavili nejen o nadcházejícím koncertě nebo o jeho projektech, ale také o tom, co definuje virtuosa, nebo o svobodě hudební interpretace.

Rafał Blechacz (foto Marco Borggreve)
Rafał Blechacz (foto Marco Borggreve)

V jednom rozhovoru jste řekl, že studium filozofie vám pomohlo uvědomit si limity hudební interpretace. Jaké jsou?
O ty limity vlastně nešlo. Zaměřil jsem se na filozofii hudby a jedním z témat, kterým jsem se zabýval, byla svoboda v interpretaci. Hledal jsem třeba odpověď na otázku, jestli si v interpretaci můžeme dovolit všechno. Odpověď samozřejmě není snadná. V každém hudebním díle jsou prvky, které nemůžeme změnit. Přesto si ale myslím, že máme v interpretaci mnoho svobody. Četl jsem zajímavou knihu polského filozofa Romana Ingardena, žáka Edmunda Husserla. V té knize se Ingarden zabývá identitou hudebního díla. Myslím, že pro mě, jako interpreta, je důležité být si vědom toho, co vlastně hudební dílo je, protože se díky tomu mohu nad interpretací zamyslet hlouběji. Mohu vlastně vstoupit do logiky díla a znovu jej vytvořit.

Stalo se vám někdy, že se výsledek tohoto procesu netrefil do momentální nálady publika? Že obecenstvo nereagovalo?
Vzpomínám si, že jednou publikum nezareagovalo hned. Myslím si ale, že to vlastně bylo pozitivní. Hrál jsem Chopinovy Mazurky op. 17 a ta poslední je velice nostalgická. A po posledním akordu, který má být zahraný měkce, zavládlo naprosté ticho. Cítil jsem ale, že toto je možná větší ocenění než burácivý aplaus. Cítil jsem, že diváci byli úplně ponořeni do světa, který jsme s Chopinem vytvořili. Potkávání se s publikem je něco, co mi v čase pandemie velice chybělo, protože hrát ve studiu jen pro kamery a mikrofony je úplně něco jiného.

Tím jste mi nahrál na mou další otázku. Jak jste trávil čas pandemie?
Samozřejmě jsem trochu cvičil, přečetl jsem nějaké knížky, koukal se na televizi… Na začátku to bylo něco nového, takže jsem z toho zase tak smutný nebyl. Ale jak se opatření zpřísňovala a pandemie se neustále prodlužovala, začalo mi živé vystupování chybět víc a víc. Naštěstí mám malou zahrádku, takže jsem měl pravidelný přísun čerstvého vzduchu.

Pokročil během té doby nějak váš plán nahrát všechny Beethovenovy sonáty? A proč se do toho vlastně pianisté znovu a znovu pouští, když už existují stovky skvělých nahrávek?
Myslím, že každý pianista chce svou interpretací říct něco důležitého, něco svého. Řekl bych, že to je ten důvod, že mnoho umělců chce nahrát i tak populární skladby, jakými jsou třeba Beethovenovy koncerty, a sonáty, nebo třeba Bachovy partity. Mou další nahrávkou budou dvě Chopinovy sonáty. Nahrávka už je hotová, teď jen čekám na to, kdy se ji Deutsche Grammophon rozhodne vydat.

Rafał Blechacz a Mozart 9. února 2022 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy, foto Petr Dyrc)
Rafał Blechacz a Mozart
9. února 2022 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy, foto Petr Dyrc)

Řekl jste, že každý pianista chce říct něco svého. Co byste rád řekl vy?
Je to těžké vyjádřit slovy, lépe se to vyjadřuje hudbou. Myslím, že to je vlastně na hudbě, potažmo na umění, nejkrásnější. Ne všechno jde slovy pojmenovat. Pojmenovat jde všechno, ale ne slovy, nýbrž zvukem. To je můj příběh s těmi sonátami. Vážou se k nim krásné vzpomínky, zvláště pak k té třetí. Tu jsem hrál na chopinovské soutěži 2005. Ty sonáty jsem hrál v různých koncertních sálech pro různé publikum. Jejich interpretace se měnila, protože se měním i já, možná, že jsem teď svobodnější a odvážnější. Nebojím se poukazovat na nějakou polyfonickou myšlenku, nebo na nějakou rubatovou pasáž. Ty změny ale nejsou nijak velké a kontroverzní, protože chci zůstat věrný Chopinovu stylu.

Ani u Beethovena není vašim cílem převrátit naruby pohled na tohoto skladatele?
Ne, nejsem ten typ člověka.

Už jste zmínil Chopinovskou soutěž 2005, která odstartovala vaši mezinárodní kariéru. Co si vlastně myslíte o soutěžích?
Všeobecně se dá říct, že soutěže nemám moc rád. Myslím, že je vlastně nikdo rád nemá, až možná na nějaké výjimky. Myslím, že je obtížné porovnávat interpretace uměleckého díla sportovními metodami. Na druhou stranu si ale myslím, že je to šance pro mladé umělce, jak rozjet mezinárodní kariéru. Díky takovým soutěžím totiž dostanete pozvánky do mnoha koncertních síni a na mnoho festivalů. Myslím, že to je ten hlavní důvod, proč se pianisté těchto soutěží účastní.

Co přimělo k účasti na Chopinovské soutěži vás?
Tak jednak je to v Polsku, takže to nemám z domu tak daleko. (smích)

Rafał Blechacz (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy, foto Petr Dyrc)
Rafał Blechacz (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy, foto Petr Dyrc)

Aha, takže jste si řekl: dneska nemám co dělat, tak vyhraju soutěž?
Ten hlavní důvod asi byl, že jsem v té době cítil zvláštní blízkost k Chopinově hudbě, a to hlavně v roce 2003, kdy jsem se zúčastnil jiné mezinárodní soutěže, Hamamatsu International Competition. Tam jsem hrál několik Chopinových skladeb, jako například Scherzo č. 1, Baladu č. 3, Nocturno op. 62… A cítil jsem se v té hudbě opravdu dobře. Chtěl jsem se v tomto směru dál rozvíjet a jak jsem se učil víc a víc jeho skladeb, zjistil jsem, že mám téměř kompletní repertoár pro Chopinskou soutěž. Tak jsem to chtěl zkusit.

Jak se vám potom podařilo vymanit se ze stínu té soutěže, takže teď můžete přijít na pódium jako Rafał Blechacz a ne jako ten vítěz Chopinovy soutěže 2005?
Snažím se rozvíjet v různých stylech. Před tou soutěží jsem hrál hodně Debussyho, také hodně klasicistních děl od Mozarta a Beethovena a mou první láskou byl Bach. Moje druhé CD obsahovalo klasicistní sonáty Haydna, Mozarta a Beethovena. Myslím, že to pomohlo ukázat, že nejsem jen Chopinovský pianista, ale že umím zahrát i něco jiného.

Posuňme se teď k dnešnímu koncertu. Kromě Bacha, Beethovena a Chopina budete hrát také Césara Francka. Jak jste se dostal k hudbě tohoto skladatele?
Díky varhanní hudbě. Skladba, kterou budu dnes večer hrát, je transkripcí varhanního díla, kterou udělal pan Bauer. Mám tuto skladbu moc rád. Je v ní mnoho poezie, zajímavých harmonií a neočekávaných modulací. Chtěl jsem ji hrát na varhany, ale to je opravdu obtížné, takže jsem našel tuto zajímavou transkripci.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments