Konference pro varhany aneb Ne zcela obyčejně prožitý čtvrteční den

Vstupuji do budovy HAMU s nejistým očekáváním toho, co dnešní konference přinese. Bylo moudré zařídit si den volna a vydat se na Konferenci pro varhany? Skutečně může tato konference přinést něco nového, ba dokonce změnit k lepšímu konkrétní problémy ve varhanním světě, jako jsou nejrůznější problémy týkající se restaurování varhan, finančního ohodnocování varhaníků, nebo třeba přispět ke komplexnějšímu výzkumu interpretace varhanních děl? Ano, právě tyto otázky si mohli klást mnozí z účastníků Konference pro varhany. Nicméně již první přednáška mě přesvědčila o tom, že jsem ve správnou chvíli na správném místě…

Nutno podotknout, že samotné konferenci předcházel v předvečer této události koncert významného polského varhaníka Juliana Gembalskeho, profesora hudební akademie v Katowicích (Akademia Muzyczna im. Karola Szymanowskiego w Katowicach), v bazilice svaté Markéty v Břevnovském klášteře, který byl slavnostním zahájením celé konference.

Přednášky pro letošní účastníky Konference pro varhany si připravili: Petr Koukal – hlavní organolog Národního památkového ústavu, Grzegorz Pozniak z Institutu pro chrámovou hudbu v Opole, Martin Poruba – pedagog Hochshule für Musik und Theater v Mnichově, varhaník ve Freisingu a zároveň emeritní ředitel kůru v pražské katedrále svatého Víta (1994–1999), Jaroslav Tůma – koncertní varhaník a profesor HAMU v Praze, Wacław Golonka – profesor Hudební akademie v Krakově a Štěpán Svoboda – organolog Pražského arcibiskupství. Tomu, že se jedná o skutečně významnou událost, nasvědčuje i to, že se konference zúčastnila řada odborníků (pedagogové, koncertní varhaníci, organologové, církevní představitelé a v neposlední řadě také studenti varhanních oborů), kteří mají s varhanní kulturou velmi těsný vztah.

Nyní se již vraťme k první přednášce dopoledního bloku, kterou si pro účastníky připravil Petr Koukal. Jejím tématem byla Problematika restaurování zvuku. Hlavní myšlenkou této problematiky je skutečnost, že při restaurování varhan by se pracovníci památkových ústavů a varhanáři neměli zaměřovat pouze na vhodné restaurování varhanní skříně nebo varhan jako stroje, ale především by mělo jít o zvuk varhan, který je (nejen pro posluchače) tím nejdůležitějším hlediskem v posouzení kvality nástroje a často také rozhodujícím „hráčem“ na poli vhodné interpretace varhanních skladeb.

Tomuto tématu se také věnuje kniha Petra Koukala Problematika restaurování zvuku varhan, která byla na této konferenci představena a byla rovněž k dispozici pro účastníky konference. „Restaurátor musí udělat velmi svědomitý průzkum, potom musí s pokorou obnovit to, co zjistil – podtrhuji třikrát slovo pokora, on do toho nemá vkládat své představy – jak by daná píšťala měla znít, on by měl obnovit to, jak by daná píšťala měla hrát podle stavitele,“ zakončil svoji přednášku Petr Koukal.

Představení (nejen) publikační činnosti Institutu pro chrámovou hudbu v Opole byla věnována druhá přednáška, jejímž přednášejícím byl Grzegorz Pozniak. Jistě přínosnou zprávou pro posluchače bylo vysvětlení způsobu shromažďování informací o varhanách v diecézi, nebo také jejich postupné nahrávání (mimo jiné jedno CD pro tuto „databázi varhan“ nahrál i Jaroslav Tůma). Tento přístup k dokumentaci zvuku varhan v opolské diecézi by se mohl stát vhodnou inspirací pro podobný sběr zvukových nahrávek u nás. Grzegorz Pozniak nás také informoval o způsobu restaurování varhan v jejich diecézi a zároveň také o vyčíslení, že od roku 2002 bylo v opolské diecézi zrestaurováno sto padesát nástrojů. Zároveň také dodal, že většina oprav varhan nebo jejich dokumentace jsou financovány na základě příspěvků farníků.

O situaci varhaníků, varhan a varhanářství v Bavorsku nás přijel informovat Martin Poruba. Jeho referát byl rozdělen do dvou částí. První část se zabývala vývojem varhanářství po roce 1945 a druhá část se zaměřila již na komentování konkrétních nástrojů v mnichovské diecézi. „Nelze vidět věci odděleně. To, o čem chci mluvit, je právě podtrhování souvislostí mezi varhanami, varhaníky, varhanáři, mezi penězi, mezi církví, mezi „necírkví“, a jedna složka tu druhou ovlivňuje,“ započal svoji přednášku Martin Poruba a nutno dodat, že skutečně snaha o spolupráci mezi jednotlivými složkami by měla být i v naší zemi prioritou.

Vzhledem k časovému presu byla prezentace plánovaného výzkumu Jaroslava Tůmy rozdělena na část před obědem, ve které seznámil účastníky se svoji koncepcí výzkumu a nastolil několik otázek vztahujících se právě k této problematice, a část po obědě, během které již následovala poměrně plodná a mnohostranná diskuze ohledně metodiky daného výzkumu, zaměřeného především na práci s agogikou a její vliv na finální podobu interpretace, ale obecně způsobu varhanní interpretace. Zároveň byla také představena kniha O interpretaci varhanní hudby, ve které je Jaroslavem Tůmou prezentována již první část jeho výzkumu. Nedílnou součástí této knihy jsou rovněž dvě CD, která celý výzkum doplňují a stávají se tak jeho integrální součástí. Pro podrobnější seznámení s touto knihou doporučuji k přečtení článek zde.

Velmi poutavou a pro mnohé účastníky překvapivou se stala přednáška Wacława Golonky – představení různých systémů ohodnocení chrámových varhaníků v Evropě. Hned v úvodu bylo zmíněno, že varhaníci jsou v různých zemích financováni z různých zdrojů – někde je to státem, někde církví. To se samozřejmě projeví i na daných pracovních podmínkách (včetně platu). Postupně jsme byli seznamováni se systémem polským, švýcarským, rakouským, norským a v neposlední řadě také německým. Zázemí (nejen finanční), které je mnohým varhaníkům v evropských zemích poskytováno, představovalo v očích nás českých varhaníků zpočátku úsměvné, později až sci-fi připomínající informace. Nicméně i přes několikanásobně vyšší finanční ohodnocení některých varhaníků bychom měli přistupovat k těmto informacím s respektem, vzhledem k tomu, v jakém prostředí se daní varhaníci nachází, v jak bohatých farnostech či regionech hrají a jak obsáhlou agendu chrámového hudebníka zastávají.

Možná je už ale skutečně na čase, aby se i v našich končinách přistoupilo již ke konkrétnímu celoplošnému řešení a odpovídajícímu způsobu ohodnocování chrámových hudebníků. Nepochybuji o tom, že funkce varhaníka je především službou farního společenství k důstojnému prožívání liturgie, ale skutečnost, že mezi varhaníky je řada vysokoškolsky vzdělaných lidí v oboru, kteří by mohli naši chrámovou hudbu pěstovat na výši a organizovat i kulturní život daného regionu a místo toho jsou de facto odkázáni na působení na základních uměleckých školách či jiných vzdělávacích institucích a služba varhaníka v kostele je pouze „obohacením“ jejich volného času, tak je to vskutku žalostné. To samé platí o proplácení alespoň pohonných hmot či možnosti kopírování notového materiálu. Fakt, že devadesát pět procent varhaníků v pražské arcidiecézi funguje na bázi dobrovolníků, je skutečnost, kterou potvrdil na počátku své prezentace poslední přednášející: Štěpán Svoboda.

Svatovítské varhany – tomuto tématu (velmi aktuálnímu) byl již věnován zbytek Konference pro varhany. Štěpán Svoboda nejdříve seznámil účastníky s historií snah o dostavění velkých varhan ve svatovítské katedrále, ale především s celým projektem, a to včetně požadavků v zadání projektu, dále různých návrhů konstrukčních, designových, ale také s dispozicí plánovaného nástroje. Vše bylo velmi vhodně doplněno kvalitní fotodokumentací. Po této teoretické části však ještě čekal na účastníky jeden důležitý bod programu – prohlídka katedrály svatého Víta s odborným výkladem a možností nahlédnutí na západní katedrální kruchtu – místo, kde by se měly v roce 2020 rozeznít velké svatovítské varhany. Během celé této prohlídky byl samozřejmě prostor pro diskuzi a dotazy zúčastněných.

Rád bych na závěr poděkoval všem organizátorům a přednášejícím, neboť zcela bez váhání musím konstatovat, že tato konference má smysl a jsem velmi rád, že jsem si udělal čas – podobně jako mnozí ostatní. Tím chci vyzvat vás všechny, kteří jste se konference nemohli zúčastnit, abyste při příštím konání konference zvážili všechny možnosti účasti a přijeli přispět svým názorem, nápadem nebo snad jen účastí k dalším zdařilým snahám o zdokonalování českého „varhanního světa“. Koneckonců kde jinde by se mělo mluvit o nejrůznějších problémech spojených s varhanní kulturou než na konferenci, kde se mají možnost setkat zástupci různých skupin spojených s varhanami – varhaníci, varhanáři, organologové, hudební teoretici, mladí studenti, zástupci církví nebo prostě kdokoliv, komu není osud varhan v českých zemích lhostejný.

www.provarhany.cz