Krysař, bezdomovec a ti druzí…

Divadlo J. K. Tyla v Plzni připravilo svým divákům náročný rozjezd právě začínající divadelní sezony. Hned v sobotu 3. září mohli skalní příznivci navštívit dvě zásadní divadelní akce. V 19 hodin začal ve Velkém divadle zahajovací operní koncert sezony a jen o dvě hodiny dříve měla na Malé scéně premiéru nová baletní inscenace Krysař dramaturga Jakuba Lišky a choreografky Hany Litterové.

Krysař je téma všeobecně známé, drsné, dráždivé, nabízející celou řadu přesahů. Středověká německá báje o cizinci obklopeném tajemstvím, který hrou na píšťalu zbaví hanzovní městečko Hammeln všudypřítomných krys, ale setká se s pohrdáním a nečestným chováním jeho obyvatel, v sobě nese velký dramatický potenciál. Je v ní láska i touha, proradnost, bolest a msta. Téma ve své poetické novele geniálně zpracoval Viktor Dyk, u nějž příběh končí dojemným motivem naděje. Když je Krysař podveden měšťany a pomstí se jim, jediným, kdo přežije zkázu obyvatel městečka, je mentálně zaostalý Sepp Jörgen, který vše chápe mnohem později. Když Krysař zavede měšťany, hypnotizované tóny jeho píšťaly, na dno propasti, Sepp naléhavou melodii nevnímá. Za jejím zvukem jde až následující den. Ale zaslechne pláč kojence. Ten je silnější, než sugestivní účinek tónů. Sepp se odvrací od propasti a odchází hledat ženu, která by dala dítěti pít. Dyk podtrhl mystičnost báje, dal jí nový podtext a vyústění. Sama původní balada však šťastný a nadějný konec nemívá. V ní Krysař odvede za trest měšťanům děti, které buď zavře do jeskyně, odkud nikdy nevyjdou (tento závěr si zvolil pro svůj balet Pavel Bořkovec), nebo je utopí v řece. Existuje ovšem i verze optimistická, podle níž děti vrátí, když měšťané zaplatí slíbenou odměnu.

Látka láká k jevištnímu zpracování a v Čechách se ho dočkala hned několikrát. Především v baletu Pavla Bořkovce a opeře Václava Kašlíka, na toto téma také vytvořil Daniel Landa český muzikál. A Krysař se dostal i na stříbrné plátno.

Nyní vznikla jeho nová jevištní podoba v Plzni. Není to poprvé, kdy Divadlo J. K. Tyla inscenaci s tímto tématem uvádí. Již v roce 1955 se zde hrál právě balet Pavla Bořkovce, který dílo složil podle vlastního libreta. A mnoho diváků má dosud v paměti vynikající provedení opery Václava Kašlíka Krysař z roku 1984.

Nová komorní inscenace na Malé scéně měla být podle svých tvůrců inspirována Dykovou novelou, ale současně vytvářet nový příběh. Hana Litterová použila hudbu Pavla Bořkovce, dále úryvky z díla Johanna Sebastiana Bacha, Clauda Debussyho i flétnové sólo Iana Andersona z kapely Jethro Tull.

Celek, který vznikl, má s tématem Bořkovcova baletu jen málo společného, i když z kvalitní nahrávky zní jeho hudba. A jakkoliv se plzeňští inscenátoři zaštiťují Viktorem Dykem, má pramálo společného i s jeho novelou, i když v inscenaci zazní několik sekvencí textu. Přináší jiný děj. Chybí mu ale i její mystika, napětí a nenese v sobě ani její poselství. Nevybízí k přemýšlení, neinspiruje, neevokuje nové otázky. Důvodem je dramaturgie inscenace, prvoplánový přístup k tématu a nepříliš nápaditá choreografie Hany Litterové.

Hlavní charakteristikou inscenace je zcivilnění, a to ve všech směrech. Krysař se odehrává v současnosti a aby to bylo každému jasné, na scénu přicházejí tanečníci s mobilními telefony a světélkujícími tablety v rukou. Jakmile se objeví Starosta, vyklubou se z nich “leštiči klik“. Dějová linka se scvrkla na jednoduchou story červené knihovny. Starosta chce získat Agnes, která se ale zamilovala do Krysaře. Starosta nechce zaplatit Krysaři za jeho práci, nechá jej lynčovat a při tom za nejasných okolností zemře Agnes. Nešťastný Krysař proto zahubí všechny lidi ve městě. Dodanou postavou inscenace je role Bezdomovce. Jeho existence ale nemá žádné opodstatnění, nevnáší do tématu nic nového, žádný další rozměr. Je tam pouze proto, aby z něj starosta a jeho nohsledi vymlátili informaci o tom, že se Agnes schází s Krysařem. Jako náhražka Dykova Seppa nemůže v nejmenším obstát.

Choreografie mnoho zajímavých prvků nepřináší, působí stereotypně a nevytváří na scéně napětí. Navíc její prvky s hudbou ne vždy souzní. Spíše se chodí, než tančí, a jednoduchá taneční kreace Agnes nemůže celkový dojem zachránit.

Hlavní role je mluvená, podle autora libreta Jakuba Lišky proto, aby byl příběh co nejvíce srozumitelný. Inscenátoři se tak ochudili o dramatické i lyrické momenty, které by poskytly tanečníkům prostor. Přitom tanec obecně je srozumitelný, je-li dobře choreograficky řešen a proveden. Dykův text, chtěli-li ho tam mít, mohl znít z nahrávky podobně jako hudba.

Krysaře ztvárnil na premiéře v Plzni hostující Aleš Slanina a je zřejmé, že má výborné pohybové předpoklady. Bohužel přednesu Dykova textu zůstal mnoho dlužen. Recituje jej po celou dobu monotónně a nezúčastněně, v samém závěru se pak náhle zmítá v hysterické křeči. Zoufalství, při němž mrazí a z nějž prýští bolest, a okamžitá touha po pomstě by potřebovaly mnohem bohatší a přesvědčivější výrazové prostředky, než jaké jsou použity v plzeňském Krysaři.

V hlavních rolích se o výraz a přesvědčivé ztvárnění snažili půvabná Kristýna Piechaczková jako Anges a Miroslav Hradil v roli Starosty, Bezdomovce ztvárnil Ondřej Martiš. V takto rozdaných kartách však toho při nejlepší vůli nelze mnoho zmoci.

Vše se odehrává na scéně arénového typu ve tvaru obdélníku, bez rekvizit a kulis, sedadla s elevací jsou umístěna po stranách a navozují dojem ulice. Pro diváky toto řešení není optimální, dobrá viditelnost je jen z první řady. Myši jsou bílá světélka na podlaze, mimochodem při tónech Krysařovy píšťaly jej nenásledují, ale míhají se ve zmateném kruhu, aby scénu opustily opačnou stranou. Kostýmy Dominiky Lippertové působí zcela nevýrazně, jednotlivé postavy nijak zásadně necharakterizují. Kápě, pod níž se skrývá Krysař, k vytvoření atmosféry nestačí. A díky nalíčení připomíná Krysař nikoliv atraktivního cizince, uhrančivého samotáře, obestřeného dráždivým tajemstvím, ale někoho, komu je právě hrozně špatně od žaludku.

Jestliže Krysař na Malé scéně k něčemu provokuje, tak právě k takovému sarkasmu. Číst si po jeho zhlédnutí krásné dílo Viktora Dyka málokoho napadne a rovněž pustit si Bořkovcovu kvalitní a posluchačsky zajímavou hudbu. Navíc se ani o jednom z nich a jejich dílech v divadelním programu nic nedozvíte. Rovněž se nedočtete, jaké nahrávky byly v inscenaci použity. Ani děj baletu není dostatečně objasněn. Představení, které netrvá ani hodinu, proběhne a mnoho stop nezanechá. Neinspiruje. A výrazné emoce nevzbuzuje. Škoda.

Hodnocení autorky recenze: 50%

 

Krysař
Choreografie a režie: Hana Litterová
Hudba: Pavel Bořkovec, Johann Sebastian Bach
Libreto a texty – podle poemy Viktora Dyka: Jakub Liška
Kostýmy: Dominika Lippertová
Projekce: Jakub Mareš
Premiéra 3. září 2016 Malá scéna Plzeň

Krysař – Aleš Slanina (alt. Jozef Hruškoci)
Starosta – Miroslav Hradil (alt. Petr Brettschneider)
Agnes – Kristýna Piechaczková (alt. Corinne Cox, Anna Srncová)
Bezdomovec – Ondřej Martiš
Občané-dámy – Karolína Beerová, Lýdie Švojgerová, Andronika Tarkošová (alt. Martina Diblíková, Karolína Hejnová, Jana Schweitzerová, Kristýna Venená)
Občané-páni – Geronymo Fuhrmann, Vojtěch Jansa, Michal Lenner (alt. Jules Davis, Kim Donguk)

www.djkt.eu