Lesk a bída baletního videozáznamu nové Spící krasavice

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Balet Národního divadla se s „nevrcholem“ sezony rozhodl k poněkud zvláštnímu kroku, a to natočit ještě před oficiální premiérou záznam aktuálního nastudování titulu Spící krasavice. Jeho autorkou je Márcia Haydée, zkušená baletní umělkyně původem z Brazílie, jež je úzce spjata se středoevropskou baletní scénou.
Balet ND – P. I. Čajkovskij: Spící krasavice – finále baletu (foto Serghei Gherciu, 2021)

Ve své domovině byla Márcia Haydée žačkou českého tanečníka Václava Vlčka a později svou kariéru spojila se Stuttgartským baletem. Zde spolupracovala s mnoha věhlasnými baletními tvůrci, jako např. Johnem Crankem, Mauricem Béjartem, Johnem Neumeierem, Kennethem MacMillanem nebo Jiřím Kyliánem či Glenem Tetleym a byla i taneční partnerkou mnoha slavných tanečníků, například Rudolfa Nurejeva, Jorge Donna nebo Michaila Baryšnikova ad. Po smrti Johna Cranka se stala uměleckou vedoucí ve stuttgartském souboru a začala i choreografovat. Později vedla chilský Ballet de Santiago.

Právě Spící krasavice byla její prvotinou a současný šéf Baletu ND Filip Barankiewicz pod jejím vedení v tomto titulu ztvárnil nejednu z mnoha rolí, které tento balet skýtá. Protože se velmi obdivuje jejímu choreografickému uchopení této milované i zatracované post-romantické féerie, rozhodl se je zprostředkovat českému prostředí. Premiéra se uskuteční, až pandemická situace dovolí, ovšem nedočkavci měli možnost zhlédnout v předpremiéře záznam představení v období 29. dubna až 5. května 2021 na kanálu YouTube.

Balet ND – P.I. Čajkovskij Spící krasavice – Alina Nanu, Dmytro Tenytskyy (foto Martin Divíšek, 2021)

Filip Barankiewicz měl zcela jistě ty nejlepší úmysly v tom, že představí divákům ve Státní opeře tento symbol post-romantické baletní éry u příležitosti znovuotevření budovy Státní opery, která prošla aktuálně rekonstrukcí. Velkolepost výpravného baletu s mnohočetným obsazením už tradičně patří právě na velké jeviště tohoto původně Velkého německého divadla, které je bezpochyby jedním z nejkrásnějších kulturních stánků u nás. Dílo je pro mnohé z tanečního oboru stejně zásadní jako pro samotnou choreografku. Někteří možná v tomto baletu poprvé stáli na velkém jevišti, či naopak seděli v hledišti při své první návštěvě baletního představení, mnozí nad některými variacemi strávili hodiny na baletním sále a jiní v něm našli klíč ke svému pohledu na klasický balet. Notoricky známá melodie Květinového valčíku se linula nejednou baletní učebnou a mnoha tanečním filosofům Spící krasavice nabídla pádné argumenty, na nichž stavěli svou obhajobu či zatracení vrcholné éry baletního umění na konci 19. století. Nekonečné debaty o vhodnosti původní verze a míře zachování originální podoby choreografie Maria Petipy či inscenátorských zásahů dnešních baletních mistrů jsou však v dnešní době již tak trochu úsměvnou minulostí. Je zřejmě přáním nás všech, abychom tento balet viděli tak, jak mu náleží. Tedy v divadle a naživo, jak si jeho udržovaná legenda, jeho protagonisté a bezpochyby i my, diváci, zasloužíme.

Balet ND – P. I. Čajkovskij: Spící krasavice – Alina Nanu a Tereza Podařilová (foto Martin Divíšek, 2021)

Spící krasavice je pohádkový příběh, jehož nadčasovost nikdy nevyprchá. A není to jen ve vítězství dobra nad zlem či lásky nad nenávistí. Jeho mnohovrstevnatost, ve které se reálný svět setkává se světem nadpřirozena, je více než metaforickou personifikací proměny konce starých časů do nové doby. Je moralitou o předurčení osudu, který není možno pouhým přáním člověka změnit, ale i o tom, že s dobrem na své straně lze původní tragédii proměnit, pokud jsme ochotni se vydat i nepohodlnou cestou (často velmi trnitou), která směřuje až k vytouženému cíli. A upozorňuje také, že za tuto možnost je potřeba vždy poděkovat, nejlépe oslavou a dary.

Márcia Haydée zachovala rámcovou podobu všeobecně uznávané verze odkazující k choreografickým myšlenkám Maria Petipy, drobné nuance jinakosti jsou samozřejmě jejím autorským vkladem, který by bezpochyby slavnému baletnímu mistru nevadil, protože už uplynulo více jak sto dvacet let a ani tehdejší svět není tím, čím býval. Je zřejmé, že pro některé se i toto dnešní nastudování může stát zásadním přelomem v jejich životě, či dokonce kariéře, ovšem zkušeného českého diváka, milovníka baletu či nadšence tradičního divadla tato Spící krasavice jen těžko nějak více zasáhne. Nejen proto, že tento balet patří ke stále se vracejícím titulům nejen v repertoáru Národního divadla, ale také k inscenacím, které jsou jako divácky vděčné vybírány k filmovému záznamu v dokonalých provedeních špičkových tanečníků z těch nejlepších baletních scén. Navíc to, co je jeho propagátory vyzdvihováno jako výjimečnost, patří i v našem prostředí k inscenačním standardům.

Balet ND – P. I. Čajkovskij: Spící krasavice – Patrik Holeček (foto Serghei Gherciu, 2021)

I přesto, že se hodí vzdát respekt práci, kterou všichni zainteresovaní odvedli v rámci přípravy a realizace, nelze po zhlédnutí odvysílaného záznamu říct, že by toto představení převyšovalo běžný průměr, něčím zvlášť zaujalo či přesvědčilo o své nenahraditelnosti. Spíše poukázalo na to, že i v prostředí s maximální možnou podporou, zkušenostmi a snahou stačí nedostatečná pozornost vůči důležitým aspektům a celá hodnota takové práce klesne pod úroveň, která by jí náležela. Snad je to způsobeno hodnocením vycházejícím právě ze zhlédnutého záznamu, který byl k dispozici veřejnosti a jehož kvalita ani v nejmenším věhlasu a PR zdůrazňovanému významu tohoto baletu neodpovídala. K tomu nelze nezmínit, že v době, kdy byl záznam přístupný veřejnosti, absentovala možnost využít jakékoliv formy programu (to je nyní již na webu Národního divadla doplněno) s obsahem či například aktuálním obsazením.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3.5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments