Malá mořská víla v Plzni: nápaditá choreografie, monotónní hudba

Divadlo J. K. Tyla v Plzni má za sebou první premiéru nové sezony. Je jí baletní inscenace Malá mořská víla podle předlohy Hanse Christiana Andersena. Celkem uvedou všechny čtyři soubory Divadla J. K. Tyla ve svých dvou divadlech a na třech scénách dvacet čtyři premiér a další dvě obnovené. Balet připravuje opět čtyři zcela nové tituly. Malou mořskou vílu uvedl soubor na Malé scéně. Je určena pro nejmenší diváky a jejich rodiče. Choreografkou a režisérkou je Marika Hanousková, scénu a kostýmy navrhl Aleš Valášek. Autorem původní hudby, která zní při představení z nahrávky, je mladý skladatel, profilující se jako tvůrce experimentální hudby, Petr Hora.

Vznikla inscenace, která potěší především oko diváků, malých i velkých. Po taneční stránce precizně provedená, z výtvarného hlediska úhledně pohádková, citlivě využívá i projekce. Realistický je obraz mořské hladiny za jevištěm, bílá skalka, šumění vln – atmosféra je navozena ještě před samým začátkem představení. Ale inscenaci jako celku by prospěl větší důraz na dramatičnost, a to především v hudbě Petra Hory.

Marika Hanousková vychází dějově z Andersenovy pohádky, silná inspirace slavnou filmovou podobou se sestrami Šafránkovými je zřejmá, divák disneyovských kreslených filmů pozná v představení také odkazy na některé z nich (Hledá se Nemo, Malá mořská víla i Princezna a žabák). Ale proč ne. Před zraky publika se rozehrává taneční divadlo promyšlené do detailů, v němž vzhledem k povaze inscenace i cílovému publiku převažuje výrazový tanec. Při plesové scéně na zámku choreografka velmi zdařile odlišuje svět lidí od světa Malé mořské víly použitím špiček u princezny a jejích družek. Klade důraz na detaily, aniž by rezignovala na celek. Jsme svědky čitelné drobnokresby při sólech i v duetech, ale i přesvědčivě koncipovaných sborových scén.

Velmi citlivě a na velké ploše je vyjádřen vztah Prince a Malé mořské víly a především její vytoužený život mezi lidmi. Odložení špičkových střevíců na zámeckém plese a svobodný tanec bez nich s dětsky naivní bezprostředností a nekomplikovaným radostným očekáváním je dosti výmluvným a až dojemným momentem. Víla se ocitá ve světě s podivnými pravidly a chováním, kterému nerozumí a který nerozumí jí. Její láska k Princi jí k tomu, aby se stala skutečně jedním z lidí, nestačí… Zůstává osamělá. A jako by sama poznávala tváří v tvář přezíravému chování Princova dvora svoji osudovou chybu… Lze však předpokládat, že toto niterné vyjádření psychologie postavy postihne a ocení především dospělý divák.

Inscenace používá řadu nápaditých momentů, které děti jistě zaujmou: makety mořských koníků a ryb, medúzy vyrobené z deštníků (umístěny jsou sice tak, že to vypadá, jako by pluly ve vzduchu nad hladinou a nikoliv pod ní, ale tato drobná nelogičnost neruší) a především originální mořští tvorové s tlamou plnou zubů a lampičkou na hlavě na pomezí hada a ryby, kteří věští příchod mořské Čarodějnice. Pojetí postavy Čarodějnice stylizované do podoby hadovité bytosti je velmi působivé. Netančí, pohybuje se po jevišti na kruhové konstrukci, s níž je spojena kostýmem, nohy pod ním pevně přichycené, tančí a hraje „pouze“ tělem, svíjí se a vzpíná před prosící Malou mořskou vílou. Malá mořská víla se na samém konci nestává mořskou pěnou, ale vstupuje do vln, aby se z nich vynořila jako hvězda stoupající k nebi.

Přesvědčivé byly všechny taneční výkony. Malé mořské víle vtiskla osobní kouzlo, něhu i sílu odhodlání Kristýna Miškolciová (dříve Piechaczková). Čitelně ztvárnila tužby, přání i prohru své hrdinky. Zdařilým protipólem jí byla Jana Schweitzerová jako Cizí princezna a v roli hadovité Čarodějnice se blýskla výborná Lýdie Švojgerová. Michal Kováč byl typově i výrazově působivým Princem. Zcela nenásilně a pravdivě vyjádřil svůj spíše bratrský vztah k Malé mořské víle i lásku k Cizí princezně. Vládce mořské říše ztvárnil přesvědčivě Petr Brettschneider.

A přece kusu jako celku chybí podstatná věc, a je-li určen pro děti, věc nejpodstatnější. Dramatičnost, napětí a gradace rozvíjejícího se děje, z něhož vyplývá silný závěr. Rozjezd je poněkud zdlouhavý, především v prvním dějství při ztvárnění života pod mořskou hladinou působí inscenace místy až nezáživně. Jediný záblesk napětí při scéně s Čarodějnicí je na celé představení přece jen příliš málo. Při celkovém vnímání se tak bohužel stane jen drobnou epizodou. Tím spíše, že i druhá polovina, v níž se má rozvíjet drama, plyne poněkud nevzrušivě.

Důvodem je málo kontrastní hudba syntetického charakteru. Hudba monotónní, v níž se dokola opakuje několik jednoduchých motivů, ať se na jevišti děje, co chce. Diváka nevtahuje do děje, naopak pod jejím vlivem upadá velmi snadno do letargie. Hudba nepostihuje odlišnost a charakter situací (vyjma scény s mořskou Čarodějnicí) a momentů v ději. Tento typ hudby není pro souvislý divadelní kus, navíc taneční (!), který potřebuje jasně profilované scény i postavy a hlavně dramatičnost, právě vhodný. Tanečníci tančí, hudba běží. Obé mnohdy jaksi nezávisle na sobě, bez hlubší souvztažnosti a souznění.

A je ještě jedna, obecná věc, na niž by žádný tvůrce inscenace na Malé scéně neměl zapomenout. Její relativně nízká elevace sedadel. To, co se odehrává na zemi a na krajích jeviště (ať vepředu či na stranách), je totiž z drtivé části hlediště prakticky neviditelné. Pro dětského diváka především. Mnoho z důležitých momentů tak uniklo a souvislosti se vytrácejí. Následek je zcela logický – ztráta pozornosti části publika. A přesně to se stalo i na Malé mořské víle.

Výtvarnou stránku přitom zdařile dotvářejí projekce (Martin Root), působivé nasvícení scény a animace (Martin Tichovský). Kostýmy Aleše Valáška jsou klasické, jednoduché, s několika zdobnými prvky. Kostýmování podmořských bytostí by ovšem prospěla větší diferenciace – všechny víly včetně hlavní hrdinky jsou totiž oděny do zcela identických kostýmů, jimž barevně i stylizací odpovídá i kostým Vládce mořské říše. Vytvářejí tak poněkud nepřehlednou skupinu. A koneckonců i princezniny družky by nemusely být jedna jako druhá. Nic to ale nemění na tom, že na pohled je tato éterická inscenace příjemná, stylově čistá. Choreografie nápaditá, výkony tanečníků výborné a po všech stránkách přesvědčivé. Takže „jen“ ta hudba…

Hodnocení autorky recenze: 65%

 

Petr Hora:
Malá mořská víla
Choreografie a režie: Marika Hanousková
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Projekce: Martin Root
Animace: Martin Tichovský
Premiéra 2. září 2017 Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Malá scéna

Malá mořská víla – Kristýna Miškolciová (alt. Anna Srncová)
Princ – Michal Kováč (alt. Joshua Lee)
Cizí princezna – Jana Schweitzerová (alt. Karolína Hejnová)
Čarodějnice – Lýdie Švojgerová (alt. Andronika Tarkošová)
Vládce mořské říše – Petr Brettschneider

www.djkt.eu