Martin Šinták: Choreografie se pro mě stala druhým jevištěm

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Tanečník, taneční pedagog, choreograf a dlouholetý sólista baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni a posléze jeho baletní mistr Martin Šinták je v profesním životě mužem mnoha tváří. Na jevišti ztvárnil všechny Čajkovského prince, posléze i velké charakterní a také záporné postavy. Na jevišti nejen tančil, ale i zpíval a hrál činoherní roli. Dlouhodobě se věnuje taneční pedagogice a v současné době je jeho doménou choreografie. Choreografií v operních a operetních inscenacích má na svém kontě už celou řadu, v minulé sezoně se jako choreograf podílel na Straussově Netopýrovi v režii Martina Otavy a komediální Rossiniho Italce v Alžíru v režii Jakuba Hliněnského, spolupracoval s režisérkou Magdalenou Švecovou na inscenaci Bohémy v Brně a v sezoně nadcházející má před sebou řadu dalších choreografií v operních a operetních inscenacích v Plzni, Českých Budějovicích i na otáčivém hledišti v Českém Krumlově.

Martin Šinták (foto archiv respondenta)

Ctím nastavení režiséra a každá spolupráce je pro mě obohacením,“ říká o své práci choreografa. Současně vyučuje na plzeňské konzervatoři, má své vlastní taneční studio a sám chce ještě dál studovat na pražské AMU pedagogiku. Vůbec by se nezdálo, že loňský nástup koronaviru zastihl Martina Šintáka na docela slušném životním rozcestí. Když v roce 2018 uzavřel svoji taneční kariéru strhujícím ztvárněním role Fagina v oceňovaném baletu Richarda Ševčíka Oliver Twist, přešel na pozici baletního mistra a choreografa pro inscenace svého domovského DJKT. Na jaře loňského roku se však při nástupu koronavirové krize dozvěděl, že mu v divadle už po prázdninách smlouva prodloužena nebude. „Výuka na konzervatoři samozřejmě nestačila, choreografie na následující sezonu jsem neměl vzhledem ke svému předpokládanému vytížení v divadle dostatečně nasmlouvány a věděl jsem, že budu muset budoucnost pojmout docela jinak. Mám nyní už osmiletého syna a potřeboval jsem zabezpečit rodinu.

Stal se choreografem a pedagogem na volné noze. Uspořádal letní baletní soustředění, založil vlastní baletní studio pro zájemce všech generací a úspěšně je v září rozjel. „Vždycky jsem chtěl svoje taneční a baletní studio mít, otevřít je i těm, kteří po profesionální taneční kariéře netouží, ale chtějí se umět hýbat, něco se naučit pro radost z pohybu. Pro děti i teenagery, pro maminky i otce s dětmi, pro samotné dospělé ženy, chtěl jsem otevřít i speciální lekci pro seniory. A tak jsem to udělal,“ vysvětluje Martin Šinták. Ale přišel podzim a s ním další uzávěra divadel, zrušení či odsunutí plánovaných inscenací, uzavření tanečního studia. A pro umělce na volné noze život z finanční rezervy. „Nebylo to snadné, ale kdo to měl v té době snadné! Deset měsíců jsme byli prakticky bez práce, měli jsme rozjeté projekty, ale doba nás zastavila, některé z dohodnutých projektů byly úplně zrušeny,“ komentuje situaci. Martin Šinták o všech peripetiích hovoří zvesela, s humorem a nadhledem, svobodně a volně, chtělo by se říci – bezstarostně. Ale mezi řádky cítíte, že to tak bezstarostné nebylo, vnímáte někdejší napětí, cítíte však i ono setrvalé pevné odhodlání, energii a vůli, která ho hnala dál. Nadšení a zodpovědnost. Nadšení pro tanec, pro divadlo, pro hudbu. A zodpovědnost ke všemu, co dělá a dělat chce.

Závěr sezony 2019/2020 byl navíc pro vás jako choreografa turbulentní. V srpnu 2020 se dohrávala představení odsunutá z jara a vás se to týkalo – jednalo se mimo jiné hned o dvě operní inscenace s výraznou účastí baletu, pro něž jste připravoval choreografii. O Monteverdiho Korunovaci Poppey a Smetanovu Prodanou nevěstu. Inscenace, která byla původně provedena jako open air na plzeňském náměstí v roce 2018 s mohutnými tanečními scénami, se najednou měla smrsknout na jeviště Velkého divadla.
Původní choreografii Prodané nevěsty jsem stavěl pro 31 párů na úplně jinak řešené scéně a v jiném prostoru. Teď to mělo být pro 8 párů! Většina kroků sice zůstala, ale hodně věcí jsem musel upravit. V divadle musíte taneční kroky více prokombinovat – na velké ploše open air představení je efekt postaven na pohybu jednolité velké plochy, ale na menším jevišti kamenného divadla je nutné dbát na detaily obrazů a změn. V Korunovaci Poppey jsem kromě choreografie velice úzce pracoval s režisérem na propojení všech složek po režijní stránce.

Barokní hudba je pro choreografa nesmírně tvárná a jsem rád, že mám v nadcházející sezoně před sebou další projekty s barokní hudbou. Prodaná nevěsta byla moje poslední spolupráce s DJKT jako jeho zaměstnancem. Když jsem při jejím prvním uvedení pro diváky seděl v hledišti, vzpomněl jsem si, jak jsem do Plzně nastoupil do angažmá, vstoupil do našeho krásného Velkého divadla, seděl na prvním balkoně a díval se na své budoucí kolegy, jak tančí Labutí jezero. Uvědomil jsem si, že 13 let, úžasných, ale strašně náročných, bylo za mnou. Tančil jsem v plzeňském divadle nádherné role, připravil tu choreografie do oper i operet. Ale že teď pro mě nastala nová životní etapa.

Etapa choreografa. V minulé sezoně jste toho stihl nakonec docela dost.
Bylo to náročné, ale skvělé a jsem za ty příležitosti nesmírně vděčný. Za 13 let v divadle jsem neměl chvilku volna. Žádné volné večery. Vzpomínám si, že jsem třeba jeden večer tančil v opeře ve sboru, druhý večer měl sólovou roli, jednou jsem dokonce v jednom dni tančil odpoledne od 14 hodin v muzikálu Chicago a večer jsem měl Franze v Coppélii. V posledních letech to už takto dramatické nebylo, odstupy mezi představeními se zachovávaly, ale v divadle jsem byl takřka neustále. Za covidu jsem měl náhle volna víc, než jsem chtěl, a musel jsem si na to zvykat. Najednou jsem nevěděl, co mám s volným časem dělat. A tak jsem si říkal, že budu odpočívat. Že se situace změní, zase třeba nebudu vědět co dřív, a že se na to připravím.

Hodně jsem se věnoval svému synovi, konečně jsem na něj měl opravdu čas! Náš vzájemný vztah se nesmírně rozvinul, byli jsme pořád spolu, jezdili jsme na kole, hráli si, učili se. A já jsem se připravoval na projekty, které se uskutečnit měly. První byl Netopýr v režii Martina Otavy. Odehrát jsme ho nemohli, představení jsme ale nastreamovali a vysílali za symbolický poplatek. Teď už ho v červnu mohli vidět první diváci a v nadcházející sezoně už se bude hrát. A já si nepřeji nic jiného, než ať Netopýr lítá a lítá dlouho pro Plzeň! Mám operetu jako žánr velmi rád. A líbí se mi, že se tu hraje a jak se hraje. Opereta je klasika a že ji pan ředitel Otava jako klasickou uvádí, je výborné. Má pro žánr cit, dokáže navnadit a motivovat pěvce. Jsem přesvědčený, že takhle inscenovanou operetou můžeme oslovit všechny věkové generace.

Lýdie Švojgerová, Martin Šinták, Carmen (foto Sergei Gherciu)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments