Melisanda se vrací do Národního aneb 10x Jak

Dnes večer čeká pražské Národní divadlo první operní premiéra této sezony, která je současně i debutem šéfa souboru Rocca na jevišti historické budovy. Po více než čtvrt století se teď na repertoár první scény znovu dostává dílo, spojené s letošními dvěma jubilanty – Claudem Debussym (1862-1918) a Mauricem Maeterlinckem (1862-1949): opera Pelléas et Mélisanda (1902). Poprvé se v Národním objevila roku 1921 v hudebním nastudování Otakara Ostrčila a v režii Ferdinanda Pujmana, podruhé a zatím naposledy pak v roce 1985, pod taktovkou Františka Jílka a v režii Václava Kašlíka.Jaká bude ta nynější inscenace? Její hudební nastudování, pod nímž je podepsán francouzský dirigent Jean-Luc Tingaud? Předpremiérou zvědavost by teď mohl přece jen trochu zmírnit následující dvojrozhovor,  s oběma představitelkami hlavní ženské role Kateřinou Jalovcovou a Veronikou Hajnovou.

JAK moc jste nabídku na roli Melisandy zvažovala?

Kateřina Jalovcová: Moc dlouho ne, protože to je jediná role, která mi byla ND pro tuto sezonu nabídnuta.

Veronika Hajnová: Na nějaké dlouhé zvažování nebylo mnoho času. Ale protože ráda objevuji nové věci, přečetla jsem si námět, poslechla si nahrávku, podívala se do not, jestli to budu schopná zazpívat – běžně totiž Melisandu zpívají sopranistky s lyrickým hlasem, tedy pravý opak mne – a šla do toho. Dnes bych byla s odpovědí opatrnější. Na tak hudebně náročnou roli je třeba mít dostatečný časový prostor, nestačí ji nastudovat běžným způsobem, je nutné ji zažít, jinak není šance získat potřebný nadhled. Jenže pozdě bycha honiti: musela jsem  – a na tom se určitě shodneme všichni zúčastnění – zabrat a nadhled získat bez komfortu časové pohody. Snad už ho nyní trochu začínám mít.

JAKÉ místo má Melisanda ve vašem repertoáru, jak vysoko ji stavíte?

KJ: Je to něco úplně jiného, než jsem doposud zpívala. Melisanda je velmi zvláštní postavou a celý příběh je plný nezodpovězených otázek. Pěvecky tam mnoho prostoru nemám, ale Melisanda vyžaduje maximální soustředění, což je velmi náročné.

VH: Melisanda má svou vlatní škatulku. Mezi postavy, jako je Amneris, Azucena nebo Carmen a a další, které běžně tvoří můj repertoár, je nezařadiltelná. Je jednoznačně svébytná.

JAK hodně vám jsou Debussyho muzika i samotná předloha blízké?

KJ: Je to moje uplně první zkušenost s Debussyho hudbou, která je plná barev, mlhy… což rezonuje se symbolistickou Maaterlinckovou předlohou. Vynoří se situace, mikrodrama, které se vytratí… Bez vysvětlení…  Otevřené konce… Pro mě to jsou samé otázky, otázky, otázky… Čím déle se touto operou zabývám, tím více mám otázek.

VH: Dva měsíce nežiju ničím jiným. Když tedy nepočítám kolotoč kolem domácnosti a dětí. Už jsem Debussyho hudbou úplně prosáklá. S Melisandou vstávám a večer uléhám. Včera jsem se přistihla, že si pod fousy brblám jednu frázi při cestě metrem… Věřím, že zbytek zdravého rozumu mi ještě zůstal.

JAK  dlouho jste se Melisandu učila a bylo to hodně náročné?

KJ: Učím se ji od května a nic tak náročného jsem se dosud neučila. Je to takové neucelené, zpívaní, kde musím umět part svých partnerů, protože  celá opera je jedním „velkým recitativem“. Francouzština, rytmus, intonace… V notách mám už tolik poznámek…

VH: Kdyby to bylo možné, učila bych se ji nejméně půl roku. S dnešní zkušeností možná i déle. Opravdu není možné se ji naučit ze dne na den. Ale jak už vyplývá z odpovědi na úvodní otázku, realita je trochu jiná…

JAK se vám Melisanda zpívá a co na ní považujete za nejobtíženější?

KJ: Nejobtížnější je celá Melisanda! Po pěvecké stránce to těžké není, jen jsem musela svůj projev velmi zlyričtit, zjemnit. Po přečtení libreta jsem měla o Melisandě určitou představu, ale po prvních aranžovacích zkouškách jsem od ní musela ustoupit.

VH: O co je Melisanda méně náročná na techniku zpěvu a kondiční výdrž – právě jako právě velké role Verdiho oper -, o to více práce a přemýšlení stojí hledání tónu a různých barev pro vyjádření psychického rozpoložení postavy. O tom, kdo a jaká vlastně Melisanda je, přemýšlím stále… Také je třeba říci, že je to hudebně velmi náročné dílo a to myslím nejen pro zpěváky.

JAK  se vám spolupracovalo s pány Roccem a Thingaudem, a také s Philippem Do?

KJ: Všichni jsou velmi přátelští a trpěliví. A Philippe je báječný partner.

VH: Philippe Do je kolega, s nímž je radost být nejen na jevišti. Inteligentní, galantní, vždy příjemný a s úsměvem. Jsem moc ráda, že jsem ho poznala. S Roccem se při práci setkávám podruhé. Má jasnou představu, co od nás chce, ale přesto je ochotný o všem diskutovat – pokud jde o konstruktivní polemiku. A hlavně: šíří klid a pohodu, a to za všech okolností. I když s námi lomcují emoce, i přesto, že jako šéf opery musí řešit nepříjemné situace – nemusím připomínat politický kolotoč kolem nás -, nikdy nepřenese ani špetku napětí do ansámblu. Má můj obdiv a za ten klid a pohodu. Dík.
JAK se vám v Melisandě líbí vaše alternantka – aspoň podle toho, co jste zatím měla možnost vidět a slyšet?

KJ: Veronika je výborná zpěvačka, kolegyně i člověk. Při zkoušení si maximálně pomáháme, protože je to opravdu náročné.

VH: Katka Jalovcová je: a) výborná zpěvačka, a za b) milý, citlivý a skromný člověk.  A to vše sebou nese na jeviště. Takže, co dodat? Líbí.

JAK hodně jste prožívala to, která z vás dvou nakonec bude zpívat premiéru?

KJ: Myslím, že ani jedna z nás tohle neprožívá… Kdyby to bylo na nás, hodíme si korunou.

VH: To je dobrá otázka… A nevím, jestli má odpověď bude standardní. My dvě to prožíváme tak, že kdyby záleželo na nás, hodíme si korunou… Musím se Katky zeptat, co na tuto otázku odpověděla ona! Moc bych se nedivila, kdyby řekla, že totéž… 🙂

JAK myslíte, že české operní publikum tento u nás nepříliš známý titul přijme?

KJ: To je individuální. Můj přítel, který má raději jiné hudební žánry než operu, mě prosí, aby na premiéru nemusel:-) Ale náročnější operní divák Pellea a Melisandu jistě ocení.

VH: To není jednoduchá otázka. Hudba je překrásná stejně jako impresionistické obrazy. A to ostatní asi dost záleží na nás. Pokud ale chcete jednoduchou odpověď, tak bych řekla, že s nedůvěrou. Právě proto, že je to tak málo známý titul. Pokud se k tomu přidá trochu zvědavosti a očekávání, máme šanci.

A JAK se jinak máte?

KJ: Unaveně. Zkoušení mě zcela pohltilo. Jsem roztržitá. Při jízdě metrem ze zkoušky domů se s hrůzou ocitám na konečné v opačném směru, než jsem měla namířeno…

VH: Dělám práci, která mne baví. Mám krásnou rodinu. Kdybych odpověděla jinak, než že dobře, bylo by to rouhání.

Díky za odpovědi, držíme palce!

Claude Debussy:
Pelléas a Mélisande
Hudební nastudování: Jean-Luc Tingaud
Dirigent: Jean-Luc Tingaud / David Švec
Režie: Rocc
Kostýmy: Rocc, Miroslav Sabo
Sbormistr: Martin Buchta
Orchestr a operní sbor Národního divadla
Premiéra 30. září 2012 Národní divadlo Praha

Pelléas – Philipp Do
Mélisande – Veronika Hajnová / Kateřina Jalovcová
Golaud –  Jiří Sulženko
Arkel – Oleg Korotkov / František Zahradníček
Yniold – Marek Janda / František Jeřábek / Kristián Kašpar
Lékař – Ivo Hrachovec / Roman Vocel
Geneviève – Yvona Škvárová, Lenka Šmídová
Pastýř – Karel Drábek / Eduard Exner

www.narodni-divadlo.cz

Ptal se Vít Dvořák
Foto ND Praha