Michal Sedláček: Smyčcové kvarteto je fascinující svět

  1. 1
  2. 2
Michal Sedláček je primáriem Sedláčkova kvarteta. To vzniklo v roce 2007 na Akademii múzických umění v Praze a navazuje na tradici Sedláčkova kvarteta působícího v Plzni v letech 1874–1994. Soubor se zaměřuje především na tvorbu českých, méně známých autorů, je nositelem řady ocenění – třetí ceny na mezinárodní soutěži Johannesa Brahmse v Rakousku, vítězem mezinárodní soutěže Karla Szymanowského v Katowicích (2014) a Soutěže Bohuslava Martinů v Praze, kde zároveň obdrželo Cenu za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů. Rozhovor s Michalem Sedláčkem jsme směřovali především k tomuto úspěšnému kvartetu a k jeho nejbližšímu koncertu 10. května 2022.

Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)
Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)

Kvarteto vzniklo už během studia. Bylo to hlavně díky rodinným tradicím, nebo i na škole byla atmosféra a podpora pro to, aby se studenti dávali umělecky dohromady?
Je pravda, že můj děda a strýc spolu hráli v kvartetu a mě to od mala fascinovalo, i když jsem moc nechápal, co to vlastně znamená. Hrát v kvartetu byl můj sen od střední školy. V druhém ročníku na HAMU se uvolnilo místo v rozběhnutém kvartetu a já ho s nadšením přijal. Během našeho studia se dokonce otevřel na HAMU nový hlavní obor komorní hry: klavírní trio a smyčcové kvarteto. Takže snaha o rozvoj komorní hry na škole rozhodně byla a moc nám to pomáhalo.

Studenty zajímá, jak začít kariéru, co funguje. Teď spolupracujete s agenturou Arco Diva, ale oslovily vás agentury a média, když jste začali vystupovat, nebo jste sami víc hledali? Pomohla ocenění? Absolventi škol si někdy stěžují, že se o ně agentury nezajímají, i když získají ceny, nebo si naopak myslí, že se bez agentury klidně obejdou a někdy je k tomu podněcují i pořadatelé. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Mohu se k tomu vyjádřit pouze z dnešního pohledu. To říkám záměrně, protože před lety bych možná tvrdil něco jiného. Soutěže jsou dobrým, skoro nutným odrazovým můstkem. Nemusí se ani jednat o velkou soutěž, spíš musí být dobrá. To znamená, že chce opravdu všestranně pomoct mladým muzikantům. Mám na mysli nabídku kurzů, koncertů, pozvání na další soutěže, začlenění do nějaké komunity… Dnes vidím, že když chce mít člověk koncerty, být viděn, znám, musí se o to především starat sám. Možná je to i dobře, protože ve způsobu sebeprezentace se odhaluje charakter osobnosti i souboru.

To, co říkáte je zajímavé, protože dneska se posluchači, zejména ti mladší, možná i pod vlivem populární hudby, mnohem více než dříve zajímají o osobnost interpreta i ve vážné hudbě.
Ještě k té agentuře. Nám Arco Diva dává možnost hrát na pódiích, kam bychom se sami nedostali, ale to neznamená, že si můžeme dovolit ustat ve vlastním snažení. Je to možná k zamyšlení, že na našich školách se toto víc nezohledňuje ve výuce.

Kvarteto je obecně velmi vypilovaný zvukový žánr, kvalita zvuku souhry a vzájemného vcítění hraje velkou roli. Jak došlo u vás k výměně obsazení a co to přineslo?
Je to fascinující svět, smyčcové kvarteto. Za studií jsme hodně cvičili, opravdu hodně. A mysleli jsme si, že přeci musíme hrát dobře, když se tak snažíme a cvičíme. Ale aby kvarteto bylo skvělé, musí nastat souhra několika faktorů, a to se rovná menšímu zázraku. Složení jsme obměnili vlastně už několikrát, jen já jsem zůstal – což teď nevyznívá úplně nejlépe. Jsem každopádně hrdý na to, že s každým členem kvarteta jsme v přátelském vztahu, že se respektujeme a společně strávený čas vnímáme jako pozitivní. Každý nový člen soubor mění. Mění jeho tvář, zvuk, atmosféru.

Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)
Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)

Koho napadlo soustředit se na český, méně známý nebo soudobý repertoár a proč? Kdo se podílel například na dramaturgii CD ve spolupráci s Nadací Martinů, která mi přijde velmi zdařilá (K. Slavický, S: Hořínka, B. Martinů, J. Teml)?
To bylo ještě v době prvního složení souboru, z něho jsem zůstal už jen já. A tak se nebojím to maličko hodit na sebe. Pamatuju si, že některým kolegům se nezdálo být zcela po chuti vyhranit se a vzdálit se klasickému repertoáru. Řekl bych ale, že velmi brzy jsme v tom našli společnou řeč a zálibu. CD, které vzniklo ve spolupráci s NBM si vážím strašně moc. Dostali jsme prostor se vyjádřit. Samozřejmě nebylo všechno růžové, ale vybrali jsme repertoár, sami si napsali booklet a zvolili design, který se mně osobně moc líbí.

Vydali jste CD i vlastním nákladem s kvartety Rafaela Kubelíka. Proč a jaký to mělo – má ohlas? Jak ho dostáváte „mezi lidi“? Prodej CD je dnes minimální. Máte fanouškovskou skupinu?
Rafael Kubelík je mimořádná osobnost, vypracoval si jako dirigent respekt v celém světě. Bylo pro nás obrovské překvapení, když jsme zjistili, jak byl skladatelsky plodný. A krom toho, jak mimořádně sebejistě komponoval. Jeho kvartety jsme chtěli vydat vlastním nákladem vlastně hlavně proto, abychom si to zase mohli udělat po svém. Vybrat si režiséra, zvukaře i design. Po této stránce to byla opět úžasná zkušenost. Vadou na kráse tohoto projektu je to, že není ještě dokončený. Kvartetů je celkem šest a my nemůžeme jeden z nich vypátrat. Naše „CéDéčka“ nabízíme zájemcům na koncertech, případně je možné si hudbu stáhnout na online platformě vydavatelství Supraphon, nebo zakoupit fyzicky v obchodě CDmusic na Loretánském náměstí v Praze.

Karel Boleslav Jirák byl zajímavou a umělecky všestrannou osobností, výrazně spjatý s konzervatoří a s hudební vysíláním v Českém rozhlase, a to ještě v politicky vypjaté době (1930–1945). Navíc byl pak politicky diskriminovaný. K natočení CD dal podnět Český rozhlas? Jsou či budou k nahrávce nějaké doprovodné programy, které by právě přibližovaly jeho osobnost a dobu?
Další mimořádná osobnost české hudební scény a hudby. Dokonale je na tom vidět, jakou moc má veřejné mínění. Například já, od dětských let jsem doma narážel na partituru 1. smyčcového kvartetu K. B. Jiráka a říkal jsem si: „Co to je za jméno? To nikdy nechci hrát…” Když jsem kolegům z kvarteta sdělil, že by Jirák mohl být naším dalším projektem, podívali se na mě v lepším případě překvapeně. Proč? Minimálně proto, že to jméno nikdy neslyšeli. A to je až neuvěřitelné. Ano, jeho hudba na našem území byla zakázaná z nesmyslných politických důvodů. Měli jsme velké štěstí, že Český rozhlas se projektu ujal a mohli jsme všech jeho sedm kvartetů natočit. Dokonce byl i v loňském roce odvysílán třídílný pořad, který připravil Miroslav Pudlák. Ten skladatele Jiráka přibližoval v kontextech doby a k tomu byly použité naše nahrávky. Kdo by měl zájem, může si nahrávky poslechnout na webových stránkách Radiotéky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments