Vzniká množství ‘avantgardní hudby’, která je naprosto konformní, říká Hanuš Bartoň

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Třeba „Periferní vidění“, je jedna ze skladeb, kterých si docela cením. Její název není vůbec „filosofický“. Je to vlastně slovní hříčka. Kromě quasi učeného názvu pro to, co vidíme koutkem oka, by to mohlo znamenat to, co vidíme na periferii města. Kdysi jsem z víceméně náhodně nahraných zvuků právě vznikajících novostaveb ve stylu „podnikatelského baroka“ v bouřlivě se tehdy zvětšující vesnici Únětice nahrál to, co mě zvukově zaujalo. Pak jsem z toho udělal zvukovou stopu a k ní dopsal party akustických nástrojů. Únětice se vlastně tehdy stávaly vzdálenější periferií Prahy. Názvy jiných skladeb ale jsou míněny seriózněji…

Hanuš Bartoň s Ars cameralis (foto archiv umělce)

A co tedy humor v hudbě?
To si spojuji hlavně s neoklasicismem. Nejsem „neoklasik“. Idea tvůrčích neo-estetik je vlastně na určité formě humoru založena. Předpokládá se, že posluchač zná klasický originál a ocení, jak nápaditě se vůči němu vymezil neo-skladatel. Já jsem dlouho obhajoval svou vlastní teorii tzv. hudebních idiomů. Ta měla s neo-estetikami společné to, že jsem si vypůjčoval úryvky převzaté z různých stylů a žánrů. Mohlo to působit i humorně. Často to byly napodobeniny, kterým jsem říkal pseudocitáty. Tuto „kompoziční techniku“ ale dnes považuji za omyl. Mojí „mateřskou řečí“ je a bude tzv. vážná hudba. Neoklasicismus považuji za spíše méně odvážný pokus fenomén tzv. klasické – nebo „vážné“ hudby zachránit do budoucna pomocí apelu na vědomí kulturních souvislostí okořeněného dávkou humoru. To ale nestačí. Humor je skvělá věc, pro mysl je to něco jako imunitní systém pro tělo. Humor se ale většinou vyskytuje, když je jeho potravou současnost, ne minulost. Zrovna ve skladbě „Periferní vidění“ by možná někdo humorné prvky našel. Je to ale už dost staré, takže dnes už to tak humorně asi nepůsobí.

Jsme na portálu Opera PLUS. Složil jste operu Golem, kterou provedla tehdy nadějná Opera Furore, kde působil Jiří Nekvasil a Daniel Dvořák (premiéra 1992). Byla to, myslím, jejich úplně první inscenace a uvedla se v Paláci kultury, kde byl tehdy programovým ředitelem Václav Riedlbauch. Tam jste ukázal, že jste schopný skládat a scelit dohromady různé styly. Je to skutečně jediná opera? Jaká to pro vás tehdy byla zkušenost? Kdo přišel s námětem? (Mimochodem záznam ČT je uložen ke studijním účelům i ve Videotéce Institutu umění-Divadelním ústavu).
Iniciátorem projektu byl prof. Václav Riedlbauch a jsem mu proto dodnes za tuto příležitost vděčný. On nepřímo, vlastně mezi řečí, navrhl námět a dal pak dohromady tvůrčí tým. Neměl jsem ale tehdy dost zkušeností s týmovou prací a byl jsem v zajetí zmíněné mylné teorie „hudebních idiomů“. Výsledek byl, že se moc nepovedla komunikace mezi divadelníky a mnou jako skladatelem. Výsledný tvar byl rozporuplný, některé části považuji dodnes za zdařilé, ale celek přesvědčivý nebyl. Napsal jsem pak ještě druhou operu „Hlad a žízeň“ na adaptovanou předlohu E. Ionesca. Ta se ale bohužel z důvodů údajné neproveditelnosti (mikrointervaly), ale hlavně špatně ošetřené autorskoprávní stránky libreta nikdy nehrála. Myslím, že je mnohem lepší než Golem, ale v praxi se to bohužel nemohlo nepotvrdit.

Našli si vás pak divadelníci pro scénickou hudbu? Pro jaké inscenace/režiséry jste skládal? Jak jste se k tomu dostal? Jste žádán dodnes, nebo je scénická hudba spíš u nás v úpadku? Žádal vás někdy někdo o filmovou hudbu? Právě pro vaše schopnosti i proto, že jste žákem S. Havelky?
Složil jsem větší množství hudeb pro divadlo, hlavně ve spolupráci s režisérem Jakubem Korčákem. Spolupráce s ním byla vždy skvělá, hlavně proto, že umí naprosto jasně vyjádřit, co od hudby požaduje. Když skládám scénickou hudbu, ale vlastně i operu, nechci být suverénem, chci sloužit myšlence. Takže když se režisér jasně vyjádří, je to pro mě inspirace. Když mi „nechá svobodu“, jsem spíše bezradný. Filmovou hudbu jsem dělal jen dvakrát, pokaždé k dokumentárnímu filmu. Byla to zajímavá zkušenost, ale není to moje doména.

Vzhledem k tomu, že se sama věnuji 30 let zvukové tvorbě, tak mě zajímá právě i tahle část vaší tvorby. Líbí se mi, že elektroakustickou složku volíte tehdy, když to má smysl. Spíš z výrazových a významových důvodů v kombinaci s živou hudbou. Nebo se mýlím? Jak jste se k tomu dostal? Nebo jak si vás to našlo?
Vždy mě zajímala technika, rád ji používám a učit se s ní zacházet patří k mým koníčkům. Navíc jsem přesvědčen, že vstup elektroniky do hudební tvorby znamená vývojový skok srovnatelný se vznikem vícehlasu. Přináší zásadní přehodnocení významu témbru pro hudební tektoniku a radikálně mění vnímání času v hudbě, abych zmínil jen to podle mě nejdůležitější.

Skladatel, který se tím jen trochu zabýval, už nikdy asi nebude psát ani pro akustické nástroje stejným způsobem, jako před touto zkušeností. Kdyby ho to nepoznamenalo, považoval bych to za podezřelé. Pro mě je práce s elektronikou přirozenou součástí skládání hudby. Zatím jsem sice nevytvořil žádnou skladbu bez účasti akustických nástrojů, ale plánuji to. To, že preferuji kombinaci elektroniky a živé akustické interpretace, je do velké míry dáno tím, pro jakou příležitost jsem skladby psal. Většinou pro svůj mateřský soubor MoEns (dříve Mondschein). Živá interpretace je v něm základem. Navíc si při výrobě počítačem podporované hudby dávám přísná, možná až konzervativní omezení, abych nepodlehl svůdné nabídce, kterou v sobě technické možnosti skrývají: být skladatelem snadno a rychle. Nepoužívám sekvencery ani samplované nástroje, nepracuji se zvukem v reálném čase. Vlastně dělám to, co první skladatelé elektroakustické nebo spíš konkrétní hudby: pečlivě vybírám zdroje, velice dlouho pracuji na jejich úpravě, střihu a mixu. Jen ne nůžkami, ale v počítači. Výsledek by podle mých kritérií co do celistvosti a definitivní povahy hudební struktury měl být srovnatelný s pečlivě vypracovanou partiturou.

Hanuš Bartoň (foto archiv umělce)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


4.8 5 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments