Moravská filharmonie uvedla filmové melodie velkých světových skladatelů

Pod taktovkou Zsolta Hamara zazněla v olomoucké Redutě filmová hudba velkých skladatelů. Moravská filharmonie představila Ericha Wolfganga Korngolda, Nina Rotu a Dmitrije Šostakoviče.

Filmová hudba je v posledních letech programovým tahákem symfonických orchestrů po celém světě, zejména pokud je provázena projekcí. Orchestry se tímto repertoárem snaží získat širší, především mladé publikum. Filmová hudba přitahuje pozornost svou barvitou, kontrastně střiženou, často strukturálně jednodušší hudbu, o to mnohdy náročnější na přesnost provedení.

Při pozorném poslechu zejména hollywoodské produkce občas slyšíme segmenty témat slavných skladatelů vážné hudby, jejichž původ je zastřen odlišnou harmonizací, instrumentací, nebo včasným uhnutím k jinému tématu (Vladimír Merta tomu s humorem říkal „mertoda“). Nejčastěji jsou vytěžováni romantičtí skladatelé. Jsou ale samozřejmě i skladatelé, pro které je filmová hudba příležitostí k rozvíjení instrumentační dovednosti a vynalézavosti, potřebné pro vystižení zvláštních nálad a situací ve filmu. I v českém prostředí jich máme dostatek.

Co se týče orchestrů, tak mladší generace si už ani neuvědomuje, že zkratka „FOK“ u Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK znamenala zkratku „film-opera-koncert“ a vypovídala o širokém zaměření orchestru. U starších filmů můžeme zaznamenat, kolik české hudby nahrál například Filmový symfonický orchestr (FISYO) jakožto podnikový orchestr Filmových ateliérů Barrandova (od roku 1943).

Z poslední doby byl velkým hitem filmové hudby koncert z produkce Ennia Morriconeho v O2 Aréně pod taktovkou jeho syna Andrea Morriconeho s Českým národním symfonickým orchestrem. ČNSO chystá například i letos v dubnu další mimořádný koncert „Hvězdy Hollywoodské hudby na jednom pódiu.“ V roce 2014 u nás vznikla další speciální Filmová filharmonie, která uvádí velká skladatelská jména současné kinematografie. Pro nezasvěcené publikum je určitě přínosem vidět, jak reálně a náročně vypadá provedení hudební části jejich oblíbených filmů.

Nekomerčně zaměřené orchestry se nejspíše potýkají s výší poplatků za provedení chráněných děl (50-70 let). Zcela důvodně se totiž tyto slavné filmové kusy odehrávají ve větších prostorách, nejlépe O2 aréně, aby se dobře pokryly náklady. Bohužel, Moravská filharmonie Olomouc hraje v Redutě (cca 500 míst), celkově dost akusticky hraniční pro zvuk symfonického orchestru. Přesto na program zařadila sice starší, ale ještě chráněná díla. Jejich výběr byl zřejmě vázán na praxi maďarského dirigenta Zsolta Hamara, který měl skladby dobře osvojené.

Zsolt Hamar (1968) je charismatickým umělcem. Jeho vedení orchestru je úsporné, ale jasné. Vystudoval kompozici a dirigování. Získal ocenění v mezinárodních soutěžích. Kromě vedoucích uměleckých postů a hostování u významných orchestrů a na operních scénách je také pedagogicky činný na Hudební akademii F. Liszta, kde sám studoval. Uměleckou kariéru přesahuje podporou mladých dirigentů. V roce 2017 se stal hudebním ředitelem Maďarské národní filharmonie a od roku 2020 vede vlastní projekt Collegium Symphonicum Hungaricum, což je postgraduální program pro mladé dirigenty.

První skladbou večera byla suita z filmu Dobrodružství Robina Hooda (1938) Ericha Wolfganga Korngolda (1897–1957), kterou skladatel sám sestavil. Do českého repertoáru se skladatel „vrátil“ až v 90. letech, kdy se v Brně při jeho výročí (1997) uspořádal festival Korngold Anniversary. V roce 2002 byla na jeho rodném domě v Brně na Kolišti odhalena pamětní deska.

Korngoldovým učitelem byl Alexander Zemlinsky, který instrumentoval i první Korngoldovo jevištní dílo – pantomimu Sněhulák (1908). Tento kus jedenáctiletého tvůrce se dostal díky postavení jeho židovské rodiny do nejvyšších společenských vrstev a v roce 1910 ji nastudoval dvorní balet ve Vídni. O rok později byl uveden vídeňskou scénou v Brně.

Korngold působil jako dirigent, skladatel, klavírista a pedagog. Už v roce 1926, tj. ve 29 letech, byl vyznamenán Cenou města Vídně. Co se týče hudby k filmu, tak v roce 1929 sklidil úspěch za hudbu ke Snu noci svatojánské, která vznikla na výzvu režiséra Maxe Reinhardta. Na základě tohoto úspěchu pak získal i další nabídky. Vzhledem k politickému vývoji v Evropě Korngold odešel v roce 1934 do USA. Spolupracoval s Warner Brothers – dva ze sedmnácti filmů byly oceněny Oscarem a mezi nimi právě i Dobrodružství Robina Hooda. Spolupráce s Hollywoodem trvala do roku 1947. Korngold se pokoušel vrátit do Evropy, ale v Evropě jeho dílo vymizelo z repertoáru. Proto se vrací definitivně v roce 1955 do USA.

Z dnešního pohledu je Korngoldova suita svým patosem a sentimentem typická pro dobovou Hollywoodskou produkci. Zvukové parametry sálu nebyly zrovna lichotivé k instrumentaci zejména první části, která zněla hlavně na začátku zvukově nevyrovnaně. Žestě z ní vystupovaly až nepříjemně, smyčcům zase chyběla část horních alikvotů, takže zněly trochu tupě. Postupně se, naštěstí, celkový zvuk orchestru více zcelil. Nástupy žesťů byly zvukově opatrnější, sóla i náročná souhra skupin byly citlivě vedené. Dobře vyzněla nakonec i výrazově riskantní poslední patetická část Boj, vítězství a epilog.