Mozart na andělských perutích. Švýcarský klavírista Francesco Piemontesi poprvé v Praze

Opět mimořádně šťastnou ruku ve výběru umělců měl dramaturg Českého spolku pro komorní hudbu Ludvík Kašpárek. Pražské představení klavíristy Francesca Piemontesiho, který svými cykly Mozarta a Schuberta oblažuje auditorium ve Wigmore Hall, byl úžasný zážitek.

Mozart Francesca Piemontesiho se vznášel v Rudolfinu na andělských perutích. Hladil po duši a zároveň byl detailně propracovaný. Klavíristův výklad je na jedné straně sofistikovaný a vznešený, na druhé straně naprosto přirozený, muzikální a zároveň téměř mystický. Nic mimořádného nevymýšlí a nechává promlouvat k publiku nejjemnějším a nejuhlazenějším způsobem samotného Wolfgang Amadea Mozarta. Základem všeho je přehlednost, rytmická vyrovnanost a zejména způsob, jakým pracuje s úhozovou technikou. Jde do kláves, nikdy jeho prsty neudeří shora a dokáží vytvořit legato bez použití pedálu. Dynamická škála a smysl pro odlišení hlasů (zejména úhozově) vás doslova uchvátí a provedení potvrzuje, že má vytříbený sluch pro bohatost harmonií skrytých v prováděných dílech. Mozartova Sonáta F dur KV 533/494, která je plná složité kontrapunktické práce, polyfonie, chromatiky, imitací a téměř kvartetní sazby, včera zazněla v plné své kráse. Takového Mozarta jsem ještě v Praze neslyšel!!!

I když je mladý umělec ceněn nejvíce za interpretaci klasiků, jeho Liszt ukázal, jaký má smysl pro odlišení stylů a jak dovede zhodnotit (a přitom nedat na odiv) svojí technickou virtuozitu. Po vyslechnutí tří částí ze skladatelova cyklu Léta putování – 1. rok (U Wallenstadtského jezera, U pramene, Bouře) bych si přál ještě slyšet Sposalizio nebo Il Penseroso, abych mohl vychutnat jeho eminentní umění ve službách poetiky. Provedení Legendy Sv. Františka z Pauly kráčejícího po vlnách dosáhlo beze zbytku hloubky Lisztovy víry a sdělení popisovaného zázraku.

Po přestávce zaznělo dílo mladého německého skladatele Maximiliana Schnause (1986). Hudební materiál je spíše kompilací extrémních kontrastních ploch a nálad velkoměsta v podobě ragtimu nebo jazzu. Skladba byla oživením, neurazí, avšak není plnohodnotným dílem. Jediným rušivým momentem první poloviny koncertu byla zřejmě umělcem vyžadovaná adjustace nástroje, která zapříčinila hlučný úder kladívek.

O Schubertovi v provedení Francesca Piemontesiho by se dalo psát stejně jako o Mozartovi nebo Lisztovi, ba ještě více. Doposud bylo pro mne největším zážitkem živé provedení Schuberta v podání Alexandera Lonquiche. Piemontesi dovede technicky brilantně a emočně vyjádřit, co je ukryto v klavírním partu. Dokáže filigránsky a s téměř chirurgickou přesností sdělit vše bez velkých gest, námahy, bez pohybů horní části těla a s ekonomickým využitím svých sil na klaviatuře. Jaký by byl jeho Beethoven nebo Debussy? Asi stejně dokonalý. Stejně tak, jako byl přídavkový Mozart a Mendelssohn.

Včerejší koncert mne přivádí k úvaze nad interpretací těch, jejichž muzikalita je skryta pod pozlátkem vnějškovosti a kde fenomenální a vydřená asijská či ruská technika dovede oblouznit poroty velkých soutěží. Proč se chtějí často nevkusně odlišit od ostatních, a tím i nerespektovat záměry skladatele, nebo proč koncertní agenti se svojí agresivitou a touhou po zisku využívají mladé interprety? To je však téma značně kontroverzní.

Hodnocení autora recenze: 100%

Český spolek pro komorní hudbu
Francesco Piemontesi (klavír)
23. ledna 2017 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta F dur KV 533 & KV 494
Franz Liszt: Léta putování, 1. rok – výběr
Franz Liszt: Svatý František z Pauly kráčí po vlnách
= přestávka =
Maximilian Schnaus: Piece in Soundscape (evropská premiéra)
Franz Schubert: Sonáta c moll D 958

www.ceskafilharmonie.cz