MUDr. Pavel Drbal-Hana Turečková: Tančete bezpečně III. Úrazy profesionálních tanečníků, léčba a prevence

Jak zraněním předcházet
MUDr. Pavel Drbal: První okruh, na který při léčbě a prevenci kladu velký důraz, je korekce správných pohybových vzorců, především u rizikových pohybů. Druhým léčebně preventivním okruhem jsou režimová opatření.

Nácvik správných pohybových vzorců by se dal připodobnit k údržbě počítačového softwaru – pravidelné aktualizaci systému a ovladačů motorických aktivit. Nastavení svalového tonu, koordinace a správné posloupnosti pohybů v tak složitých pohybech, jakými jsou například odraz do výskoku, dopad či správná reakce při ztrátě rovnováhy a pádu, jsou komplexní a složité děje. Správné principy pohybu musí být trénovány vědomě a velmi pomalu. Tanečník opakovaně prochází fázemi tříbení perfektního pohybu, aby si je vštípil a při konkrétní nebezpečné situaci, která hrozí úrazem, optimálně a automaticky zareagoval. I nepatrná odchylka postavení kloubu může znamenat úraz a konec kariéry.

Technik, jak tyto dovednosti nacvičit, je v pohybové medicíně mnoho. Jednou z nejužívanějších je v české rehabilitaci tzv. senzomotorická stimulace. Jedná se o systém cvičení na zlepšení držení dolních končetin a tím i stabilizace celého těla. Zvláštní důraz je kladen na stimulaci a správnou oporu plosky. Základním konceptem je procvičování tzv. „malé nohy“. Nácvik je nejprve zaměřen na představu zkrácení a zúžení plosky nohy, tím dochází k aktivaci příčné i podélné klenby a intenzivnějšímu zapojení proprioreceptorů, což jsou receptory registrující polohu těla v prostoru. Do mozku tak proudí větší množství signálů a dochází k lepšímu programování pohybu, souhry jednotlivých svalů a zlepšení rovnováhy. Současně je fyzioterapeutem instruována tříbodová opora nohy v patě, bříšku pod malíkem a palcem. Z této výchozí opory je posléze korigováno postavení v nosných kloubech, tedy v kotnících, kolenou a kyčlích. Procvičujeme centraci kloubů ve stoji, v nákrocích a dřepech, nebo na různých balanční pomůckách. Cílem těchto cviků je lepší stabilita a zlepšení pohybových stereotypů. V kritických momentech ztráty rovnováhy a pádu, nebo při nečekaných podmínkách tanečního povrchu představují tyto správné návyky nejlepší ochranu před vážným úrazem.

Přenesení pozornosti na chodidla a důraz na vnímání kontaktu se zemí je mimochodem velmi blízko principům čínského umění Tai-chi. Zhruba po patnácti letech tohoto tréninku se stále a znovu nestačím divit, jak se moderní rehabilitace oklikou přibližuje k univerzálním principům, které byly pěstovány již před mnoha staletími. Zákonitosti pohybu jsou v podstatě univerzální, jen mohou být nazírány z odlišných úhlů, tanec nevyjímaje.

V rozvoji správných pohybových vzorců v tanci má nepochybně první a zásadní slovo umělecký pedagog. V ideálním případě je dobře obeznámen s fyziologií pohybu a zná individuální potřeby svých studentů. Dokáže odhadnout i eventuální budoucí zdravotní problémy a včas postup konzultovat s fyzioterapeutem, nebo lékařem zabývajícím se pohybovou medicínou. Takové propojení medicíny s uměleckou pedagogikou je dle mého názoru základním předpokladem pro účinnou prevenci zdravotních obtíží i správné vedení studentů po stránce umělecké a technické. Podobně jako ve sportu, jedna věc je talent a cit pro určitý druh pohybu, jinou věcí jsou tělesné dispozice. Proto například v baletních školách pravidelně žákům od útlého věku měří kloubní rozsahy a bedlivě sledují další fyziologické parametry. Pokud je student nesplňuje, není jeho další postup doporučen. To není krutý svět baletu, ale racionální metodika postavená na dlouhodobých zkušenostech. Známe tak mnoho případů ze světa sportu, kdy se sportovec pro nevhodné pohybové dispozice včas přeorientoval na jiný druh sportu, ve kterém dosáhl vysoké úrovně. Osobně jsem se setkal i s velkým množstvím podobných případů, týkajících se hudebníků. Jen jde o to nemarnit čas násilím sám na sobě a odhalit limity a dispozice co možno nejdříve. Pak i tak extrémně náročná disciplína, jakou je baletní umění, nemusí nutně své adepty a adeptky poškozovat, jak se mezi laiky často předpokládá.

Hana Turečková: I při vysokých nárocích, které dnes na tanečníky klade trendovost, o které jsme mluvili, si dovedu představit, že díky všem možným opatřením jako jsou správná výživa, důkladný odpočinek, správné plánovaní zkoušek a rozložení obsazení, kvalitní podlaha, možnost rehabilitace a masáží, může značně ovlivnit kvalitu a délku tanečníkova aktivního života. Za nejdůležitější pak považuji dát trpělivou pozornost znalosti těla na anatomické úrovni, věnovat se pohybové analýze, znát možnosti podpory dechu při provádění pohybu, mít zvláště dobře posílen vnitřní stabilizační systém a vědět jaké je svalové řetězení při provádění pohybu, naučit se své tělo vnímat a poslouchat, a přistupovat k pohybu nejen mechanicky a vydřít ho, ale díky všem těmto znalostem, které jsou nesmírně komplexní, dokázat provádět pohyb s minimálním úsilím a tak předejít zbytečné únavě, svalovým dysbalancím, zvýšenému svalovému tonu, blokacím, nesprávné koordinaci a bolesti. To vše pak nejen, že ochrání tělo před úrazem a prodlouží životnost tanečníků pro jejich profesi, ale zbaví je zbytečného stresu, povede k větší radosti a uspokojení z pohybu a zlepší tím i psychický stav tanečníků a tím zase odolnost proti úrazu, a tak neustále dokola. Nakonec ale splní to nejdůležitější, udělá z tanečníků myslící těla, vynikající tanečníky jejichž uměním je umění dokonale a vědomě prožít pohyb lidského těla a předat jeho sílu a působení divákům.