MUDr. Pavel Drbal: Tančete bezpečně I. Úrazy profesionálních tanečníků – diagnostika

  1. 1
  2. 2
Říká se, že stát se profesionálním tanečníkem má tři stupně: naučit se tančit, naučit se vystupovat před publikem a …zvládat úrazy. Požádali jsme rehabilitačního lékaře MUDr. Pavla Drbala, který se ve své praxi věnuje také výkonným umělcům, o krátký pohled na onemocnění pohybového aparátu tanečníků, na zdravotní úskalí, která toto povolání provází, a rady jak se s těmito hrozbami vyrovnávat.
MUDr. Pavel Drbal (foto Pia Frenzel)

Zánět plantární fascie, Mortonova neuralgie, femoroacetabulární impingement či patelofemorální syndrom. To je jen několik diagnóz tanečníků, se kterými se setkávám poměrně často.

Ze studií zabývajících se statistikou pohybových obtíží, které souvisejí s tancem, vyplývá, že 65% až 95% profesionálních tanečníků ročně prodělá nějaký úraz či jiné onemocnění pohybové soustavy. Zhruba 50% onemocnění postihuje dolní končetiny, přičemž nejčastěji bývá postižena oblast nohy a kotníků. 35% onemocnění postihuje páteř a 15% horní končetiny. Nejfrekventovanějším mechanizmem úrazu je pád. Nejrizikovějším druhem tance je klasický balet, moderní tanec a step.

Nejčastější úrazy

V souladu s výše uvedenými daty se ve své praxi nejvíce setkávám s podvrtnutím hlezenních kloubů. Diagnostika je většinou jasná. Někdy dochází i ke strukturálnímu poškození vazů, nebo až ke zlomeninám kotníku s poměrně dlouhou rekonvalescencí a zvýšenou pravděpodobností opakovaných obtíží v budoucnosti.

Příčinou takových komplikací a vleklých obtíží podobně jako u sportovců zpravidla bývá netrpělivost. I prosté podvrtnutí kotníku vyžaduje čas na zhojení, z mé zkušenosti asi šest týdnů, někdy i víc. Pokud tanečník stále pociťuje bolest, nebo v postižené oblasti stále přetrvává otok, je to jasný signál, aby byl návrat na jeviště ještě po nějakou dobu pozdržen.

K dalším velmi častým úrazům patří podvrtnutí kolene a poškození měkkých částí, jako jsou menisky a postranní či zkřížené vazy uvnitř kloubu. Pro určení správné diagnózy a odlišení od prostého zhmoždění kolene mohou pomoci zobrazovací metody, jako je ultrazvukové vyšetření či magnetická rezonance. Tato vyšetření také hojně využívám při podezření na rupturu svalů dolních končetin, ke kterým u tanečníků dochází rovněž poměrně často. Odrazy do výskoků mohou být typickým mechanizmem takového zranění. Postiženy bývají především lýtkové a přímé stehenní svaly.

Přetěžování a dlouhodobá poškození

Zatím jsme jmenovali akutní onemocnění. Chronická poškození pohybového aparátu mívají podobný mechanismus vzniku jako úrazy. Jediným rozdílem je, že jejich vznik bývá rozložen v čase. Repetitivní zatěžování šlach, svalů a kloubů může v nesprávném funkčním nastavení vést k závažnému poškození. Proces se podobá opakovanému padání vodní kapky na kámen. Pokud kapka spadne stokrát, nic se zdánlivě nestane. Spadne-li ale sto tisíckrát, může již v kameni vyhloubit otvor a nevratně ho poškodit. Tato tzv. nemoc z přetěžování může postihnout jakoukoliv oblast pohybového aparátu.

Začněme u nohy a kotníku. Velmi častým onemocněním tanečníků je zánět plantární fascie, který se projevuje ostrou bolestí paty při došlapu, někdy až znemožňující normální chůzi. Plantární fascie je plochá šlacha, která tvoří spodinu chodidla a vějířovitě směřuje od patní kosti k zánártním kůstkám. Právě v místě úponu na patní kost vzniká přetížení a zánět. Tato zánětlivě změněná oblast může po čase zvápenatět a vzniká patní ostruha, velmi charakteristická zobákovitá struktura, kterou lze vidět na RTG snímku. Ve většině případů jde o nevelký výrůstek, který sám o sobě nebývá mechanickým zdrojem bolestí, jak se často tvrdí, nýbrž důsledkem dlouhodobě probíhajícího zánětu a přestavby přetíženého úponu. Léčba tohoto nepříjemného onemocnění zahrnuje klidový režim, aplikaci fyzikální terapie, jako je například ultrazvuk, vodoléčba, nebo rázová vlna. Pacienty vybavuji individuálními ortopedickými vložkami. Pokud stav neodeznívá, je nutný obstřik kortikoidem. Někteří lékaři doporučují léčebné rentgenové ozáření.

Chronický zánět Achillovy šlachy nebo jejího úponu je také velmi častý stav, vyžadující odpovídající režimová opatření a odbornou léčbu. K chronickému přetěžování této nejexponovanější šlachy v těle může přispět nepřesná taneční technika, špatný nácvik tvrdých doskoků či obecně špatné držení těla.

Kolena a kyčle

Bolesti kolen a kyčlí jsou u tanečníků velmi časté. Kromě zmíněných akutních poškození dochází velmi často k funkčnímu přetížení kloubního pouzdra a vazů těchto nosných kloubů.  Další také velmi častou příčinou bolestí je přetížení svalů a jejích úponových částí. V oblasti kyčlí k takovému postižení dochází zejména v místě úponů přitahovačů kyčlí v tříslech a také na stranách, kde se upínají hýžďové svaly na výběžek stehenní kosti, tzv. velký chocholík. Podobné projevy mívá i přetížení ohybačů kyčle. Kyčelní sval a velký bederní sval, tvořící funkční celek, jsou dva nejsilnější ohybače kyčle, které vedou od výběžků bederní páteře a vnitřní plochy pánve na horní část stehenní kosti. Při jejich přetížení se obvykle dostavují bolesti v třísle nebo v břiše. Mnohokrát jsem se setkal s pacienty, kteří byli bez výsledků vyšetřováni na zánět slepého střeva, nebo na další chirurgická či interní onemocnění břicha, abychom pak na rehabilitaci zjistili problém právě v tomto svalu.

Důležitou roli mohou sehrát i vrozené tvarové anomálie nosných kloubů. V případě kolen velmi často zjišťuji tvarové odchylky čéšek, které se velmi dobře zobrazují pomocí RTG. Co se týče kyčelních kloubů, až 3% populace trpí na tzv. vrozenou dysplazii kyčle, která se ve své extrémní formě projevuje vykloubením již v raném dětském věku a v dospělosti bývá důležitým faktorem předčasného rozvoje artrózy kyčlí. Ve své péči jsem již měl nezanedbatelné množství třicátníků, kteří z těchto důvodů museli podstoupit chirurgickou náhradu kyčelního kloubu. Další poměrně častou poruchou tohoto druhu je tzv. femoroacetabulární impingement. Jedná se o strukturální poruchu kyčle, při které dojde buď ke zbytnění krčku kosti stehenní, nebo ke zvýraznění okrajů kloubní jamky a jejímu relativnímu prohloubení. Mezi okrajem kloubní jamky a stehenní kostí dochází ke konfliktu a výsledkem je bolestivé omezení pohyblivosti, zejména do rotací.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat