Náš sen o létání. Thomas Quasthoff jako dirigent

  1. 1
  2. 2
  3. 3

„Velice nepříjemné bylo“, vypráví Quasthoff, když u něj zaklepali zástupci farmaceutického koncernu Grünethal (výrobce léku na spaní Contergan), jestli by pro ně mohl o Vánocích uspořádat benefiční koncert. Ale ještě mnohem horší by bylo, kdyby celý jeho život byl určován jen hudbou. „Odjakživa jsem stál nohama pevně na zemi. Sobota odpoledne, v lednici pivo a v televizi bundesliga – to mi úplně stačilo ke štěstí.“ A pak samozřejmě rodina, jeho žena, nevlastní dcera Elli a hrubosrstý jezevčík. Kromě toho má spoustu plánů, zpívat jazz (ten se s mikrofonem a s velkou svobodou při transponování zpívá snadno), hrát kabaret, divadlo, číst naživo, účinkovat v mluvených rolích v opeře, organizovat písňovou soutěž, členství v porotách po celém světě…

A teď ještě dirigovat? V očích Thomase Quasthoffa to zajiskří, „uvidíme, jak to dopadne.“ Sny by prý nějaké měl, ale jen sny. Haydnovo Stvoření, nebo možná Mendelssohnův Eliáš. Při muzicírování jde vždycky jen o jedno – o společné létání. „Je to jako, když dítě najde zapomenutý vánoční dárek, který si strašně moc přálo. Vím úplně jistě, že až ve Verbier udělám po prvé bááá (diriguje) budu tenhle pocit mít. A za to jsem nesmírně vděčný.“
Překlad Ondřej Lábr
Foto archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat