Nechtěně intimní zahájení Velikonočního festivalu v Brně

Pětadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby byl slavnostně zahájen 20. března 2016, na Květnou neděli, v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Letos má rovněž jasně vymezenou dramaturgii. Vladimír Maňas vtiskl každému ročníku vlastní motto. V tomto roce se završuje pětiletý cyklus, zahájený v roce 2012. Tehdy byl poprvé posluchač vybídnut k pohybu (Pouť, 2012), následně pak k cestě (Exodus, 2013), objevování hodnot (Východ – Počátek, 2014, Západ – Ratio, 2015), aby se nakonec vrátil zpět do svého nitra (Srdce – Útočiště, 2016). Za své útočiště jistě považujeme i svůj domov, proto letos festivalu dominuje česká duchovní hudba.

Zahajovací koncert festivalu byl tentokrát svěřen Janáčkově filharmonii Ostrava a jejímu šéfdirigentovi Heiko Mathiasi Försterovi. Není pochyb o tom, že šlo o program ideově i posluchačsky závažný, věnovaný českým, leč „nerepertoárovým“, a tedy jen zřídka slýchaným dílům Miloslava Kabeláče, Luboše Fišera a Jana Hanuše. Všechny tři skladby se shodně zabývají naléhavými otázkami pravdy, víry, identity, zakotvením jedince ve společnosti. Pojmy lidství, dobra, ctnosti, oběti jsou v nich konfrontovány s věčností i každodenností.

Úvod koncertu patřil Kabeláčově Sedmé symfonii pro recitátora a orchestr. Je to skutečně svébytná, neprávem opomíjená, instrumentačně barvitá, originální hudba. Podstatně méně šťastná je autorova práce s textem, omezovaném na lakonické kraťoučké věty či pouze jednotlivá slova. Záměrným opakováním tak trochu ztrácejí svůj sugestivní význam, ač břitce deklamující Přemysl Bureš dělal, co mohl.

Skladbu bych charakterizoval jako „extaticky statickou“. To je možná i jeden z důvodů, proč tento skladatel stále nenalézá cestu na koncertní pódia, přestože ho experti velebí a staví po bok Janáčkovi, Dvořákovi či Martinů. Postřehl jsem avizovanou symboliku, skryté citace, názvuky, rafinovanosti. Ale přesto cítím, že v této hudbě, plné nesporně silných univerzálních hodnot, nepodléhající ideovým výkyvům, dobovým diktátům, je něco – nedokáži to bohužel přesně pojmenovat – co ji současné době a životu velmi vzdaluje, a proto nás dostatečně silně neoslovuje.

Crux (Kříž) Luboše Fišera pracuje s podstatně úspornějšími a přímočařejšími výrazovými prostředky. Skladba pro sólové housle, tympány a zvony postrádá jakýkoliv symfonický rozměr, je ostatně určena toliko dvěma interpretům. Rozmístění obou hráčů – houslista stál nasvícen ve středu chrámové lodi, hráč na bicí nahoře na kůru – se ukázalo jako velice šťastné. Milan Paľa se vrhl do hry s mimořádnou espresivitou, jako by hrál Ysayovu virtuózní sonátu.

Dřel sebe i své housle, jako by je chtěl rozbít, hrál jako šílený, hotový démon. Několik desítek metrů od něj postupně gradovaly v jakési středověké sekvenci tympány Martina Opršála od doprovodné až po dominující roli (převzatou pak zvony), zatímco houslový part ztrácel svoji vypjatost a vyústil v tichou katarzi.

Souhra byla dokonalá, prostorový efekt bezchybný, celkový účinek skladby (i když to působilo přece jen trochu filmově) mimořádný. Pro mě to byl vrchol koncertu. Fišer díky oběma skvělým interpretům vyzněl naprosto přesvědčivě.

V písňovém cyklu Jana Hanuše Dřevěný Kristus spojila Janáčkova filharmonie své síly s barytonistou Ivanem Kusnjerem.

Svým hudebním jazykem byla tato skladba nejtradičnější. Mohly to být – s nadsázkou řečeno – jakési dvořákovské Biblické písně dvacátého století, pokud by oplývaly potřebnými silnými hudebními nápady. Je zde však alespoň přítomen jistý osobitý lyrismus, nechybějí ohlasy mahlerovské i straussovské. Sólistův part, jistě velmi exponovaný, v určitých nižších hlasových polohách působil monotónně a poněkud zanikal, přestože dirigent orchestr výrazně tlumil. Přičítám to především akustice katedrály, jež vlastně neumožňuje důslednou realizaci dynamických gradací, neboť prostor by byl zvukově zahlcen. Textu nebylo příliš rozumět. Skladba za těchto podmínek nemohla plně vyznít ve všech svých nuancích, takže můj dojem ze závěru koncertu byl rozpačitý.

Hostující Janáčkova filharmonie Ostrava podala standardní, kvalitní výkon. Četné barevné valéry orchestru v tichých dynamikách vesměs velmi dobře vycházely, sóla dechové sekce vyznívala velmi pěkně (skvělý až orientálně zabarvený první hoboj v dialogu se zpěvem v úvodu i závěru Hanušovy skladby). Koncertní mistr se rovněž blýskl krásnými sóly. Heiko Mathias Förster se uvedl sympaticky, dirigoval pregnantními gesty operního praktika a snažil se korigovat většinu akustických kolizí.

Své síly plně vložil do služeb prováděných partitur. Myslím, že ostravské filharmoniky s novým šéfem čeká šťastné tvůrčí období. Katedrála sv. Petra a Pavla, známý brněnský Petrov, však opět ukázala své akustické limity. Koncert jsem ostatně raději absolvoval vestoje, abych si alespoň trochu zlepšil dojem z poslechu, neboť zvuk beznadějně unikal nad hlavy publika. Dynamika forte je na Petrově již neúnosná, působí až agresívně a jen jsem čekal, kdy andělíčkům na chrámových reliéfech začnou odpadávat zlacené ozdoby.

Zahajovací koncert festivalu získal paradoxně i nádech jisté intimity – tím, že jej navštívilo jen asi sto padesát návštěvníků. V obrovské prostoře katedrály to působilo dost tristním dojmem. Nebyla to sice klasická „přesilovka“ – hudebníci tak nazývají nešťastnou situaci, kdy účinkujících je více než posluchačů – ale vycházelo to maximálně 2:1 ve prospěch návštěvníků. A na to rozhodně nejsme v Brně zvyklí. V čem je chyba? Řečeno slovy spisovatele Ludvíka Součka, své „tušení souvislosti“ si nechávám pro sebe a odpovědi ponechávám na samotném čtenáři.

 

Hodnocení autora recenze: 70%

Velikonoční festival duchovní hudby Brno 2016
Dřevěný Kristus
Zahajovací koncert
Dirigent: Heiko Mathias Förster
Ivan Kusnjer (baryton)
Milan Paľa (housle)
Martin Opršál (tympány, zvony)
Přemysl Bureš (recitace)
Janáčkova filharmonie Ostrava
20. března 2016 katedrála sv. Petra a Pavla, Petrov Brno

program:
Miloslav Kabeláč: Symfonie č. 7 op. 52 pro velký orchestr a recitátora
Luboš Fišer: Crux pro sólové housle, tympány a zvony
Jan Hanuš: Dřevěný Kristus, písně na kříž nalezený v horách op. 40a pro baryton a orchestr

www.mhf-brno.cz

Autor je členem orchestru Filharmonie Brno