Německý „Monteverdi“ a slovenský „Schütz“ v Brně

  1. 1
  2. 2
Druhý koncert osmého ročníku abonentního cyklu Bacha na Mozarta! nabídl publiku v Brně vokální hudbu německého velikána raného baroka Heinricha Schütze, žáka Giovanniho Gabrieliho, který se stýkal i s Claudiem Monteverdim, a málo známého slovenského skladatele Jána Šimráka. I v úsporném, velmi komorním obsazení osmi zpěváků s pozitivem, gambou a theorbou (instrumentální soubor Le nuove musiche pod vedením Jakuba Mitríka) a v akusticky patrně problematickém prostoru se podařilo přesvědčivě zpřítomnit působivost a hloubku Schützova Musikalische Exequien.
Czech Ensemble Baroque a Le Nuove Musiche – Bacha na Mozarta 2019 (foto Jana Šuplerová)

Byl to vlastně večer plný předělů a změn nálad, nejen hudebních. Návštěvníky, přicházející do brněnského kostela sv. Michala, vítalo energické bubnování z manifestace na podporu Kurdů probíhající na Dominikánském náměstí. Na začátku koncertu, po krátkém produkčním oznámení, předstoupili před publikum herci Pavel Vacek a Luděk Randák odění v rokokových kostýmech, představující Heinricha Schütze a Johanna Sebastiana Bacha. Předvedli úsměvnou konverzační etudu na téma zmizelého dirigenta (Roman Válek opravdu tentokrát „chyběl“, koncert připravila a řídila Tereza Válková, která se představila i jako zpěvačka). Dělat „humor“ v kostele a uvést přitom smuteční skladbu není jistě jednoduchý úkol. Leckdo by asi byl raději, kdyby se duchovní koncert jako tento obešel bez takového entrée, podobné výstupy ale prostě patří ke konceptu cyklu Bacha na Mozarta! Některým „pamětníkům“ to mohlo připomínat scénky z někdejšího televizního pořadu O poklad Anežky České (v případě těchto koncertních „ouvertur“ a interludií samozřejmě jde o ahistorickou nadsázku), jiným třeba zážitkovou prohlídku zámku nebo nějaký atraktivněji podaný výchovný koncert. Druhý výstup herců následoval po provedení Musikalische exequien a nebyl zařazen úplně citlivě vzhledem k právě doznělé skladbě. Na druhou stranu slovenský skladatel Ján Šimrák, varhaník působící v první půli 17. století ve Spišském podhradí, jehož skladby se však prováděly i ve slezské Vratislavi, nějaké představení potřebuje a oddělit jeho hudbu od Schützovy asi bylo vhodné.

Hudební úvod obstaral Marek Čermák, který na pozitiv zahrál skladbu Giovanniho Trabaciho Durezze, et ligature, která se svými disonancemi a pomalým pohybem naladila publikum na závažné skladby, jež měly přijít. Během varhanní hry pak přišli Lucie Netušilová-Karafiátová a Jakub Kubín, kteří – ještě za doprovodu Mateuse Kowalského (gamba) a Jakuba Mitríka (theorba) – zazpívali skladbu na text Žalmu č. 1 Wohl dem, der nicht wandelt, SWV 290 z prvního svazku Kleine geistliche Konzerte. Pěvecká dvojice působila trochu nesourodě či neurovnaně, jistě i proto, že druhý hlas je pro tenor místy velmi vysoko položen.

Následovalo pětihlasé Die mit Träen saën, SWV 278 z Geistliche Chormusik. Zde se vedle Terezy Válkové představili Pavla Radostová, Martin Ptáček, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka. Posluchač si mohl chvíli zvykat na poněkud zastřený zvuk vrchních hlasů, celková zvuková barevnost ansámblu byla ale pěkná. Působivý byl zejména lkavý pianový úvod skladby vystřídaný rychlou triplou. Schützova hudba zaujala promyšlenou proměnlivostí vystižení jednotlivých textových pasáží.

Czech Ensemble Baroque a Le Nuove Musiche – Bacha na Mozarta 2019 (foto Jana Šuplerová)

Musikalische exequien vznikly v roce 1636 jako pohřební hudba pro knížete Jindřicha II. (Heinrich II. Postuhumus von Reuss), který si sám dílo objednal a vybral texty (úryvky ze Starého a Nového zákona či pasáže od Luthera a dalších autorů). Vybrané citáty se mimochodem objevují i na jeho bohatě zdobeném sarkofágu, který se zachoval a je k vidění v durynské Geře. Schützovo dílo se skládá ze tří částí: První část je nejdelší a tvoří ji vlastně zádušní mše (Concert in Form einer deutschen Begräbnis Missa). Schütz zde koncertantně střídá různá menší vokální obsazení s tutti. Druhou částí je moteto se dvěma rovnocennými sbory. Ve třetí části sám skladatel předepsal prostorové aranžmá. Je zde šestihlasý „pozemský“ sbor složený z nižších hlasů, který přednáší Simeonův chvalozpěv („Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka…“; Lukáš 2, 29–30) a dva soprány a bas jako dva serafíni a blažená duše, zpívající zcela jiný text, totiž úryvek ze Zjevení Janova (14, 13), respektive starozákonní deuterokanonické Knihy moudrosti (3, 1): „Blahoslavení jsou mrtví, kteří umírají v Pánu…“. „Nebeský“ sbor se přemístil na kůr, který je v barokním kostele sv. Michala umístěn poměrně vysoko nad hlavní lodí. Zvuk se odtud dobře nesl a přes velkou vzdálenost nedocházelo k narušení souhry. Vertikální efekt byl působivý. Tato poslední část se rozhodně stala vrcholem večera. K již zmíněným pěvcům se na Musikalische Exequien přidal tenorista Tomáš Kočan a basista Filip Novotný, kteří se na některé pasáže střídali.

Koncert, poněkud neočekávaně a neústrojně, skončil na veselou notu. Poslední skladbou večera bylo dvousborový duchovní koncert slovenského skladatele první poloviny 17. století Jána Šimráka Jauchzet dem Herren, alle Welt! na text Žalmu č. 100. Šlo o skladbu sice vnějškově celkem efektní, ale její forma s pravidelným střídáním rychlých třídobých ritornelů působila poněkud mechanicky. Je sympatické, že soubor Le nuove musiche usiluje o prezentaci málo známé hudby nejen slovenských autorů. Skladba sice ukazuje, že autor zdaleka nedosáhnul mistrovství Heinricha Schütze či jiných významných dobových skladatelů, ale byla jistě hodna zařazení do programu.

Czech Ensemble Baroque a Le Nuove Musiche – Bacha na Mozarta 2019 (foto Jana Šuplerová)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na