Nemůže zapalovat ten, kdo sám nehoří. Brittenovo Zneuctění Lukrécie v Ostravě

  1. 1
  2. 2
Vynalézavá dramaturgie operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě je bohatší o další dílo, které by svou výlučností mohlo získat opeře další příznivce. Brittenovo Zneuctění Lukrécie patří k nejkrásnějším operám dvacátého století a ocitlo se na programu jednoho z našich divadel do dnešního dne pouze jedinkrát. Jeho československá premiéra v českém překladu Evy Bezděkové se odehrála v plzeňském Divadle J. K. Tyla 17. prosince 1983.
Benjamin Britten: Zneuctění Lukrécie – Markéta Cukrová (Bianca), Jorge Garza (Mužský sbor), Martin Gurbaľ (Collatinus), Janja Vuletić (Lukrécie) – NDM Ostrava 2017 (foto Martin Popelář)

Současné ostravské provedení této Brittenovy dvouaktové komorní opery uváděné v anglickém originále přesvědčilo diváky svou asketickou a chytrou výtvarnou podobou a mimořádně kvalitní hudební složkou inscenace (dirigent Ondřej Vrabec), která jim zprostředkovala typickou pestrost skladatelova hudebního jazyka, barvitost instrumentace, tepající dramatismus účinně prokládaný lyrismem a poetičností. Představení nabídlo vyspělé pěvecké výkony a také kvalitní ansámblové sezpívání, jež je poslední dobou víc než vzácné. Inscenace přinesla vynikající výkon Mužského sboru v podání tenoristy Jorgeho Garzy (jeden z partů, které skladatel napsal pro svého přítele Petera Pearse), mezzosopranistky Janji Vuletić jako Lukrécie, Chůvy Bianky v podání Markéty Cukrové, postavy Ženského sboru Evy Dřízgové-Jirušové a Veroniky Holbové v roli služky Lucii.

Benjamin Britten: Zneuctění Lukrécie – Janja Vuletić (Lukrécie) – NDM Ostrava 2017 (foto Martin Popelář)

Pěvecké a herecké výkony byly vyrovnané i přesto, že představitel Tarquinia barytonista Thomas Weinhappel ohlásil indispozici a zpíval do mikroportu, aby umožnil konání premiéry. Děkujeme. Jeho i Janju Vuletić jsme mohli obdivovat po stránce pěvecké i herecké na jevišti Národního divadla moravskoslezského už v březnu minulého roku v inscenaci Thomasovy opery Hamlet. Markéta Cukrová naplnila svůj výkon čistotou svého mezzosopránu a neformálním herectvím, Eva Dřízgová zazpívala svůj part na vysoké úrovni, Veronika Holbová byla decentní služkou Luciou, která doplňovala ansámbl o měkkou a zářivou barvu svého sopránu. Z mužských hlasů vynikal nejen tenor Jorgeho Garzy, ale také znělý baryton Lukáše Bařáka (Junius) a spolehlivý bas Martina Gurbaľa (manžel Lukrécie generál Collatinus).

Benjamin Britten: Zneuctění Lukrécie – Martin Gurbaľ (Collatinus), Thomas Weinhappel (Tarquinius), Jorge Garza (Mužský sbor), Lukáš Bařák (Junius) – NDM Ostrava 2017 (foto Martin Popelář)

Zneuctění Lukrécie je typickým Brittenovým dílem v přehlednosti a průzračnosti dramaturgie díla. Scénografie Jakuba Kopeckého a také základ režisérovy koncepce (Jiří Nekvasil) vycházejí z dokonale propracovaného dramatického tvaru opery, který velmi zřetelně předznamenává její divadelní řešení. Komentátorům-vypravěčům (Mužský sbor a Ženský sbor) patří především prostor před oponou a v režijním výkladu také visutý můstek a kazatelna po stranách jeviště. Scénografické řešení mluví od začátku jasně: temný, fialově vytapetovaný pánský klub, v němž se sešli dva vysocí římští důstojníci – Collatinus (manžel ctnostné Lukrécie) a Junius (paroháč) s římským princem Tarquiniem, má drsně proražené dveře, jež jsou snad až příliš čitelným scénografickým prvkem charakterizujícím agresívního prince, avšak zároveň částečně odkrývají bělost interiéru, který je za nimi.

Simona Rybáková oblékla tři válečníky do efektních dlouhých vojenských plášťů, které nemají daleko k soudobému přebujelému zdobení; historické inspirace se v kostýmech prolínají a vzájemně se neruší. Klasicistní bělostný interiér Lukréciina příbytku s bílým tkalcovským stavem ponechává bílou barvu šatům Lukrécie, chůva a služka jsou v přírodní a v pastelově jemné snad bleděmodré. Scénografie je křišťálově čistá. Přední část jeviště včetně visutého můstku a kazatelny jsou stříbřitě lesklé, lesklá je i podlaha, která odráží světlo a osvětluje postavy zespodu.

Benjamin Britten: Zneuctění Lukrécie – Janja Vuletić (Lukrécie), Eva Dřízgová-Jirušová (Ženský sbor), Veronika Holbová (Lucia), Markéta Cukrová (Bianca) – NDM Ostrava 2017 (foto Martin Popelář)

Mužský a Ženský sbor zastoupené tenoristou a sopranistkou mají podstatnou roli vypravěčů a komentátorů, propojujících obecenstvo s dějem, který se odehrává na jevišti. Nemohu se ztotožnit s inscenačním výkladem, který zplošťuje jejich postavy pomocí kostýmů do rolí jakýchsi kustodů v muzeu. Oba jsou oděni v černém (černý oblek, černý kostým, bílá košile – halenka), mají být elegantní. Jejich eleganci však narušuje velká identifikační cedulka se jménem a barevnou fotografií. Tito dva zástupci antického chóru i dnešního komentátora by snad neměli být pouhými muzejními kustody a také jimi nejsou.

Benjamin Britten: Zneuctění Lukrécie – Jorge Garza (Mužský sbor), Eva Dřízgová-Jirušová (Ženský sbor) – NDM Ostrava 2017 (foto Martin Popelář)

Vstupují i na můstek vlevo nad jevištěm a na kazatelnu vpravo, která je snad až příliš polopatistickou scénografickou paralelou Brittenovy promluvy o morálních a duchovních souvislostech staré legendy o zneuctění Lukrécie s příběhem Kristovým, který se odehrál o pět set let později. Promluvy (zpěvy) Mužského a Ženského sboru v inscenaci postupně nabývají na popisnosti a zatěžkanosti, dění na jevišti ústí do poněkud vleklého závěru, k němuž v inscenaci schází klíč. Připomeňme si chvíli, kdy Mužský a Ženský sbor překvapivě vkládá nůž, jímž spáchala Lukrécie sebevraždu, do igelitového sáčku na předměty doličné. Role chóru se lépe daří Jorgemu Garzovi, Eva Dřízgová-Jirušová více podléhá svému osobnímu prožitku. Domnívám se, že určitý nadhled nad textem, který zpívají, je nezbytný tím spíš, že i to, co se odehrává na scéně, má často narátorskou funkci, nevyžaduje realistické herectví, ale zřetelný odstup od role, herectví znaku a náznaku, jímž se dokáží vyjadřovat všichni účinkující snad s výjimkou Martina Gurbaľa, jehož reakce jsou málo čitelné. Nádherný stylizovaný obraz předoucích žen spoluvytvořila pohybová spolupracovnice Jana Tomsová.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Britten: Zneuctění Lukrécie (NDM Ostrava 2017)

[Celkem: 21    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (2) “Nemůže zapalovat ten, kdo sám nehoří. Brittenovo Zneuctění Lukrécie v Ostravě

  1. Chtěl bych navázat na poslední odstavec dr. Janáčkové a také se zastat Evy Bezděkové, která byla jednou z našich nejlepších překladatelek a nejvzdělanějších operních (a nejen operních) dramaturgyní. Vzpomínám si, jak její překlad Řeckých pašijí v ND ostře napadl v tisku Aleš Březina a vyčetl jí, že na některých místech zkreslila skladatelův originál. Bylo to přesně ze stejných důvodů, jak v textu Zneuctění Lukrécie. Přičemž její překlad Řeckých pašijí byl daleko poetičtější a zpěvnější, než pana Březiny. Žili jsme v době, kdy vše bylo cenzurováno a vše, co se týkalo víry a náboženství potlačováno. Např. Lotinka v Jakobínu v Národním divadle v Jernekově inscenaci zpívala místo “Nuž před Bohem to zodpovím”, “Před svědomím to zodpovím”. Byla to doba, kdy jsme museli každý program před tiskem posílat ke schválení na KNV, kde se hledalo, zda v něm není něco ideolologicky závadného. Proto v této době mohlo dojít občas k určitým zkreslením, bez kterých by uvedená díla v době komunistického režimu patrně vůbec nemohla zaznít. Je možná dobře, že už si to dnes neuvědomujeme, ale myslím, že je důležité toto neustále připomínat!

Napsat komentář