Norma jako jedinečné drama duší

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Kolik tváří má Norma?
Alexandre Soumet vyšel ve své tragédii Norma aneb vražedkyně dětí z Euripidovy Medey. Antický příběh přenesl do konkrétní minulosti, do období bojů mezi Římany a Galy, a svou titulní hrdinku nechal zešílet a vraždit: druidská kněžka v pomatení smyslů probodne jednoho ze synů a s druhým skočí ze skály. V tehdejší Francii byly hrůzostrašné příběhy populární, pro italský vkus musel být závěr zmírněn. Romaniho druidská velekněžka Norma se sice chystá své dvě děti, které má s římským prokonzulem Pollionem, zabít, aby se mu pomstila za to, že ji opustil, nakonec k tomu ale nenajde sílu.

Kolik tváří má Norma? Charismatická vůdkyně svého lidu, který chce uhájit svou svobodu proti římským uzurpátorům. Velekněžka a věštkyně, žena jistě velmi moudrá a vzdělaná, jako všichni druidové. Žena vášnivě milující a ve jménu své osudové lásky zrazující svůj lid – dokonce dvojnásobně: protože jejím tajným manželem je římský prokonzul Pollione, odrazuje své soukmenovce od boje s Římany; s Pollionem má dvě děti, čímž porušila – ona, nejvyšší kněžka – slib čistoty. Je to také přítelkyně a vlastně jakási starší sestra naivní, nezkušené a přímočaré kněžky (vergina alunne – panenská žákyně, jak ji nazývá Romani), Adalgisy. Je to žena, posedlá pomstou nevěrnému manželovi a přítelkyni Adalgise, kvůli níž ji Pollione opustil. Ale je také ženou, která je obětí – své lásky, vášně, hříchu, viny, hněvu, spalující pomsty a výčitek svědomí. Svým dvojím životem jako velekněžka a dvojnásobná matka se Norma ocitá hned od začátku příběhu pod obrovským psychologickým tlakem. Ale teprve Pollionova zrada z ní učiní objekt hry její vášně, uvrhne ji do stavu, kdy je schopna jakéhokoliv činu. Citově rozpolcená Norma, podléhající nezvladatelnému tlaku milostných emocí, prochází mimořádně bohatou škálou emočních stavů i prudkých zvratů ve svém jednání, aby nakonec dospěla k trýznivému sebeobětování; veřejně se obviňuje ze zrady druidů a odsuzuje sama sebe k upálení.Scéna z opery Norma v Majesty's Theatre, LondýnJak už bylo řečeno, příběh se odehrává v Galii. V roce 390 před naším letopočtem porazil galský kmen Senonů, který vedl náčelník Brennus, Římany v bitvě u řeky Allia a poté vydrancoval samotný Řím. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat, v sérii bitev si Řím Galy podrobil a ve druhém století před naším letopočtem už ovládal celé galské teritorium až do jižní Francie. V letech 58–50 před naším letopočtem se zvedla nová vlna silného odporu proti Římanům, který potlačil Julius Caesar a v sedmidílných Zápiscích o válce galské (Commentarii de bello Gallico) popsal nejen svá galská tažení a bitvy, ale také přírodu a zvyky starých Keltů, Germánů a Britonů. Někdy v této době se náš příběh odehrává, což není tak podstatné, reálie jsou vlastně druhotné, tvoří jen kulisu, eventuálně slouží ke zvýšení odhodlání Galů bojovat proti okupantům – jako například připomenutím slavné historie za časů Brenna. (Ve scéně Casta diva Oroveso naléhá na Normu, aby konečně dala signál k boji: „E fino a quando oppressi ne vorrai tu? Contaminate assai non fur le patrie selve e i templi aviti dall’aquile latine? Omai di Brenno oziosa non può starsi la spada.“ | „Jak dlouho tedy chceš, aby žili v porobě? Nebyly rodné lesy a chrámy otců už dost zamořeny římskými orlicemi? Teď nemůže zahálet Brennův meč. “)

Norma a Oroveso jsou druidové, keltští duchovní, kteří představovali privilegovanou a nesmírně mocnou vrstvu keltské společnosti, byli mimo jiné významnými léčiteli, ovládali astronomii a astrologii, měli soudní pravomoc, zabývali se věštěním i hudbou a poezií. Jejich vzdělanost byla známá po celém antickém světě, řečtí filosofové o druidech prohlašovali, že jsou nejmoudřejší na celém světě. Ostatně, slovo druid (latinsky druida) souvisí s galským druid-s či irským drúi, dru-vid a znamená toho, „jenž jest velmi znalý, moudrý“. V našem druidském příběhu nechybí jejich typické atributy, posvátné jmelí, Norma má vlasy ozdobené korunkou ze sporýše (v keltské kultuře byl považován za jednu z nejdůležitějších léčivých a kouzelných bylin) a další.

I když Belliniho současníci spatřovali v galsko-římském boji přímou paralelu k aktuální politické situaci, k rakouské nadvládě v Itálii, historický rámec tvoří jen romanticko-mystický obal k tragédii tří lidí (čtvrtá postava, Normin otec Oroveso, do ní v podstatě nezasahuje). Klíčovou zápletku vyvolá osudová láska k nepříteli, konflikt mezi láskou a povinností, situace, kdy nad politickými cíli převýší osobní zájem a hrdinku vede ke zradě těch, jež má jako nejvyšší kněžka spravedlivě vést.

Libreto Normy patří k Romaniho nejkvalitnějším textům. Romaniho veršotepectví chválil i Wagner („básnická složka dosahuje k výšinám antické tragédie“). Bellini podle své zvyklosti opakovaně žádal v libretu úpravy, tak aby text přesně odpovídal požadavkům jeho hudby, a Rossini vyzdvihl Belliniho citlivý přístup k textu v klíčovém duetu Normy a Pollioneho z druhého dějství: „Slova jsou natolik prolnuta s tóny a tóny se slovy, že spolu tvoří uzavřený a dokonalý celek.“ Norma vyvrací veškerá stereotypně opakovaná tvrzení, že belcantová opera vzniká na základě jednoduchých vzorců, že v ní neexistuje organické propojení mezi hudbou a libretem, že její libreta jsou tuctová a texty natolik bezduché, že by pěvecké hvězdy mohly klidně místo nich přezpívávat telefonní seznam.

Giuditta Pasta a spol.
Jak bylo v tehdejší operní Itálii zvykem, skladatelé věděli, jaké pěvce divadlo angažuje na danou sezonu, v níž se premiéra jejich novinky má odehrát, a role psali pro konkrétní pěvce, se znalostí technických možností i limitů jejich hlasu, vokálního rozsahu, eventuálně úrovně jevištního projevu. Do hlavních rolí milánské premiéry Normy byli angažováni Giuditta Pasta (Norma), Giulia Grisi (Adalgisa) a Domenico Donzelli (Pollione).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bellini: Norma (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="186087" size="small"]

Mohlo by vás zajímat