Nová Madama Butterfly poprvé s Mariou Kobielskou

O nové inscenaci Pucciniho Butterfly ve Státní opeře bylo na tomto místě napsáno již mnoho. Od příprav přes potíže s uvedením kvůli indispozicím sólistů v době chřipkové epidemie až po premiéru se záskokem Cio-Cio-San ze zahraničí. V sobotu 27. února jsme ve Státní opeře mohli vidět v hlavní roli Mariu Kobielskou, která kvůli nemoci svou původní premiéru na začátku února musela vzdát. Na scéně se včerej&scaron;ího večera se&scaron;lo velmi vyrovnané obsazení, které dostálo v&scaron;em nárokům Pucciniho dramatu. Luciano Mastro jako Pinkerton byl přesvědčivý zvlá&scaron;tě v poloze lehkomyslného veselého světoběžníka, který si příli&scaron; neláme hlavu se závazky k ženám. Bere si gej&scaron;u Cio-Cio-San jako luxusní, dobře zaplacené zboží a po odjezdu z ostrova jeho alimenty nepravomocné manželce váznou. V této poloze se zpěvák ustálil možná až příli&scaron;, silné momenty citového vzplanutí k dívce nebo prozření a lítost z toho, co jí způsobil svou zradou a novým manželstvím v Americe, ty už tak přesvědčivé nebyly. Mastro svým světlým a pevným tenorem uspokojivě naplnil v&scaron;echny vrcholy Pucciniho partu; co do dynamiky orchestr sice tak tak, ale přece jen &bdquo;přezpíval“. Velkou konkurenci ov&scaron;em měl ve Svatopluku Semovi (Sharpless), zvlá&scaron;tě ve společných výstupech. Semův výkonný baryton se navíc mohl pochlubit přitažlivou barvou a vnitřním citem. Sem má prostě charisma, jakmile otevře ústa, cosi vás nutí pozorněji se do jeho zpěvu zaposlouchat. V jeho podání byl konzul Sharpless empatickou postavou, která snad jako jediná chápe tragédii malé Butterfy. To byl zřejmě i režijní záměr. Maria Kobielska vstoupila na scénu spolu s nepříli&scaron; vydařeným ženským sborem, moc jim to neladilo a i sólistka byla jako v nervózní tenzi, její silně rozvibrovaný soprán působil dost násilně. Na&scaron;těstí se dal&scaron;í scény dařily lépe, v ti&scaron;&scaron;ích místech se jejímu přednesu vrátila citlivost a elegance - například v jejím duetu s Pinkertonem o svatební noci, kde byl výborný i tenorista. Kobielska naplnila roli patnáctileté Cio-Cio-San potřebnou naivitou, nad&scaron;ením ve v&scaron;e moderní a americké. Velké scény s naplno bouřícím orchestrem utáhla s přehledem. Za svůj výkon sklidila oprávněný obdiv publika. Velice hezky se prezentovala &Scaron;těpánka Pučálková jako její oddaná družka a služebná Suzuki, její chmurně potemnělý mezzosoprán se dobře vyjímal zvlá&scaron;tě v posledním dějství před sebevraždou Cio-Cio-San. Václav Sibera jako kuplířský Goro a trochu komická figura s tím v&scaron;ím hopkáním a ukláněním neměl svůj den, jeho tenor zněl slabě a v intonaci nejistě. Ani orchestr řízený dirigentem Jiřím &Scaron;truncem není je&scaron;tě vyladěn k dokonalému hudebnímu prožitku, někdy ho bylo sly&scaron;et více, než je potřebné, někdy zněly smyčce rozklíženě. Zatímco namodralá scéna působila magicky, v hudbě se ta magie tak docela nekonala. Celkové vyznění inscenace je spí&scaron;e statické, podílí se na tom hodně režie Jiřího Heřmana, sázející na složité symboly, nové perspektivy pohledu a předvádění japanologických znalostí (promítání nesouvislých filosofických haiku, ale i efektní inspirace stínovým divadlem). Přiznávám, že tohle není můj &scaron;álek čaje, že mě nebaví lu&scaron;tit, proč celou dobu po jevi&scaron;ti až do omrzení bloumá černá dáma v klobouku a mladý pán celý v bílém. Jako jing a jang? Jasně, přečteme si výklad, že je to Pinkertonova americká manželka (tedy díky kostýmu vypadá spí&scaron; jako jeho matka nebo vdova) a jeho již dvacetiletý syn, který zpětně odhaluje starou historii svého nemanželského původu. Ale divácky je to kontraproduktivní. Cio-Cio-San má zpívat svému synovi a něžně ho kolébat na prsou – jenže dítě už nám poněkud z ukolébavek vyrostlo. Nebo scéna svatební noci s Pinkertonem - jejich intimní duet ru&scaron;í celý zástup podobných zbytečných figur. Intimita je ta tam, pozornost se nevyhnutelně tří&scaron;tí. Jsem zastáncem spí&scaron;e přirozených postupů: když se zpívá, že Pinkerton je pryč a zoufalá Butterfly ho hledá, tak by prostě neměl stát čtyři kroky od ní. Dramatické momenty se tak poněkud relativizují a mění se v otázku, co tím chtěl básník říct? Na poměrně malé dynamice jevi&scaron;tního děje se podílí i scéna (Jiří Heřman, Jan Luká&scaron;ek) – jakkoli bohatě vybavená a efektní. Mezi třemi dějstvími nezažijeme žádnou zásadní proměnu, ať jsme v domě Cio-Cio-San nebo v podniku pro pány, nebo se dokonce zpívá o útesech nad mořem, my jsme stále u stejného bazénu, uprostřed pokoje. Mění se jen svícení, občas se zatáhne stěna nebo vyjede nějaká paleta na laně do vý&scaron;ky (že by symbol nákladního přístavu?). Na druhé straně je třeba kvitovat vysokou výtvarnou úroveň obrazů, které scéna vytváří, zvlá&scaron;tě poetické animace na začátku a na konci opery, kdy bouřlivý hurikán smete tře&scaron;ňový sad a vlna tsunami pohřbí umírající Cio-Cio-San. Samotné harakiri Butterfly je vyjádřeno velmi působivě a decentně – její stín s dýkou namířenou na vlastní hruď se promítne vedle navlas stejných siluet divokých jeřábů, jež po celou dobu zdobily její domov. Hodnocení autorky recenze: 75% Giacomo Puccini: Madama Butterfly Hudební nastudování: Martin Leginus Dirigent: Jiří &Scaron;trunc Režie: Jiří Heřman Scéna: Jiří Heřman, Jan Luká&scaron;ek Kostýmy: Alexandra Grusková Pohybová spolupráce: Lucie Hayashi Světelný design: Daniel Tesař Videoprojekce: Lunchmeat studio (Larva, Barto&scaron;) Sbormistr: Adolf Melichar Dramaturgie: Patricie Částková Orchestr a Sbor Státní opery Premiéra 9. února 2016 Státní opera Praha (psáno z reprízy 27.2.2016) Cio-Cio-San – Maria Kobielska Suzuki – &Scaron;těpánka Pučálková F. B. Pinkerton – Luciano Mastro Sharpless – Svatopluk Sem Yamadori – Igor Lo&scaron;kár Kate Pinkerton – Erika Vocelová Jarkovská Goro – Václav Sibera Strýc Bonzo – Jiří Přibyl Císařský komisař – Roman Vocel Yakuside – Michael Skalický Knihovník – Peter Paleček Matka Cio-Cio-San – Soňa Koczianová Teta – Gabriela Pe&scaron;inová Sestřenka – Eli&scaron;ka Mourečková www.narodni-divadlo.cz

Nová Madama Butterfly poprvé s Mariou Kobielskou

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Madama Butterfly (ND Praha)

Mohlo by vás zajímat