Nová scéna – co ji čeká?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s ředitelem Nové scény Národního divadla v Praze Štěpánem Kubištou 

Zanedlouho, už v listopadu to bude rovných třicet let, co se Nová scéna Národního divadla poprvé otevřela divákům, aby se tu odehrála zahajovací, nepříliš úspěšná premiéra Tylova Strakonického dudáka. S velkým napětím tehdy očekávaný zázrak nového variabilního divadelního prostoru se nekonal, první měsíce provozu nového divadla naopak odhalily bídnou akustiku sálu, velké slabiny zázemí i špatnou viditelnost z nejednoho místa v hledišti. Především činohra první scény tu pak přežívala až do začátku devadesátých let, kdy se na Novou scénu natrvalo přestěhovala coby osamostatněný soubor Laterna magika. která ovšem už v té době měla svá nejlepší léta dávno za sebou.Zlom v historii budovy Nové scény pak přišel až na počátku roku 2010, kdy Laterna magika přešla opět do svazku Národního divadla a kdy se Novou scénu ku překvapení mnohých podařilo nebývale oživit. Jedinečný programový mix napříč žánry, divácky atraktivní experimentální projekty a v neposlední řadě budova otevřená po celý den coby veřejný kulturní prostor – především to velmi rychle udělalo z Nové scény ojedinělý fenomén nejen v nabídce Národního divadla, ale i v kulturním spektru celé metropole. Tím spíš pak zaráží neustálé přešlapování kolem zásadní, naprosto nezbytné rekonstrukce budovy Nové scény do podoby moderní experimentální divadelní laboratoře, kterou by si všechny soubory první scény určitě zasloužily a na kterou už před pár lety bylo pozdě. Své o tom ví i ředitel Nové scény Štěpán Kubišta.   

Dá se říci, že znovupřipojením souboru Laterny magiky, respektive budovy Nové scény k Národnímu divadlu před třemi lety zde vznikla zcela nová programová profilace, do značné míry vlastně ojedinělá v rámci celé Prahy. Připomeňte, prosím, zkraje, kdo byl vůbec duchovním otcem tohoto přerodu, jeho základní vize, přesnějšího zadání změny? A kdo byl hlavním autorem nového konceptu?

Projekt Nové scény začal se jmenováním Ondřeje Černého do funkce ředitele Národního divadla. Součástí jeho vítězného projektu byl i částečný návrat souborů Národního divadla, hlavně činohry, na Novou scénu. Začal tak jednat s tehdejším ředitelem Laterny magiky, která byla nájemcem Nové scény, o uvolnění několika termínů v měsíci pro inscenace Národního divadla. Do tohoto jednání pak vstoupilo rozhodnutí Ministerstva kultury o sloučení Národního divadla s Laternou magikou a bylo tak třeba začít řešit komplexně, co s opětovně připojeným souborem Laterny magiky a co s Novou scénou po tři sta šedesát pět dní v roce. Ministerstvo kultury ke sloučení Národnímu divadlu přislíbilo okamžitou rekonstrukci Nové scény a finance na novou premiéru Laterny magiky. Vypadalo to, že bude dostatek času na to, aby se připravil nový titul Laterny magiky a soubory Národního divadla zahrnuly do svých repertoárových plánů další budovu, a že budou všichni po roce a půl vstupovat do nově opravené a vybavené divadelní budovy. Skutečnost nakonec byla zcela jiná. Na konci léta 2009 Ministerstvo kultury zrušilo plány na rekonstrukci a bylo tak potřeba připravit během pár měsíců projekt Nové scény tak, aby nezatížil rozpočet Národního divadla a udržel při životě Laternu magiku i bez přislíbených dotací na novou tvorbu. V tu dobu jsem začal se svými kolegy pracovat na projektu „otevřeného prostoru“, který funguje i v dnešních dnech.Co se v onom multižánrovém zacílení v průběhu těch tří let osvědčilo a co jste naopak zavrhli?

Vstupovali jsme na Novou scénu se čtyřmi základními liniemi. Moderní drama, moderní tanec, multimediální divadlo a rodinná představení. Činoherní projekty hostujících souborů byly na přání činohry Národního divadla po prvním roce zastaveny a zůstalo tak pouze u jejich vlastních představení. Tanci se věnujeme nejen ve skvělé spolupráci s Baletem Národního divadla, ale také díky svým stálým či občasným hostům, jako jsou 420PEOPLE, DekkaDancers, Pražský komorní balet a další, ale také formou zvaní zajímavých souborů ze zahraničí. Multimédia, to je u nás hlavně Laterna magika, právě nyní připravovaný druhý ročník konference Divadlo 3000 věnované multimédiím v divadle a také zahraniční hosté. Rodinná představení v sále i ve foyer jsou rovněž naší již nedílnou součástí. A čím dál více posilujeme naše doprovodné aktivity ve veřejném prostoru piazzety, ale také v naší kavárně a dalších prostorách divadla. Pořádáme výstavy, diskuse, přednášky a podobně.

Reakce lidí? Po jakých typech programů je vůbec největší poptávka? Vyvíjelo se to nějak v uplynulých letech?

Je obrovská poptávka po zajímavých zahraničních hostech na poli moderního divadla. Dobrým příkladem je nedávno uskutečněné hostování švédského Cullberg Ballet. Představení bylo dlouho dopředu vyprodáno a nemohli jsme zdaleka uspokojit poptávku. Čeští diváci se chtějí podívat na zajímavosti ze zahraničí. Každý takový projekt ale stojí velké úsilí a peněz. V našem případě dvojnásobně, jelikož si musíme prostředky na takovýto program sehnat mimo rozpočet Národního divadla. A to je fakt práce.Co vůbec víte o vašem publiku? Jak se změnilo v průběhu oněch tří let?

Zásadní změna proběhla u publika Laterny magiky. Postupem doby se nám daří sjednocovat publikum Nové scény a Laterny magiky. To znamená hlavně dostávat na představení Laterny magiky českého diváka. Přebírali jsme divadlo, jehož diváci byli ze 100 procent zahraniční návštěvníci Prahy. Novými projekty Laterny magiky, propagací a cenovou politikou se nám daří tento trend měnit, posunout Laternu z pozice turisticko-muzeální atrakce opět do výčtu pražských divadel.

Kapitolou samou o sobě je určitě technické vybavení budovy Nové scény. Jen namátkou: špatná akustika, nevyhovující řešení tahů, omezené možnosti přísunu dekorací, nevyhovující světla a tak dále… Záměrně naivní otázka: Kdo je podle vás viníkem toho, že se tady v mnohém ohledu jakoby zastavil čas? Že tolik potřebná rekonstrukce Nové scény je stále ve hvězdách?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat