Nové tváře v La traviatě Státní opery: Zdařilý debut Zuzany Markové

Při provedení 27. září bylo zřejmé, že orchestr Státní opery toto Verdiho dílo dobře zná, byť i zde se část orchestru za dobu, kdy je tato inscenace na repertoáru (původně v r. 2006 ji hudebně nastudoval Enrico Dovico) také obměnila. Hrál s technickou jistotou, s kultivovaným zvukem, nástrojové skupiny byly zvukově vyvážené. Leč Andrij Jurkevyč řídil provedení jen ve střední dynamice bez výraznější plastičnosti a rovněž bez tempové agogiky. Výsledkem bylo rozmělnění Verdiho hudby, která plynula od jednoho výstupu k druhému bez své vnitřní dramatičnosti, a třebaže v jednotě s pěvci, jakoby samostatně, bez ohledu na výkony na jevišti. Hlasy sólistů orchestr místy dokonce kryl. Tempová nevyváženost se projevovala čas od času neúměrně rychlými tempy, která připravila pěvcům nemalé starosti.

Zuzana Marková má krásný barevný a nosný soprán s jistou vysokou polohou, po technické stránce vyrovnaný v celém rozsahu. Je zřejmé, že je velkým pěveckým talentem. Působivá byla v jejím podání především tklivá árie ve třetím dějství Addio del passato. Mladá pěvkyně se snažila o dynamické proporce v provedení celého náročného Violettina partu, ale proti hutnosti orchestru mnoho nezmohla. Můžeme se jen těšit, že talentovanou Zuzanu Markovou jako Violettu uslyšíme i v jiném hudebním nastudování, které vystihne hloubku i finesy Verdiho díla a umožní pěvkyni plně rozvinout její nezpochybnitelný potenciál. Tenorista Matteo Desole měl náročný týden – v neděli 24. září ztvárnil ve Státní opeře Nemorina na 2. premiéře nové inscenace Nápoje lásky Gaetana Donizettiho, jako Alfrédo vystoupil na témže jevišti o tři dny později. Tato role zde ovšem nebyla jeho debutem, Alfréda má navíc dobře zažitého, krátká pauza po premiéře by tedy neměla být problém. Proto překvapil jeho hlasově matný projev na začátku prvního dějství, zdálo se, jako by pěvec přišel na jeviště nerozezpíván. Plného lesku dosáhl jeho barevný tenor ke konci dějství, pak si už publikum mohlo vychutnat vyrovnaný pěvecký výkon s plnými výškami.

Ve Státní opeře debutující Stepan Drobit má pro Giorgio Germonta potřebné hlasové kvality, leč z hlediska vypracování svého partu zůstal roli dosti dlužen, hloubka této postavy se v jeho podání těžko hledala. Hraje proti němu i jeho věk – mladý pěvec je v postavě starého otce, který sebe označuje jako ´starce´, zkrátka nevěrohodný. Nutno ovšem podotknout, že aby byly postiženy všechny nuance a bohatství Verdiho partitury, potřebovaly by důslednější vypracování pěvecké party všech tří představitelů hlavních rolí. Hlasově nevyrovnaná byla Sylva Čmugrová jako Flora, v orchestru zanikal její hlas neúměrně často, naproti tomu zbytečně ostře zněl hlas Daniela Matouška jako Gastona. V dalších rolích vystoupili Lubomira Popova (Annina), Roman Vocel (Baron Douphol), Ivo Hrachovec (Markýz d´Obigny), Oleg Korotkov (Doktor Grenvil) a další. Sbor Státní opery je hlasově dobře disponován, nepřednáší však své party přesně, čímž utrpěla zejména obě sborová čísla finále 2. dějství (sbormistr Adolf Melichar). Všem sólistům i sboru by prospěl větší důraz na srozumitelnost zpívaného textu.

Černobílá, sterilním dojmem působící inscenace francouzského režisér Arnauda Bernarda je po dlouhých letech uvádění dobře známa i se všemi svými problémy, z nichž bezúčelná nahota několika žen na jevišti je tím nejmenším. Byť osu příběhu zachovává, nevychází režie z hudby, necítí ji a nectí – jak jinak by mohl Bernard během orchestrální předehry při melodii Violettina zpěvu Amami, Alfredo, quant´io t´amo… nechat Violettu povalovat se po zemi v hromadách peněz s úplně jiným mužem?! Herecké akce jsou nevypracované, postavy působí ploše. Po patnácti letech lze těžko očekávat úpravu režie, ale lze v souvislosti s příchodem nového vedení očekávat dramaturgii odpovídající prestiži a postavení naší přední scény. Verdiho La traviata je ucelené mistrovské dílo. Vypuštění obou závěrečných částí árií Alfrédovy a Germontovy a vyškrtnutí finálního ansámblového zpěvu po smrti Violetty, by si neměla Státní opera v Praze dovolit. Viděno z tohoto úhlu pohledu a v souvislosti s hudebním nastudováním je zřejmé, že sebelepší hlasy tuto inscenaci spasit nemohou.

Giuseppe Verdi: La traviata
27. září 2023, 19:00 hodin
Státní opera, Praha

Účinkující:
Zuzana Marková – Violetta Valéry
Matteo Desole – Alfredo Germont
Stepan Drobit – Giorgio Germont
Sylva Čmugrová – Flora Bervoix
Daniel Matoušek – Gaston
Roman Vocel – Baron Douphol
Ivo Hrachovec – Markýz d’Obigny
Lubomira Popova Alabozova – Annina
Oleg Korotkov – Doktor Grenvil

Adolf Melichar – sbormistr
Andrij Jurkevyč – dirigent