Ohlédnutí Richarda Haana aneb Zpěvák z kavárny v opeře (1)

  1. 1
  2. 2

Jsou zpěváci, které představovat není třeba. Kteří během své kariéry prošli všechna operní divadla u nás. Které snad každý operní fanoušek musel aspoň v nějaké roli zažít. A i když máte pocit, že je důvěrně znáte, osobní setkání vás pak často přesvědčí o opaku. Dvaašedesátiletý Richard Haan, jeden z nejúspěšnějších barytonistů naší poválečné generace, představitel mnoha mužných hrdinů od Dona Giovanniho a Almavivy přes Lunu či Escamilla až třeba po Jochanaana či Holanďana, přišel na naše setkání na minutu přesně. Po kolikáté už mu během jeho kariéry pražská Státní opera večer před tím tleskala, těžko někdo přesně dnes spočítá.

Jaké jste měl včera představení?

Příjemné, Verdiho Otello, nádherná role Jaga, nádherná muzika, nádherné libreto…

Vy se pohybujete na operní scéně už nejednu sezonu, začínal jste ve zcela jiné době, než je dnes. Nemrzí vás to, že dnes je tuzemský operní repertoár a tedy i příležitosti, které dostáváte, přece jen o dost jednostrannější, než dřív? Že si podobné role – jako je právě Jago nebo třeba i ta vaše nejmilovanější, Gershwinův Porgy –nezazpíváte příliš často?

Bohužel… Navíc Porgy a Bess se nedá u nás teď provozovat vůbec, to je mně hrozně líto, protože tu operu skutečně miluju. Nynější nositelé autorských práv ale stanovili podmínku, že pokud se ta opera dnes hraje, tak všechny ty hlavní role musejí hrát černoši….

…to ale dřív taky nebylo…

Nebylo, právě Porgyho jsem zpívával moc rád. Teď to ale nejde. Já tomu říkám rasismus naruby… Dnes přitom černoši běžně zpívají třeba wagnerovské role, třeba i v Bayreuthu, ale běloch si nemůže zazpívat černocha, bohužel…

…ale zpátky k té otázce: Nepřijde vám, že repertoár dnes je pro zpěváky tak trochu svazující? Že těch titulů, které se pořád dokola v repertoáru u nás točí, není příliš?

Ano, je to škoda, třeba zrovna z Verdiho dnes lidé přijdou spíš na Nabucca, než na Otella, jehož hudba přitom stojí daleko výš, než Verdiho rané opery. Podobné to je i s Falstaffem, Verdiho poslední operou, která i přes svojí nádhernou muziku není divácky atraktivní. Ono to je poplatné době, dramaturgie dnes musí sázet na osvědčené tituly, takže se pohybuje v jakémsi kruhu. Dnes si nemohou dovolit nasadit něco, co by lidi nepřitáhlo. Třeba když se hraje Bizet, tak to musí být jedině Carmen. Jeho nádherná opera Lovci perel lidi na plakátu neosloví, divadlo by bylo nejspíš prázdné, i když je to krásná muzika. Podobné jsou i důvody toho, proč se dnes hraje tak málo českých oper.

Ještě k těm verdiovským rolím, kterých máte za sebou víc než dost:  Které z nich vám nejvíc přirostly k srdci?

Určitě třeba Falstaff, toho jsem zpíval koncem devadesátých let v Bratislavě, v době, kdy jsem se souběžně s ním připravoval na La Manche. Verdi byl k barytonům vůbec velmi štědrý, z těch jeho tuším sedmadvaceti oper jsem zpíval hlavní roli ve čtrnácti, i když třeba postupně. Těžko vybírat: Rigoletto, Nabucco, Trubadúr, Traviata, Síla osudu, Don Carlos – úžasná opera…Měnil se – co se Verdiho týče – nějak váš vkus léty?

Určitě ne. Některé jeho role mě provázejí celý život, třeba Nabucca jsem zpíval asi čtyřistapadesátkrát a nikdy přitom ta role člověku nezevšední. Obtížnost zůstává pořád stejná, ale vždy si tam navíc snažím najít něco nového. A i když se to pokaždé snažíte zazpívat co možná nejlíp, vždy se k dokonalosti jen přiblížíte…

Nikdy jste nepocítil, že by vás některá role – řeknu to v nadsázce – začala nudit?

U těch klasických rolí se mně to nikdy nestalo. Ale co říkám otevřeně je to, že nemám příliš vřelý vztah k moderní opeře. To ale bylo hlavně dřív, kdy jsem podobné úkoly dostával, kdy se uváděli naši soudobí skladatelé – tehdy na to byly peníze. To byly i role, které jsem zkoušel tři měsíce a pak si je zazpíval třeba jen jednou…

Zaujala mě ta čtyřistapadesátka u Nabucca. Vedete si statistiky svých představení?

Jenom u některých rolí to jen tak zhruba počítám, u těch, které jsou nejvíc frekventované, to znamená Nabucco, Rigoletto – u toho mám přes třista repríz, Scarpia v Tosce, Amonasro v Aidě a z Wagnera rozhodně Bludný Holanďan – tam to je asi sto padesát repríz…

Když jste narazil na Bludného Holanďana, to je role, která je s vámi od vašich úplných začátků. Jak na svá první pěvecká léta vzpomínáte? Třeba i na to, než jste k opeře nastoupil, na to vaše zpívání po kavárnách, o kterém ne každý ví?

Na to vzpomínám velice rád. Zrovna včera jsem na to vzpomínal, protože jsem se setkal s jedním Brňákem, který to pamatuje… Když jsem se vrátil z vojny, v mých dvaceti, tak to byla kavárna Melodie, tehdejší kultovní podnik, taneční kavárna. Později jsem v Brně zpíval ještě ve Slovanu. Na to mám nádherné vzpomínky, tenkrát byly ty písničky jiné, než dneska. Hodně jsme poslouchali zahraniční stanice a pak si k tomu sami dělali aranže… Paul Anka, Tom Jones, a tak dál – to byly krásné hlasy…Jaký byl potom pro vás ten přechod k opeře? Vždyť opera, to je úplně jiný svět oproti tomu, co jste teď zmínil. Takový trochu bizarní, umělý…

Máte pravdu, tenkrát mě náš kapelník zrazoval, rozmlouval mi to, abych to do opery nechodil, že tam budu mít jen pár rolí, které budu zpívat celý život…

Vy vlastně ukončené pěvecké vzdělání na žádné škole nemáte, jestli se nemýlím…

Ne, nemám. Já jsem se vyučil nástrojařem v Královopolské strojírně, po vojně jsem pak zpíval v kavárně, ale souběžně s tím samozřejmě pracoval ve strojírně. Takhle jsem to táhnul několik let, bylo to dost náročné, zpíval jsem do půlnoci a ráno v půl páté jsem vstával do práce. Vztah k hudbě jsem ale měl odmalička, máti hrála velmi dobře na klavír a zpívala v operním sboru v Košicích, kde jsem se narodil, otec tam hrál v orchestru. Pravda, maminka moc tou mojí kavárenskou érou nadšená nebyla…

…styděla se snad za vás?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
vittorio

Krásný komentář k současnému dění v brněnské opeře měli jsme to štěstí,že jako studenti jsme slyšeli Hanu Svobodovou a Jiřího Olejníčka v Turandot i Dona Carlose nastudovaného dirigentem Jílkem s panem Novákem ,Františkem Cabanem, Magdalenou Blahušiakovou tak můžeme potvrdit,že proměna je od této doby katastrofální.

jiri

Opravdu vynikající rozhovor, gratuluji. Pan Haan výstižně odpovídá na otázky, krásně charakterizuje pěveckou profesi, která byla a je vždy vysoce tržní záležitost. K brněnské opeře jen dodatek. Vedle J.Olejníčka stál ve zmíněných letech na jevišti skvělý Vilém Přibyl a rovněž vynikající Vladimír Krejčík. To byla úroveň! Tři výteční Princové pro Rusalku, myslím, že všichni měli asi též soukromé školení, ono je to v českém pěveckém školství jistější. Haken,Žídek,Bednář,Zahradníček,Spisar,Jankovský,Horáčeka dlouhá řada dalších měla dobré soukromé školení. Krásné, že někde neplatí papír, ale co se předvede. Pana Haana jsem viděl jako Jaga, byl skvělý pěvecky i herecky.

Tom

Moc zajímavý rozhovor (i druhá část). ;-) Zaujala mě ta záležitost s Geshwinovým Porgym a Bess, vím o tom a velmi mne překvapuje, že to dosud nikdo nenapadl, vždyť to je jasná a prokazatelná diskriminace… Inu žijeme v bláznivém světě. A k té promněně opery – nejen v Brně – možná by se i našli schopní lidé s chutí něco dlouhodoběji budovat, v tom naprosto souhlasím, že toto velmi chybí, bohužel v současném stavu málokdo, kdo přežije déle, si udrží osobnost. Džungle totiž dělá z lidí zvěř a přežije ten kdo se naučí “v tom chodit”. Vývoj v kultuře (i… Číst vice »