Operní panorama Heleny Havlíkové (113)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 18. do 24. března 2013 
– Oedipus Rex přímo ve Freudově Vídni
– Národní Rossiniho (ale ani sebe) z hříchů nevykoupilo
– Jak pěstovat nejen operní podhoubí – liberecký Severáček
– Inspirace na dny příští 
***

Oedipus Rex přímo ve Freudově Vídni

Wiener Konzerthaus, který sídlí ve vznosné secesní budově s hlavním sálem pro téměř dva tisíce posluchačů, v sezoně 2012/13 slaví  100. výročí svého založení s prestižními interprety a bohatým programem, v němž má významné zastoupení i hudba 20. století. Březnový koncert operního cyklu patřil jedné z vrcholných kompozic éry meziválečných uměleckých křižovatek – opeře-oratoriu Oedipus Rex Igora Stravinského podle Sofoklovy tragédie na text Jeana Cocteaua v latinském překladu Jeana Daniélou.Téma vztahu syna k rodičům, kdy hledá svou identitu a pozici k matce i otci (s nímž o lásku matky soupeří) přitahovalo nejen psychology a psychiatry (Freudův Oidipovský komplex), ale i umělce. Nelze se divit, že Sofoklova tragédie má dodnes takto široký dopad, protože klade stále aktuální provokativní otázky: neseme zodpovědnost i za tu část našich osudů, která je nám skryta v nevědomí, a za činy, kterých jsme se dopustili z nevědomosti?

Stravinskij a Cocteau se s Oidipem hodně natrápili, Cocteau musel libreto, psané francouzsky, přepracovávat, až vznikl spásný nápad – zpívaný text bude latinsky (nikoli v jazyce řeckého originálu), aby na textu po staletí neměnného jazyka vynikla obřadnost a výrazová síla rituálu. Francouzština zůstala pouze pro Vypravěče (dnes je převažující praxe taková, že promlouvá v jazyce země, kde je dílo uváděno), který převypráví děj zhuštěné tragédie v šesti vstupech během dvou dějství. Řečové vokální struktury byly pro Stravinského stejně významné jako jejich hudební vyjádření a v Oidipovi se Stravinskému podařilo dát do kontrastu ustrnulou latinu s postupně „civilizovanou“ formou prastarého rituálu, kdy pudový základ ustupuje do podvědomí, řízen po freudovsku „vyššími instancemi“ vědomí. Syrovou pohanskou, až barbarsky brutální pudovou rytmicitu rituálu Svěcení jaraOidipovi Stravinskij „překrývá“ více „civilizovanou“ formou důstojně hymnického „zpěvu zástupů“.Stravinského Oedipus Rex měl koncertní premiéru v roce 1927 v Paříži pod taktovkou skladatele – jako překvapení k 20. výročí působení Ruského baletu v Paříži slavného impresária Sergeje Ďagileva, který ale tímto dárkem příliš nadšen nebyl a Oidipa nikdy neuvedl. Stravinskij měl scénickou představu takovou, že jednotlivé postavy budou stát na jevišti jako sochy s maskami na obličeji, aby působily v intencích antického myšlení jako bezmocné hříčky Osudu. První scénické provedení se uskutečnilo o rok později ve Vídeňské státní opeře. U nás byl Stravinského Král Oidpiús poprvé uveden v Národním divadle v Praze v roce 1987 (v jednom večeru s Martinů Ariadnou) v nezapomenutelném nastudování dirigenta Václava Neumanna a režiséra Evalda Schorma, s Miroslavem Švejdou jako Oidipem.

Vídeňský Konzertaus zařadil na program Krále Oidipa pouze v koncertním provedení – pozval k němu Filharmonii BBC, kterou řídil HK Gruber (1943). Tento rakouský dirigent, skladatel (jeho Obrazy severního větru zazněly v první části koncertu), ale i hráč na kontrabas a šansoniér, vůdčí osobnost tzv. Třetí vídeňské školy. Stravinského dílo interpretoval nejen jako dirigent, ale i v roli Vypravěče se stupňující neodvratitelností, s níž je drcen člověk, který se – marně – pokusil vzepřít svému osudu.

Jakkoli v Králi Oidipovi Stravinskij používá tradiční obsazení orchestru, využití smyčcové sekce je střídmé na rozdíl od dechových nástrojů ve zvukově neobvyklých kombinacích, což hráči BBC zvládli bez sebemenšího zaváhání. Stravinského freska v rozsáhlých stroze „statických“ promluvách jednotlivých aktérů působila ovšem zároveň s drtivým emocionálním účinkem, k němuž výrazně přispěl i mužský sbor Chorus Viennensis a všichni sólisté s tenoristou Ianem Bostridgem v titulní roli.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - BBC Philharmonic - KH Gruber (Vídeň 18.3.2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Rosini: Stabat Mater (Národní divadlo Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Severáček: Musica Sacralis (CD)

[Celkem: 1    Průměr: 3/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
petran

Koncert Rosiniho Stabat Mater pod taktovkou pana Kyzlinka jsem navstivila vcera a neco tak krasneho jsem uz DLOUHO neslysela. Soliste byli jak individualne (ve svych ariich), tak spolecne (v duetech, kvartetech, atd) excelentni, uzasne sezpivani, v neustalem kontaktu s dirigentem a tim padem i orchestrem a sborem. Velmi osvezujici byla i cela atmosfera koncertu, kdy soliste se zajmem poslouchali jeden druheho i samostatne sborove casti, orchestr i sbor vypadali take velmi zucastnene a veskere napeti a radost prenaseli na publikum. Celemu koncertu neni co vytknout. Hodnoceni: 100%

miron

Rossiniho Stabat Mater ve Stavovském divadle lze podle mne vytknout, že pan Kyzlink nedokázal vtisknout provedení jednotící rámec, což je nedostatek větší než nepřesné nástupy nebo to, že si lze představit ideálnější kombinaci sólistů.

operka25

Také jsem na koncertu byla – u taovýchti děl je podle mne nejdůležitější, jak to na člověka působí a ne hledat skvrnky na kráse…