Operní panorama Heleny Havlíkové (275)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
S hudebním ředitelem Opery Národního divadla Jaroslavem Kyzlinkem o koronavirových obavách i očekáváních. - Pasticcio před oponou. - „Prokaučovaný“ bruselský Mrtvý dům.
Jaroslav Kyzlink (zdroj ND)

S hudebním ředitelem Opery Národního divadla Jaroslavem Kyzlinkem o koronavirových obavách i očekáváních
Koronavirová krize sice ustupuje, od 8. června může být v hledišti namísto 300 už 500 diváků, ale uvolňování epidemiologických opatření v našich operních divadlech zatím k zahájení standardního provozu nevede. Některá divadla uvádějí nikoli prostřednictvím záznamů, ale živě alespoň koncerty – vedle olomoucké a opavské opery připravilo koncert Opera před oponou také pražské Národní divadlo. Hudebního ředitele Opery Národního divadla Jaroslava Kyzlinka jsem se zeptala nejen na tento koncert, ale i na to, jak koronavirová pandemie poznamenala Operu ND i jeho osobně. (Otázkám ohledně profilace Opery Národního divadla a rozdělení kompetencí pod vedením uměleckého ředitele Pera Boye Hansena se však zatím vyhnul a ponechal jejich zodpovězení na srpen.)

Jak jste koncert Opera před oponou koncipovali?
Vzhledem k velkému počtu účinkujících – na rozdíl od souborů činohry a baletu – soubor Opery Národního divadla nemůže v rámci rozlučkového týdne všech souborů ND se sezonou realizovat řádné představení, rozhodli jsme se proto připravit koncert před železnou oponou.

Jak snad název napovídá – není možné vystoupit v plném počtu na jevišti ani v orchestřišti, a tak divákům nabízíme koncert, na kterém jsme se však nechtěli omezit jen na vystoupení sólistů s doprovodem klavíru. Proto jsme do programu zařadili – a před oponou vystoupí – také nejrůznější formace členů obou operních orchestrů. A tak kromě zpěvu za doprovodu klavíru zazní i instrumentální hudba a některá hudební čísla z oper v nezvyklých komorních obsazeních. Věřím, že vzniknou zvukově zajímavé momenty a pro posluchače bude obohacující uslyšet známou árii za doprovodu nejen klavíru, ale i dalších vybraných nástrojů. Dodržujeme přísně komorní obsazení a všechna více i méně logická restriktivní opatření vlády, přesto věřím, že posluchači budou spokojeni.

Jak se uzavření divadel promítlo do programu Opery ND?
Museli jsme přesunout premiéru Weinbergerovy opery Švanda dudák do další sezony. Osobně mě moc mrzí také zrušení připravované inscenace Špalíček Bohuslava Martinů, kterou jsme spolu s Petrem Zuskou chystali na závěr sezony. Dílo ale uvedeme alespoň v koncertní verzi na začátku září. První měsíc nové sezony jsme se totiž rozhodli věnovat v historické budově Národního divadla pouze českým operám. Věřím, že obecenstvo během nucené karantény již na internetu zhlédlo vše a přijde se tedy zase podívat na živé operní představení! Moc jsem se také těšil na provedení Janáčkových Výletů pana Broučka k stému výročí původní premiéry v ND, které připadlo na 23. duben. Tuhá omezení realizaci slavnostního představení neumožnila, snad se tedy podaří nahrávka, kterou připravujeme na srpen.

Jaroslav Kyzlink (foto Jan Slavík)

Kromě zrušených nebo přesouvaných premiér a výpadků příjmů ze vstupného – jak jinak se projevuje to, že v opeře nemůžou vlastně až do srpna, tedy skoro půl roku, vystupovat umělci a pracovat další lidé, kteří se podílejí na inscenacích?
Delší prázdniny, které byly zapříčiněny vládními restrikcemi, podle mého názoru umělcům ve své většině spíše neublížily. Tak jako v jiných oblastech se s nucenou přestávkou každý vypořádá, jak nejlépe umí – někdo relaxuje nebo uklízí, jiný se snaží až překotně zkoušet, někteří externí umělci si museli na čas najít jinou obživu. Mimo ztráty mnoha očekávaných, dlouho připravovaných a pak náhle zrušených projektů a s tím pochopitelně spojeného nepříjemného výpadku příjmů, mnohým z nás jistě toto zastavení také prospělo. A to z nejrůznějších úhlů pohledu, včetně toho, jak se nyní kolegové opět těší do divadla. Troufám si však říct za všechny – nemůžeme se dočkat opětovného kontaktu s diváky; kvůli té neuchopitelné nepřenositelné chemické reakci mezi jevištěm a hledištěm chodíme mnozí přes všechno stále rádi do divadla.

Jaké dopady bude mít koronavirová pandemie na Operu Národního divadla?
Patřím k těm, kteří považují tuto pandemii spíše za mediální nežli koronavirovou, i když zpočátku byla opatrnost bezpochyby namístě a pravděpodobně se vyplatila. Obávám se spíše, jak tento právem či neprávem vyvolaný strach bude ovlivňovat – a také jak dlouho – ochotu diváků chodit zase do divadel. Včetně vlivu na výpadek zahraničních návštěvníků opery. Více než před dobou koronavirovou často přemýšlím o tom, kolik operních večerů by měla Praha nabízet a komu a jestli se promění spektrum diváků v návaznosti na očekávaný ekonomický propad. To se netýká jen Prahy, ale i dalších regionů. O nějakých škrtech v již tak podfinancovaných institucích nemluvě.

Máte obavy z možné druhé vlny pandemie?
Ani ne tak z druhé vlny, ale z trendů, které v rámci globální opatrnosti již prosakují: hrajme jen v komorním obsazení co možná nejdéle; některé operní domy plánují například při představeních přenášet zpěv sboru ze zkušebny, aby zpěváci nemuseli na jeviště, kde nemohou dodržet předepsanou vzdálenost. Nebo ozvučit smyčcový kvintet a takto uměle simulovat zvuk orchestru… Podobné inženýrství by dle mého znamenalo zánik žánru opery jako takové!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na