Operní panorama Heleny Havlíkové (291) – Festival Janáček Brno před zákazem živé kultury

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Helena Havlíková v dnešním Operním Panoramatu přináší čtvrté a poslední ohlédnutí za sprintem operního září, tentokrát s festivalem Janáček Brno. Jak dopadlo premiérové provedení Zápisníku zmizelého podle Janáčkovy původní inscenační vize? Dostál Arnold Schoenberg Chor své skvělé pověsti? A jaký dojem zanechalo jen dva dny před celorepublikovým zákazem živé kultury unikátní recitační provedení Libušina proroctví?

L. Janáček: Zápisník zmizelého – Pavol Breslik – Janáček Brno 2020 (foto Marek Olbrzymek)

Zápisník zmizelého (podle Janáčka)
Příliš „vyšlechtěný“ Sbor Arnolda Schoenberga
Síla Libušina proroctví při zákazu zpěvu

Sedmý ročník festivalu Janáček Brno, který se po jarní koronavirové vlně bez zahraničních produkcí konal s upraveným programem od 28. září do 16. října 2020, postihly nové restrikce (ale i karanténa libereckého Divadla F. X. Šaldy) uprostřed jeho programu. Od 5. října vyhlášený zákaz koncertů a divadelních představení, při kterých se převážně zpívá, eskaloval od 12. října do úplného zákazu těchto „volnočasových“ aktivit. Z operních inscenací se podařilo zahájit festival premiérou Osudu (viz 288. Operní panorama zde), pak ještě 1. října uvést Janáčkův Zápisník zmizeléhoPavolem Breslikem a 30. září se uskutečnilo i vystoupení rakouského Sboru Arnolda Schoenberga. Alespoň v jednom ze dvou plánovaných představení v Její pastorkyni hostovala v roli Kostelničky 3. října finská sopranistka Karita Mattila. Zcela mimořádným zážitkem se stal závěr koncertu 10. října s proroctvím kněžny Libuše ze Smetanovy opery za bezprecedentní situace, kdy bylo zakázáno zpívat a dva dny na to byly divadla i koncertní sály uzavřeny zcela.

Zápisník zmizelého (podle Janáčka)
Janáčkův Zápisník zmizelého se na festivalu Janáček Brno objevuje pravidelně, zpíval ho zde Peter Straka, Aleš Briscein, Toby Spence nebo Edgar Lyon. Tentokrát byl v Mozartově sále Divadla Reduta protagonistou Pavol Breslík s klavíristou Róbertem Pechanecem, jimž vyšla nahrávka tohoto cyklu na začátku letošního roku u labelu Orfeo. Specifikem festivalového provedení byl tentokrát záměr držet se Janáčkovy původní inscenační vize, od které podle vzpomínky dirigenta a klavíristy Břetislava Bakala, prvního interpreta Zápisníku, skladatel při premiéře „kvůli vypjatosti tenorového partu upustil,“ přičemž „na všech svých ostatních přáních při provádění trval, to jest setmělé hlediště, červené světlo na podiu a příchod a odchod zpěvačky.“

I když je Zápisník zmizelého žánrově zařazován mezi písňové cykly, bývá uváděný nejen koncertně, ale brzy po brněnské premiéře na koncertě Klubu mladých skladatelů moravských v sále brněnské Reduty 18. dubna 1921 se začal objevovat také scénicky a posléze i ve filmovém zpracování (Václav Kašlík – 1969, Jaromil Jireš – 1979/80). Dá se říci, že k tomu přímo „svádí“ textový základ, 22 básniček ve formě intimního deníku tehdy neznámého autora. Tento baladický cyklus blízký lidovým písním vyšel na dvě pokračování v Janáčkem oblíbených Lidových novinách v rubrice fejetonů 14. a 16. května 1916 jako anonymní básnická skladba Z péra samoukova. Poznámka redakce ji zařadila mezi soudničky o pátrání po tajemném zmizení či snad oběti zločinu spořádaného mladíka J. D. z pohorské vesnice východní Moravy, jehož záhadu osvětlil zápisník nalezený v komůrce zmizelého, původně považovaný za notýsek s opisy národních a vojenských písniček. V básničkách (svým námětem ne nepodobných vojákovi Donu José z Carmen) spořádaný vesnický chlapec Janíček líčí vášnivé milostné vzplanutí k cikánce Zefce a tento společensky nepřijatelný vztah po velkém vnitřním boji řeší útěkem z domova. Až od konce 90. let minulého století víme, že to byla velká literární mystifikace a za anonymitou schovávajícím se básníkem byl valašský spisovatel Ozef Kalda.

L. Janáček: Zápisník zmizelého – Pavol Breslik a Štěpánka Pučálková – Janáček Brno 2020 (foto Marek Olbrzymek)

Pro Janáčka, který se rok poté při prázdninovém pobytu v Luhačovicích bezhlavě a vášnivě zamiloval do tehdy mladé a půvabné Kamily Stösslové, se Láska cigánská stala podnětem pro vyjádření vlastních pocitů, pro Pěkný románek hudební, ve kterém by byl kousek nálady luhačovické, jak své nové múze roztouženě psal. A když zdůvodňoval, proč se kompozice zadrhávala, napsal Stösslové: „Škoda, že se moje cigánka nemůže jmenovat tak nějak jako Kamilka. Proto se mi do také ani dále do její skladby nechce.“ A také jí zcela bez obalu napsal: „A ta černá cigánka v mojím Zápisníku zmizelého – to jste teprve byla Vy. Proto je tolik žáru citového v těch pracích.“ Nakonec básničky zhudebnil tak kongeniálně, že je učinil nesmrtelnými (podobně jako to udělal Bizet s Carmen Prospera Mérimée, která vyšla časopisecky v roce 1845). Cyklus dostal ucelenou dějovou linii monodramatu, do kterého uprostřed vstoupí Zefka a komentující ženský sbor.

Ze scénických podob Zápisníku připomeňme například minulý ročník festivalu Janáček Brno, na kterém vystoupil v duchu svého experimentálního zaměření vlámský soubor Muziektheater Transparant. Příběh přesunul do současnosti a pojal ho jako vizualizaci vnitřního monologu, nostalgicky melancholických vzpomínek stárnoucího muže (představovaného činohercem), který si připomíná, jak byl v mládí fotografem a zamiloval se do mladé krásné ženy. S jinou verzí přišel nejprve v roce 2004 na HAMU, pak v Plzni v roce 2015 na Malé scéně Divadla J. K. Tyla režisér Martin Otava, když cyklus zasadil do hudebně-dramatické koláže, která dávala nahlédnout do Janáčkových vztahů k jeho čtyřem osudovým ženám – Zdeňce Janáčkové, Kamile Urválkové, Gabriele Horvátové a Kamile Stösslové. Tenorista, tedy Janíček ze Zápisníku zmizelého má v tomto konceptu podobu Janáčka, jehož Podvědomí vyjadřoval stejně nalíčený a oblečený tanečník, zatímco tanečnice ztvárňovala zosobnění Inspirace. A třeba Národní divadlo scénickou podobu Zápisníku zmizelého zařadilo v roce 1997 vedle Osmi písní pro šíleného krále a Vrtochu slečny Donnithornové Petera Maxwella Daviese do večera s názvem Šílenství a vášeň, v němž v půdním prostoru Divadla Kolowrat choreograf Pavel Šmok přiřadil Janáčkovi a Zefce taneční paralely.

L. Janáček: Zápisník zmizelého – Róbert Pechanec – Janáček Brno 2020 (foto Marek Olbrzymek)

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments