Ostravská Rusalka má poezii i hloubku

Hajný v podání Jakuba Kettnera je floutek a zbabělec, hlasově mu role sedí a jeho baryton je nosný a zvučný. Kuchtička Ivana Ambrúsová si ponechala prostor pro komické situace a dokázala svůj menší, ale zvonivý soprán dobře rozeznít. Žínky jsou rozpustilé a roztančené bytosti, které zaplňují jeviště půvabným a rychlým pohybem, což příliš nesvědčí jistotě tónu. První žínka Markéty Böhmové má roztomilé kouzlo, spojení pohybu s dechovou oporou však nebylo vždy ideální. Druhá žínka Ivany Pavlů na tom byla hůře, hlas se nenesl a byl bez barvy. Třetí žínka Stanislavy Jirků byla zvučná, pro její part už zbylo jen zklidněné tempo. Přesto dokázaly zůstat sezpívané. Působivým projevem byl zpěv Lovce Petra Urbánka, jehož hlas se dobře nesl z balkonu ve druhém podlaží. Malá Rusalka, Kateřina Ryšková, měla jen němou roli, ale bez bázně a s půvabem procházela celou operou a dokreslovala pohybem a hereckými akcemi během meziher celý příběh. Na konci ji Vodník ze scény odnáší v náručí mrtvou, jako symbol zmaru.

V Ostravě vznikla inscenace Rusalky, která hladí po duši a přináší vše, co do díla vložili tvůrci, libretista Jaroslav Kvapil a skladatel Antonín Dvořák: lyriku, víru v boží prozřetelnost a v lásku, která spojuje bytosti, jež k sobě patří. Je to titul, který bude jistě dlouho na repertoáru a potěší všechny generace publika.

Hodnocení autorky recenze 90 %

A. Dvořák: Rusalka
Národní divadlo Moravskoslezské
Premiéra 17. října 2019

Režie Radovan Lipus
Scéna David Bazika
Kostýmy Ha Thanh Špetlíková
Hudební nastudování Jakub Klecker

Rusalka Veronika Holbová
Princ Richard Samek
Vodník Martin Gurbaľ
Ježibaba Jana Sýkorová
Cizí kněžna Lucie Silkenová

Soubor a orchestr opery Národního divadla moravskoslezského