Památce Svatavy Přibáňové

  1. 1
  2. 2

V sobotu 27. září po dlouhé nemoci zesnula Svatava Přibáňová, významná janáčkovská muzikoložka a muzeoložka. Téměř celý svůj profesní život zasvětila skladateli Leoši Janáčkovi a zanechala po sobě významné dílo čítající desítky odborných studií, edice a knihy. Její publikace se staly nepostradatelnými pro široký okruh čtenářů – pro svoji odbornost pro přední janáčkovské badatele a pro svoji čtivost a vybraný jazyk i pro širší laickou veřejnost. Velmi důležitou součástí její práce bylo také uspořádání podstatné části janáčkovského fondu – takzvaného Janáčkova archivu, který je uložen v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Ačkoli bývá taková práce téměř „neviditelná“, skrývá se za ní dlouholeté a soustředěné úsilí. Bez řádné katalogizace pramenů z Janáčkovy pozůstalosti by jen těžko vznikaly mnohé práce jiných muzikologů, kteří se Janáčkem zabývali nebo zabývají. Nutno také připomenout, že Svatava Přibáňová v rámci své práce kurátorky obětavě pomáhala kolegům, badatelům a studentům při jejich studiu janáčkovské problematiky.Svatava Přibáňová (rozená Nováková) se narodila 7. března 1934 v Neplachovicích (okres Opava). Po studiích na gymnáziu v Opavě v letech 1945–1952 navštěvovala na JAMU v Brně abiturientský kurz (1952–1953), obor zpěv. Poté nastoupila na filozofickou fakultu v Brně, kde studovala hudební vědu u Jana Racka, Bohumíra Štědroně a Karla Vetterla (1953–1958). Studium ukončila po předložení práce Příspěvek k dějinám opery Národního divadla v Brně v letech 1904–1914. Během studií na filozofické fakultě se seznámila se svým budoucím manželem, pozdějším dlouholetým violistou brněnské filharmonie Josefem Přibáněm, za kterého se provdala roku 1957.

Doktorát získala v roce 1972 po předložení disertační práce s tematikou historie brněnské opery. Od roku 1961 pracovala jako kurátorka a odborná pracovnice archivu Leoše Janáčka v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea – v této pozici setrvala více než čtyřicet let (do roku 2004). Kromě Janáčka se zabývala také historií brněnského operního divadla a vytvořila více než sedmdesát hesel pro slovník Postavy brněnského jeviště. Jako kurátorka zpracovala řadu významných sbírkových fondů – fond Pěveckého sdružení moravských učitelů, pozůstalost Vladimíra Helferta, a jak už bylo poznamenáno, podstatnou část fondu Leoše Janáčka.

V rámci muzejních prací se podílela také na tvorbě výstav s janáčkovskou tematikou (autorka libret a scénářů). V roce 1974 to byla brněnská výstava Leoš Janáček – osobnost a dílo, o čtyři roky později výstava v Domě umění v Brně s názvem Leoš Janáček. V roce 1978 vytvořila katalog k Památníku Leoše Janáčka (Moravské zemské muzeum) a v roce 1980 libreto a scénář k výstavě Leoš Janáček – sa  personnalité et son oeuvre v Theatre National – Opera de Paris.

Po revoluci zúročila své dlouholeté úsilí, které spočívalo ve shromažďování materiálů ke všem inscenacím oper Leoše Janáčka, při tvorbě scénáře a katalogu výstavy Svět Janáčkových oper (Moravské zemské muzeum, Brno 1998, Praha 1998–1999, Frýdek-Místek, Muzeum Beskyd 1999). Téhož roku ještě připravila výstavu Leoš Janáček a Besední dům (Besední dům, Brno 1998). Následovaly výstavy jako Leoš Janáček (České centrum, Bukurešť 1999), Leoš Janáček na Hukvaldech (Památník Leoše Janáčka, Hukvaldy 2000) a konečně roku 2004 výstava Leoš Janáček a Brno (Dům pánů z Kunštátu, Brno 2004 – spolu s Jiřím Zahrádkou).

Napsala průvodní slova ke gramofonovým nahrávkám opery Káťa Kabanová, písňového cyklu Zápisník zmizelého, sborů Pěveckého sdružení moravských učitelů, Janáčkovým sborům a druhému smyčcovému kvartetu Listy důvěrné. Dále také předmluvy k edicím Janáčkových skladeb – Taras Bulba, Mládí, Suita a Idyla. Také se věnovala ediční činnosti – spolupracovala na edičním zpracování souborného kritického vydání teoretického díla Leoše Janáčka (Leoš Janáček: Teoretické dílo I., II. Editio Janáček, Brno 2005–2006). Od roku 2007 spolupracovala na kompletní edici korespondence Leoše Janáčka, kde uplatňovala své obsáhlé znalosti osob s Janáčkem spojených zejména při vytváření podrobného poznámkového aparátu.

Z jejích publikací jmenujme jako první dějiny Pěveckého sdružení moravských učitelů (Šedesát vítězných let Pěveckého sdružení moravských učitelů, Krajské nakladatelství Ostrava 1963). V rámci své muzejní činnosti se spolu s Theodorou Strakovou a Jiřím Sehnalem podílela na Průvodci po archivních fondech Ústavu dějin hudby (Brno 1971). Své dlouholeté janáčkovské bádání zúročila v janáčkovské monografii Leoš Janáček (Horizont, Praha 1984). Kniha, která není velká svým rozsahem, ale o to možná významnější svým obsahem. Svůj zájem o Janáčkovy opery projevila v knize Svět Janáčkových oper (Moravské zemské muzeum, Brno 1998), která je přehledným zpracováním inscenační historie všech oper Leoše Janáčka. Jejím posledním dílem je publikace Leoš Janáček ve fotografiích (Moravské zemské muzeum, Brno 2008, spoluautor Jiří Zahrádka). Jedná se o soubor veškerých dosud známých fotografií zachycujících skladatele.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat