Peterková, Bennewitz Quartet a světová premiéra na Hudebním létě Kuks

V kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu se 23. července 2016 konal již třetí koncert sedmého ročníku festivalu Hudební léto Kuks. Představila se přední česká klarinetistka Ludmila Peterková, profesorka Pražské konzervatoře, a spolu s ní také vynikající Bennewitz Quartet. Dramaturgie nebyla založena na obvyklém chronologickém řazení skladeb, ale na jejich kontrastu, a to záměrně. Na začátku vystoupil kvartet, následovala skladba pro sólový klarinet a nakonec kvartet spolu s klarinetem jako finále. U skladeb, kde vystoupil kvartet, se úlohy uvaděče ujal Štěpán Ježek (druhé housle), který zajímavým výkladem pomáhal publiku k lepšímu pochopení hudebního díla včetně okolností jeho vzniku.

Koncert zahájila Italská serenáda Huga Wolfa (složená v roce 1887), která na začátku koncertu vyvolala v krásném prostoru kostela jakousi středomořskou atmosféru. Zajímavé je, že i když byl Wolf zastáncem Wagnera a novějších směrů, tak kromě písní se stala právě tato skladba jednou z jeho nejznámějších. První housle byly hlavním protagonistou serenády, měly většinou hlavní téma, inspirované italskou lidovou hudbou, ale violoncello také hrálo důležitou roli. V mnoha místech totiž zastávalo úlohu italského milence, který vyjadřuje svou lásku. V částech, kde violoncello plnilo právě tuto roli, se mu ostatní smyčce jakoby posmívaly. Také v místech, kde hudba zněla jako neapolský tanec, hráči skoro tancovali s hudbou. Vše výborně zahráno jak charakterově, tak i technicky a zvukově. Skladba tím měla typickou italskou náladu: vtip, láska a ironie.

Podobně jako v uplynulých ročnících i letos zazněla skladba, která vznikla přímo na objednávku festivalu a byla inspirovaná, jak je patrné z jejího názvu Herkommann aria, jednou ze šporkovských árií, konkrétně Herkommannskou. Navazuje tak na tradici světových premiér skladeb psaných anebo inspirovaných šporkovskými áriemi. V minulých ročnících to byly například: Černá labuť Emila Viklického, Hubertské převleky hraběte Šporka od Ivana Kurze a Fantazijní variace na Zaječí árii od Otomara Kvěcha. Letos proběhla již čtvrtá premiéra a poprvé od zahraničního skladatele. Osloven byl Thomas Simaku, světově proslulý britský skladatel albánského původu a pedagog na University of York v Anglii.

Provedením skladby byla pověřena Ludmila Peterková, což se ukázalo jako správná volba. Mnohá místa, která byla z technického hlediska až akrobatická, nebyla pro Peterkovou žádným problémem. Na začátku skladby bylo jasně poznat inspiraci árií, což bylo dáno vzdušností a jasnější melodikou. Později se ukázaly i technické možností klarinetu, a to nejen co se týká zběhlosti prstů či glissand, ale také zvukových možností nástroje. Místy byla poznat jakási melodie a k ní doprovod, jako kdyby nástroj doprovázel sám sebe. Koncepce propojení soudobé hudby se starými barokními nápěvy je zajímavá a ojedinělá kombinace a je ještě více zajímavé, když jsou vzniklé skladby nějak spjaté s místem, kde poprvé zazní. Na koncertě byl přítomen i sám skladatel Thomas Simaku, který neskrýval nadšení z interpretace svého díla a z osobitého přístupu klarinetistky.

Třetí skladbou koncertu byl Mozartův Kvintet pro klarinet a smyčcový kvartet A dur KV 581. Skladba byla dopsána v roce 1789 pro vynikajícího dvorního klarinetistu Antona Stadlera a byla samotným Mozartem nazvaná Stadler Quintet, což svědčí o úrovni a respektu ke klarinetovému partu.

Úvodní Allegro dávalo náladu celé skladbě. Na začátku se představila ve smyčcích první melodická linka, která jakoby vyzvala klarinet k odpovědi další melodickou linií. Později mělo jasnou melodickou linku i violoncello, které s prvními houslemi a klarinetem jasně a vkusně dávalo větě charakter jakéhosi rozhovoru. Druhé téma, necháno jen klarinetu, bylo zvukově velmi zajímavé a mělo trochu romantický charakter. Vynikal zde měkký zvuk klarinetu za jemného a nerušícího doprovodu smyčců. V provedení měl klarinet převážně doprovodnou úlohu (nejčastěji hrál rozložené akordy) a hlavní téma hrály smyčce, které si toto téma často předávaly mezi sebou. Repríza se vyznačovala typickým mozartovským rozpracováním, kde všichni hráči jasně ukázali, že vědí co vyzdvihnout a co je pouhým podkresem.

Druhá věta Larghetto měla nokturnový charakter díky plynule a téměř romanticky pojaté melodii v klarinetovém partu a měkkém doprovodu smyčcových nástrojů (con sordino). Tato věta je napsána jako árie, kde je velmi zajímavá melodika, otázka i odpověď končí v lichém taktu (otázka v devátém a odpověď v jedenáctém taktu). V doprovodu je prostá harmonie a jednoduchá doprovodná faktura smyčcových nástrojů. Klarinet tu měl hlavní úlohu a vyznačoval se hezkým zpěvným tónem a dobře pojatou frází.

V kontrastu s druhou větou byla třetí věta, která nás z nokturnové árie přenesla do společenského tance Menuetto. Všichni hráči dobře využili kontrasty forte-piano a vyznačovali se rovnováhou mezi party, i v této větě dobře komunikovali v předávání tématu a v navazování hudební fráze bez zbytečných přerušení. Mozart tu nezvykle předepsal dvě tria, první koncipované jako vážný a elegantní smyčcový kvartet a druhé jako dvě prosté písně v klarinetovém a houslovém partu, které za doprovodu ostatních smyčců měly charakter lidového tance sousedská (Ländler). Za zmínku stojí i výrazová interpretace hráčů, kde i podle pohledu na ně bylo jasné, jaký je charakter konkrétních částí této věty.

Poslední věta Allegretto con variazioni jsou variace na nevinné, až dětské téma, které Mozart často používal ve finálních větách. V této větě hráči dokázali vkusně vyjádřit několik nálad jako například rozhovory, smích, pláč, tanec… Je to jako kdyby vyprávěli stejný děj, ale z různých úhlů pohledů. Výborně působila ve třetí variaci i melancholická melodie ve violovém partu, kde byl klarinet v temnější poloze, doplňoval chybějící hlas a ostatní smyčce doprovázely. Vše vkusně interpretováno zvukově, charakterově i výrazově.

Ne náhodou nastal po provedení skladeb dlouhý potlesk a umělci se několikrát vraceli na pódium. Ludmila Peterková hrála krásným velvetovým tónem a její hra vynikala skvělou interpretací děl, Bennewitz Quartet byl též na vysoké úrovni, která se projevovala čistými a hezkými tóny, přesností a stylovou interpretaci. Působivá byla i jejich komunikace, která, musím říct, neměla chybu. Všichni hráči spolu byli výborně sladěni a dávali skladbám správné emoce, a to nejen z uměleckého hlediska, ale také z toho lidského. Bylo cítit, že vše je na svém místě a znělo to opravdově, bez přeháněných dramat anebo falešných emocí. Z hráčů vyzařovalo, že hudbu výborně cítí a že z ní mají radost, což přenášeli i do publika. Myslím si, že to publikum velmi ocenilo.

Festival Hudební léto Kuks bude pokračovat dvěma dalšími koncerty, na nichž vystoupí známí umělci a soubory jako například Markus Flaig (basbaryton), Marek Štryncl (dirigent), Otto Sauter (trubka), Musica Florea a Czech Brass. Osobně si myslím, že díky dramaturgii a špičkovým výkonům zvaných umělců patří tento festival mezi nejlepší svého druhu a zaslouží si i mezinárodní pozornost.

 

Hodnocení autora recenze: 90 %

Hudební léto Kuks 2016
Ludmila Peterková (klarinet)
Bennewitz Quartet
sobota 23. července 2016 kostel Nejsvětější Trojice Kuks

program:
Hugo Wolf: Italská serenáda
Thomas Simaku: Herkommann Aria pro klarinet a sólo (světová premiéra)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kvintet pro klarinet a smyčcový kvartet A dur KV 581

www.hudebniletokuks.cz