Petr Hrůša: Špičkový koncertní sál vnímám jako mistrovský hudební nástroj

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Tedy zde je to jádro mediálně známého, už skoro dva roky starého konfliktu, pro který se původní autoři obrátili na soud?
Nejspíš ano. Musím se jich ale přece jen trochu zastat v tom, že poslední slušný koncertní sál, který se zde v Čechách a na Moravě postavil, byla od secesních architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky Smetanova síň v Praze v roce 1905. Od té doby mají naši architekti o chování akustiky jen teoretické, třeba i osobní, ale odborně jen zprostředkované informace. V případě přípravy stavby koncertního sálu v Brně bylo zřejmé, že už jen proporce sálu se dvěma rovnoběžnými stěnami blízko u sebe, na který bylo vydáno územní rozhodnutí, neskýtaly záruku, že bude právě pro přirozenou akustiku dobře fungovat. Je tu totiž riziko takzvané „třepotavé ozvěny“, které ale tehdy materiálově moderně pojaté stěny neupravovaly. V původním projektu ze soutěže se totiž předpokládalo, že se koncerty přes audiovizuální technologie budou muset dozvučovat, což je v současné době pro klasickou hudbu akustické řešení nejen zastaralé, ale až nepřijatelné. Uvažovalo se také o akustických komorách, které by se měly elektronicky ladit pro každý koncert, což je velmi obtížně v praxi řešitelné a investičně velmi drahé. I proto město vypsalo novou soutěž s prioritním důrazem na přirozenou akustiku. To vše s tím, že po právu původním autorům zůstane autorský dozor a to platí stále smluvně, s orientací na to, co bylo hlavní předností návrhu, tedy exteriérový výraz a malý urbanismus. Tito autoři pracují s námi prostřednictvím takzvaného „autorského manuálu“ na zásadní exteriérové prvky a já mám teď konečně už docela dobrý pocit, že to může fungovat.

V podmínkách té druhé, profesně architektonicky a akusticky orientované soutěže bylo, že účastník musí mít zkušenosti při realizaci koncertního sálu nad 1000 posluchačů, včetně akustiky. Což váš ateliér mít logicky nemohl. Jak jste se s tím vypořádal?
Ta podmínka generovala hledání zahraničního partnera. Protože učím na nově vzniklé škole architektury v Ostravě, zaujaly mne velmi dobré reference na nový sál v polských Katowicích, které jsou asi 100 km od Ostravy, a tak jsem tam zajel. Po seznámení s autorem, architektem Tomaszem Koniorem, jsem nabyl dojmu, že máme na charakter sálu relativně společné názory a že bychom tedy v Brně mohli spolupracovat. Tu druhou podmínku renomovaného akustika automaticky splnil japonský akustik Yasuhisa Toyota se svým týmem, který zpracoval ve světě akustiku mnoha kvalitních sálů a spolupracoval také na sále v Katowicích. Jako tým – sdružení tří garantů – jsme se tedy do této nové, velmi prestižní soutěže přihlásili a byli jsme ve 2. kole vybráni.

Důvěra v mezinárodní tým znamenala pro vás tvůrčí euforii a volnou ruku?
To by bylo příliš optimistické tvrzení. Ano, je pravda, že jsme mohli nový akustický princip až „neomezeně“ vymýšlet, ale jen v rámci platného územního rozhodnutí. Takové je i jasné znění smluv. Zahraniční partner z Polska měl do té doby ale asi jiné zkušenosti, a tak popustil uzdu své fantazii. Chtěl především pro snazší cestu k řešení akustiky rozšířit vnitřní prostor na úkor vnějšku, což přesáhlo míru danou jak v územním rozhodnutí, tak i ve znění podepsaných smluv. Je to již více než dva roky, kdy polský architekt stále chtěl být za každou cenu experimentálně inovativní, o čemž byla vedena řada vysoce odborných diskusí, při nichž se město muselo rozhodovat, jak dál. Východiskem ale vždy bylo, že totální změny nejsou možné, ledaže by byl sál zadán jinam, anebo sloužil pro jiný, spíš populární druh hudby. Výsledkem tohoto postupu nakonec byla žaloba ze strany Ateliéru M1, a to jak na lídra konsorcia, tak na město, ale také i na mne a náš ateliér. Půl roku trvalo vyřešit tento spor. Po mnoha jednáních s původními autory z Ateliéru M1 k dnešnímu dni snad mohu říci, že tento problém už je finálně dohodou vyřešen.

Janáčkovo Kulturní Centrum – Vizualizace (zdroj: Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno)

Jaká je tedy situace nyní? Město získalo stavební povolení, znamená to, že se projekt cizeluje? Prozradíte něco z kuchyně ateliéru?
Po Vánocích 2018 jsme začali kreslit, po půlroce se přidal akustik Toyota a vytvořili jsme v upraveném vnitřním tvaru, který se osvíceně nazývá už ve smlouvě pracovně „kvazi schubox“, novou podobu sálu. Musel se s ohledem na všechny předchozí správní rozhodnutí zachovat princip, který tvořil původně vnější půdorys domu. V týmu našeho ateliéru intenzivně spolupracují kolegové, vedle technicky i architektonicky erudovaného hlavního inženýra Igora Bielika architekti David Přikryl a mladá absolventka UMPRUM Praha Olga Smolnikava. Ti rozvinuli v prostorovém modelu zcela specifický systém pro zvládnutí typu sálu „kvazi krabice od bot“, který u nás nyní vychází hlavně z nosných matematicko-geometrických objevů geniálního Gregorije Fedosijeviče Voroného. V původně nevhodně rovnoběžných stěnách sálu jsou základem geometricky řízené dekompozice, tedy řádně založené a řízené nepravidelnosti, které mají ve svém specifickém řádu zvládnout rovnoběžnost a vyloučit hrozící třepotavou ozvěnu. „Voronoi způsob“ v geometrickém řešení akustiky je zde tak docela originální. Kromě toho jsme využili další technicko-akustické zkušenosti, které jsme v týmu našeho ateliéru spolu s českou akustickou firmou Aveton nedávno použili při rekonstrukci Sukovy síně v Rudolfinu v Praze. Lapidárně řečeno, stěny v sále staticky musí zůstat rovnoběžné, ale nebudou rovné, ale konvexně nepravidelně tvarované. Přestože pracujeme s přirozenou akustikou pro klasickou hudbu, bude možné stejně tak během provozování upravovat i výsledný akustický vjem také pro jiné koncerty.

To vypadá jako unikátní projekt?
Ano, to znamená mít možnost většího objemu a dobu dozvuku jinak variovat dalšími akustickými opatřeními Yasuhisy Toyoty a jeho pařížského partnera Marca Quiquereze, který se podílel na kvalitní akustice pařížského nového koncertního sálu. Zabýváme se tedy jím navrženými dalšími prostředky v části sálu za pódiem a pod varhanami. Ty by měly mít výrazný zvuk, odpovídající kdysi zmíněným Janáčkovým nárokům, tedy v rozsahu až 70 rejstříků. Zajímavé je, že obdobný efekt pro přirozenou akustiku vytváří plastická výzdoba a ornamentika historických sálů! Máme tedy za úkol převést odkaz klasických sálů na soudobou technologii pro akustické úpravy. Ty jsou vytvářené naším ateliérem s Marcem Quiquerezem z Toyotovy akustické firmy Nagata Acoustic do řeči nepřekročitelných podmínek, které musí být dobře splněny stavební a akustickou dodávkou. Podmínky, dané firmou Nagata Acoustic a námi, je nutné převádět na naši estetiku a na akustické parametry do našeho legislativního a projekčního rámce, aby celá stavba nevybočila z mezinárodně ověřených parametrů akustiky. Tak, aby celý výsledek, který se ještě ověří na modelu sálu v měřítku 1:10, odpovídal požadavkům na soudobě nejlepší možný akustický sál v daném místě, a je nutno poznamenat, že i za omezené finanční prostředky.

Janáčkovo Kulturní Centrum – Vizualizace (zdroj: Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno)

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments