Plzeňská Libuše – ta druhá

Zejména v případě Libuše, jejíž první premiéru přenášela přímým přenosem Česká televize 9. května 2015 z Nového divadla v Plzni, bylo více než potřeba vidět obě premiéry. Porovnání televizního obsazení s pěvci, jimž byla svěřená druhá premiéra, bylo super zajímavé.

Libuše Evy Urbanové prezentovala známou pěvkyni jako dámu již za zenitem pěvecké dráhy, která předvedla maximální výkon v rámci svých současných možností. Danajský dar dostala nejen ona, ale také další představitelé, o nichž se ještě zmíníme. Druhá premiéra poskytla mimořádně průkazné příklady, jakým způsobem bývá (často bývá) vybíráno takzvané první obsazení. Pojďme jenom po výsledcích, které netřeba blíže komentovat. Představitelka té druhé Libuše, mladá talentovaná pěvkyně Ivana Veberová, roste a zraje na své domácí plzeňské půdě a má za sebou mladodramatické role, jimiž se postupně nadechuje k úkolům stále dramatičtějším. Je Libuší něžnou, lyrickou, zároveň však představitelsky přesvědčivou, prozářenou vnitřní harmonií a přirozeným charismatem. V minulosti jsem měla určité pochybnosti o tom, zda obsazení Ivany Veberové do některých rolí není poněkud předčasné (Gioconda, Aida), tentokrát jsem na jejím výkonu postřehla jen pár ne zcela dokonalých tónů. Její hlas zněl v celém rozsahu této obtížné role jednotně, vyrovnaně, zářivě a bezproblémově, se zřetelnou rezervou dalších výšek a technických možností. Věnovala stavbě postavy Libuše zjevně naprosté maximum a výsledek se dostavil v té nejobdivuhodnější podobě. Měla-li bych klobouk, smekla bych.Radovan od Kamena Mosta (v televizním podání Jiří Kubík) mohl být zajisté interpretován spíše Jiřím Hájkem, který sice na druhé premiéře nebyl ve stoprocentní pěvecké kondici nebo se šetřil, ale pěvecky i představitelsky svého úspěšnějšího alternanta viditelně a slyšitelně kvalitativně převyšoval. Byl ušetřen televizní tenze.Stejně Eliška Weissová jako Radmila (sestra obou bratří), jejíž hlas zněl temně a jednolitě na rozdíl od pěveckého výkonu Jany Foff Tetourové, která se neukázala v tom nejlepším světle (jako v případě Jiřího Kubíka byl její pěvecký výkon poznamenaný dlouholetou repertoárovou zátěží, jak už to u oblastních divadel bývá).Televizní Krasava Lívie Vénosové naopak prezentovala mladou pěvkyni dobře, byť by její projev mohl být více odstíněný dynamicky a výrazově, a také postrádal srozumitelnost textu. V této nedokonalosti ovšem nebyla osamocená. Zdálo se, že všichni televizní představitelé se především snažili zpívat plným hlasem bez výraznějších dynamických kontrastů. Platí to i pro představitele Chrudoše, jímž byl v televizi František Zahradníček, který v posledních dvou (?) letech začíná pěvecky i herecky překvapivě ožívat na mimopražských scénách. Druhou premiéru zpíval Jiří Přibyl, jehož výrazový rejstřík byl bohatší pěvecky i herecky, některé tóny ve střední vyšší poloze mu však zněly poněkud suše.Přemysl patří k parádním rolím Martina Bárty a až na pár nejvypjatějších vysokých tónů reprezentoval jeho pěveckou kondici velmi dobře. Zato Vratislav Kříž na druhé premiéře zápasil s pěveckou technikou až příliš – bylo zřejmé, že zpěvu v posledních letech asi nevěnuje příliš času. Šťáhlava ztělesnil v obou případech Valentin Prolat, obojím Lutoborem byl Jevhen Šokalo.K úrovni inscenace jsem se vyjádřila na jiném místě, poznamenám jen tolik, že plzeňskou Libuši považuji za artefakt, u kterého převážila (tentokrát?) ctižádost tvůrců nad jejich uměleckými prostředky, což se ovšem stává. Jejich snaha odnárodnit a odmonumentalizovat Smetanovu Libuši vyšla naprázdno především proto, že dílo zbavili jeho základních rysů a nedokázali je nahradit průkaznými inscenačními výrazovými prostředky (myšleno včetně hudební stránky inscenace samozřejmě). Plzeňská Libuše představuje především technické možnosti Nového divadla (Nové scény?), které však neposkytují Smetanovu slavnostnímu dílu žádnou podstatnou obsahotvornou a formotvornou inscenační kvalitu. Promarněná šance.
Hodnocení autorky recenze: 40 %

Bedřich Smetana:
Libuše
Hudební nastudování: Oliver Dohnányi
Dirigent: Oliver Dohnányi (alt. Jiří Štrunc)
Režie: Martin Otava, Tomáš Pilař
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Tomáš Pilař
Sbormistr: Trvtko Karlovič
Scénické projekce: Petr Hloušek
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Orchestr a sbor opery DJKT
Balet DJKT
Premiéra 9. května 2015 Nové divadlo Plzeň
(psáno z druhé premiéry 10. 5. 2015)

Libuše – Ivana Veberová (alt. Eva Urbanová)
Přemysl ze Stadic – Vratislav Kříž (alt. Martin Bárta)
Chrudoš od Otavy – Jiří Přibyl (alt. František Zahradníček / Adam Leftwich)
Šťáhlav na Radbuze – Valentin Prolat (alt. Tomáš Černý)
Lutobor z Dobroslavského Chlumce – Jevhen Šokalo (alt. Pavel Vančura)
Radovan od Kamena Mosta – Jiří Hájek (alt. Jiří Kubík)
Krasava – Ivana Šaková (alt. Livia Obručník Vénosová)
Radmila – Eliška Weissová (alt. Jana Foff Tetourová)
1. žnec – Vanda Šípová (alt. Radka Sehnoutková)
2. žnec – Eva Brabcová (alt. Petra Šintáková)
3. žnec – Jana Piorecká (alt. Ivana Klimentová)
4. žnec – Jan Adamec (alt. Tomáš Kořínek)

www.djkt.eu

Foto Pavel Křivánek