Dirigent a skladatel Jaroslav Vogel zemřel před 50 lety

  1. 1
  2. 2
Jaroslav Vogel (11. ledna 1894 – 2. února 1970), významná osobnost české hudby 20. století, byl všestranným dirigentem, skladatelem, muzikologem a také autorem první komplexní monografie o životě a díle Leoše Janáčka, jehož byl velkým znalcem a propagátorem. Mimo jiné složil čtyři opery, šestnáct let působil jako šéf opery ostravského divadla a deset let jako dirigent v pražském Národním divadle.
Jaroslav Vogel (zdroj archiv ND)

Jaroslav Vogel se narodil v Plzni. Jeho otcem byl právník Karel Vogel (1856–1951), amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Synovi poskytl hudební základy. Hře na housle se pak Vogel učil u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka v letech 1909–1910. Pak odešel do Mnichova na Akademie der Tonkunst, kde mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele původem rovněž z Plzně. Další dva roky (1912–1913) poté strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem zde byl francouzský hudební skladatel Vincent d’Indy. Kompoziční studia Vogel ukončil v roce 1919 absolutoriem u Vítězslava Nováka. Dirigování se učil pod vedením Karla Kovařovice a Václava Talicha.

Mezitím působil jako korepetitor v pražském Národním divadle a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za první světové války musel narukovat na vojnu. Po skončení války a po absolutoriu se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle, ale neuspěl a vzápětí získal místo dirigenta v Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté byl až do roku 1943 šéfem opery ostravského divadla. Do ostravského kulturního života se zapsal nesmazatelně. V sezoně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po druhé světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery ND. V letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Jako operní dirigent hostoval v Moskvě (1955), v Berlíně (1955) a ve Vídni (1956). Jeho druhá manželka Milena Hrabáková byla mezzosopranistkou opery Národního divadla a syn z prvního manželství Vojtěch Vogel se stal rovněž korepetitorem a dirigentem. Jaroslav Vogel zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč u Pardubic.

V pražském Národním divadle Vogel dirigoval mimo jiné Smetanovy opery Tajemství, Libuše, Dalibor, Prodaná nevěsta a Hubička, Dvořákova Jakobína, Fibichovu Nevěstu messinskou, Janáčkovy opery Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu, Foersterovu Evu, Novákův Karlštejn a Palečka Pavla Bořkovce. Ze světových oper například Borise Godunova, Knížete Igora, Bludného Holanďana, Tannhäusera a Mistry pěvce norimberské. Je též autorem překladů libret k operám Boris Godunov, Bludný Holanďan a Tannhäuser a upravil starší české překlady libret k Lohengrinovi a Mistrům pěvcům. Nahrál také řadu gramofonových desek, některé později vyšly i na CD, například Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, orchestrální skladby Vítězslava Nováka či Richarda Wagnera.

Až do třicátých let se Vogel věnoval také komponování, pak se však soustředil hlavně na dirigování a k vlastní tvorbě se vracel jen sporadicky. Je autorem řady písní a úprav lidových písní, z dalších skladeb uveďme Klavírní trio g moll (1913), Suitu pro orchestr D dur (1918), balet Dům u sedmi čertů (1919) a Sonatinu pro klarinet a klavír (1926). Především je však autorem čtyř oper, dnes zapomenutých: Mareja (1922), Mistr Jíra (1924), Jovana (1935–1938) a Hiawatha (1965).

Tragická jednoaktová opera Mareja vznikla podle stejnojmenné povídky italského spisovatele Antonia Beltramelliho. Libreto si Vogel napsal sám. Uvedena byla v Českém divadle v Olomouci 22. září 1923 a byla to první opera, která měla v tomto divadle svou premiéru. Hlavní hrdinkou opery, jež se odehrává ve vesnici v italské Romagni, je dcera slepého otce, pastýře. Čistá dívka upoutá pozornost zvířeckého honáka, který ji zneuctí. Dívka před vesnicí neunese svou pohanu a spáchá sebevraždu – utopí se v moři. Pozdní lítost dožene k sebevraždě i zlosyna. Dramatický veristický námět zhudebnil Vogel zejména podle italských vzorů, pozdního Verdiho, Pucciniho Madame Butterfly a také podle nejvlivnějšího díla středoevropského verismu, d’Albertovy Nížiny. Po olomoucké premiéře byla Mareja uvedena ještě v divadle v Moravské Ostravě (1925), v plzeňském divadle a v Zemském divadle v Brně (1928).

Libreto k jednoaktové komické opeře Mistr Jíra si Vogel napsal také sám, a to podle povídky Zikmunda Wintera Vlašský král a česká švadlí. Opera vznikla v roce 1924 a premiéru měla v Národním divadle v Praze 30. března 1926 v kombinaci se Stravinského baletem Petruška; první představitelkou Lenky byla později slavná pěvkyně Jarmila Novotná. V roce 1927 byl Mistr Jíra úspěšně proveden též v Plzni. Podle Lubomíra Dorůžky v průvodci Opera vznikla „nenáročná a prostá hříčka, působící spíše celkovou jevištní účinností než osobitým hudebním výrazem“. Děj se odehrává v Praze za vlády císaře Rudolfa II. a točí se kolem záletného vévody a rozšafného tesaře.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na