Povelikonoční Parsifal v Chemnitzu

  1. 1
  2. 2

Městské divadlo v Saské Kamenici stojí na místě, kterému jako by se vyhnul čas. Po levé straně Divadelního náměstí stojí klasicistní stavba muzea, uprostřed původní budova rekonstruovaného divadla a napravo cihlový novogotický kostel Petrikirche. Zdání klame, a pokud vstoupíme dovnitř divadelní budovy, najdeme interiér úplně moderního hlediště. Divadlo pochopitelně bylo za války zničeno a zbyly jen obvodové zdi, bylo však relativně rychle opraveno a již v roce 1952 znovu otevřeno Beethovenovým Fideliem. Ubíhala léta, hrálo se a další rekonstrukce začala ještě za bývalé NDR a ne dlouho před převratem. Exteriér byl přísně rekonstruován podle původní stavby architekta Rudolfa Möbiuse z roku 1909, ale hlediště je od toho původního zcela odlišné. Budova byla dokončena 1992 již ve sjednocené Spolkové republice Německo.

Inauguračním představením byl Wagnerův Parsifal. Inscenování oper Richarda Wagnera bylo vždy ve zdejším divadle velmi časté a provedení kvalitní. Osobně jsem zde několik z nich viděl a byly vždy po hudební stránce na vysoké úrovni a i inscenačně sice progresivní, ale vkusné. Ne nadarmo se Chemnitzu říkávalo Saský Bayreuth. Poslední nové provedení Parsifala převzaté z divadla v Darmstadtu (premiéra 2008) bylo uvedeno ve zdejším operním domě před dvěma lety. Letos se k němu operní soubor vrátil ve čtyřech reprízách, z nichž první se hrála na tradiční Velký pátek. Zahájen tak byl 3. dubna malý Velikonoční festival, jehož letošní tématikou byla romantická mistrovská operní díla a rarity operní literatury. Na Zelený čtvrtek se v divadle konala přednáška prof. Dr. Christopha Fasbendera pod názvem Von Perzeval zu Parsifal. Ta osvětlovala mýty i problematiku díla od středověkého eposu Wolframa z Eschenbachu Parzival až k poslednímu dílu Richarda Wagnera. K tomu byla každý den na programu další operní inscenace – prakticky úplně nová opera Paradise Reloaded (Lilith) maďarského skladatele a dirigenta Pétra Eötvöse, dále Verdiho Otello a také Mrtvé město od Ericha Wolfganga Korngolda.Na Parsifalovi pracoval kompletní darmstadtský tým pod vedením dnes již bývalého tamního intendanta Johna Dewa. Tento anglický režisér narozený na Kubě, vyrostlý v New Yorku a již dlouho naturalizovaný v Německu, je známý netradičními a někdy kontroverzními inscenačními přístupy. Mimo jiná studia absolvoval výchovu u Waltera Felsensteina v Berlíně a Wielanda Wagnera v Bayreuthu. U nás inscenoval v Praze Hoffmannovy povídky ve Státní opeře roku 1993. K poslednímu, slavnostnímu Wagnerovu dílu přistupoval ve snaze určitého odmytizování díla a s preferencí hereckých výkonů a dramatických vztahů mezi jednotlivými protagonisty. Také se snažil vysvětlit náboženskou filozofii v kontrastu s proticírkevními tendencemi. Svoje inscenační záměry i myšlenky, ale také názory samotného skladatele John Dew v programu na řadě stran podrobně vysvětluje.

Realizací inscenace Johna Dewa byl v Chemnitzu pověřen režisér Marcelo Buscaino. Jednoduchou, ale docela invenční scénu, využívající zajímavého svícení, navrhl Heinz Baltes, diskutabilní kostýmy byly z dílny španělského výtvarníka José Manuela Vásqueze. Předehra byla procítěně podaná hráči Filharmonie Roberta Schumanna řízené hudebním ředitelem divadla Frankem Beermannem. Působivě navodila atmosféru prvního dějství, ve kterém se otevře pohled do rozlehlého jeviště, kde v popředí je jakýsi dlouhý stůl postavený na šířku skoro celého jeviště, jeho delší čelní strana je tvořena imitací stěny překryté velkým, poněkud obtížně čitelným nápisem se jmény církevních učitelů Augustina, Jeronýma, Gregoria a Spinozy. Představují se nám hlavní postavy díla, obsazené vesměs hostujícími umělci.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Parsifal (Städtische Theater Chemnitz)

[yasr_visitor_votes postid="162241" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments