Právě začíná rok Benjamina Brittena

  1. 1
  2. 2

Aldeburghský festival přišel také s neobvyklou iniciativou: Zahájil celonárodní projekt, jehož účelem je získat 75 tisíc dětí, které příští rok v den nedožitých stých skladatelových narozenin společně zazpívají jednu z Brittenových skladeb. A to není všechno. Na červen příštího roku se připravuje openair produkce Brittenovy nejznámější opery Peter Grimes na aldenburghské pláži. Organizátoři doufají, že vytvoří takovou inscenaci, která bude podobná obrazům v mysli skladatele, když se svým jezevčíkem chodil na dlouhé procházky podél pobřeží a v mysli mu vyvstávaly jednotlivé části tehdy ještě teprve se rodícího díla. Na druhém konci spektra oslav budou trumpetista Guy Barker a skladatel Robert Ryan se svou Jazzovou suitou, inspirovanou motivy Brittenových oper. A choreograf Richard Alston připravuje na Brittenovu hudbu taneční večer. Je tu však ještě jedna stránka osobnosti skladatele. „Mezi lidmi své generace zůstává Britten také mužem, který měl nesporný zájem o dospívající chlapce“,  připomíná Paul Kildea, autor nového zpracování Brittenova životopisu, jenž vyjde počátkem příštího roku. Kildea tvrdí, že vnímání Brittenovy homosexuality i přesto, že nikdo nikdy sebemenší důkaz jakéhokoli skladatelova sexuální přestupku nepředložil, vrhá dlouhodobě na Brittenovu osobnost i dílo temný stín. A zdůrazňuje: „Brittenova osobnost je mnohem zajímavější, než nějaké v náznacích jeho děl prezentované sexuální preference. Nebyl narcis – navzdory tomu, že byl na svou dobu neuvěřitelně bohatý, žil prostě, Ale nebyl ani pokrytec a proto zcela proti všem zvyklostem své doby žil v otevřeném homosexuálním vztahu s tenoristou Peterem Pearsem. To vedlo také k tomu, že Brittenova díla nesou často punc homosexuálních příběhů, i když jsou vždy spíše sondami do života společnosti své doby, se všemi jejími aspekty, tedy i odsudky lidí vymykajících se zvyklostem a většinovým vzorcům chování a morálky.“ Autor chystaného nového Brittenova životopisu Kildea v této souvislosti také říká, že operním postavám skladatele je přičítáno příliš mnoho ze skladatelovy autobiografie. Například, že jeho Grimes je příkladem archetypální sociálně ztracené existence samotného skladatele: „Britten ale Grimesem našel jen způsob, jak prezentovat odlišnost jako něco, co v jeho době společnost absolutně neakceptovala“, míní životopisec. Filmař Tony Palmer – ten, který skladatele zaznamenával při jeho práci – souhlasí s tím, že skladatelova homosexualita „je poznámka pod čarou, v širším kontextu Brittenova života“. Životopisný film o skladateli, který Palmer právě dokončuje,  se zaměří na otázku hluboce lidskou a filozofickou, na otázku jedinečnosti každé lidské bytosti a její svébytnosti a odlišnosti, která ne v každé době je vnímána stejně. Palmer také věří, že Brittenův pacifismus, který ho přiměl v roce 1939 k odchodu do USA, vnese více světla do vnímání jeho stěžejního symfonického díla – Válečného rekviem (1961-1962), televizní opery Owen Wingrave z roku  1970, ale také předválečného díla Ballad of Heroes (1939). „Britten podává v těchto kompozicích výpověď o světě, na který bychom raději zapomněli, avšak svým dílem nám dává na vědomí, že si přeje, abychom slyšeli a nezapomněli.“, je přesvědčen filmař Tony Palmer.V londýnské Wigmore Hall začíná oslava stého výročí skladatelova narození 22. listopadu 2012. Více o programu oslav najedete mimo jiné na www.aldeburgh.co.uk.
(Převzato z The Financial Times – autor Andrew Clark –listopad 2012, redakčně upraveno a kráceno)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat