Pražský komorní balet: Jak dál?

Nelze přehlédnout, že současná, už 48. sezóna Pražského komorního baletu se úspěšně rozjela. Při příležitosti oslavy pětaosmdesátých narozenin profesora Pavla Šmoka soubor pro svého zakladatele a ikonu české baletní a taneční scény uvedl na prknech Stavovského divadla slavnostní a emotivní večer Fenomén Šmok. V právě uplynulých týdnech Pražský komorní balet také úspěšně vystupoval v zahraničí, v Ludwigshafenu a Tbilisi. Jak se zdá, soubor je nyní v dobré kondici a jde takzvaně dál. O tom je i rozhovor s manažerkou souboru a ředitelkou neziskové společnosti Balet Praha o.p.s. Ladislavou Jandovou.

Jak se souboru s téměř padesátiletou tradicí opravdu dnes daří, v jaké je kondici?

Souboru se nyní daří dobře. Od loňského září máme za sebou mnoho práce a zásadních změn. Ve velmi krátké době jsme byli nuceni z větší části změnit repertoár Pražského komorního baletu. Odešla umělecká vedoucí Lucie Holánková a s ní odešli i někteří tanečníci a větší část repertoáru. Na doporučení profesorky Ivanky Kubicové jsme nabídli spolupráci nadějné mladé choreografce Haně Turečkové, která nabídku přijala a výsledek se dostavil v podobě kvalitní choreografie Mono no Avare. Mimochodem s touto choreografií jsme se před dvěma týdny úspěšně prezentovali v Ludwigshafenu na 7. ročníku Mezinárodní choreografické soutěže „no ballet“, kde jsme byli vybráni z více jak tří stovek přihlášených choreografií z téměř padesáti zemí světa. Dostat se v rámci mezinárodní soutěže mezi osmnáct nejlepších choreografií je pro nás velkým úspěchem.V gruzínské metropoli jsme následně reprezentovali Českou republiku a hlavní město Praha v rámci Českých dnů kultury v Tbilisi. V rámci dvou představení v Rustaveli State Academic Theatre jsme gruzínskému publiku představili tři nadčasové choreografie z tvorby Pavla Šmoka Stabat, Trio g moll a Sinfoniettu. Co tomuto úspěchu předcházelo?

Předcházela tomu zásadní změna v repertoáru souboru, ale také v uměleckém vedení. Pražský komorní balet za téměř půl století existence měl de facto pouze čtyři umělecké šéfy: Pavla Šmoka, velmi krátce Libora Vaculíka, krátce také Pavla Ďumbalu a poté Lucii Holánkovou, která se s Pražským komorním baletem rozloučila uprostřed loňské sezony a nebyl to právě příjemný rozchod… Lucie Holánková nepředložila žádnou uměleckou vizi a koncepci souboru na další období a odmítla realizovat předem plánovanou premiéru choreografie, ačkoliv Pražský komorní balet na tuto inscenaci obdržel grant.

Pražský komorní balet za poslední dva roky umělecky stagnoval a přestal se vyvíjet. Zásadní změna byla pro soubor nutná. Po těchto zkušenostech a po dohodě s profesorem Pavlem Šmokem jsme se rozhodli oddálit výběr budoucího uměleckého šéfa Pražského komorního baletu. Na nového uměleckého šéfa si soubor prozatím ještě chvilku počká. Věříme, že najdeme talentovaného umělce s přirozenou autoritou, organizačními schopnostmi, přehledem o vývoji tance ve světě, ale také s pokorou k šmokovskému odkazu a české kulturní tradici. Hledáme osobnost, která se dokáže naladit se souborem na jednu vlnu, přijme jeho hodnoty a současně bude hledat pro Pražský komorní balet bez „opisování“ novou cestu k dalším tvůrčím úspěchům. Abychom získali čas, raději jsme ustavili uměleckou radu souboru složenou z předních osobností v oblasti současného tance, do které byly jmenovány profesorka Ivanka Kubicová, Markéta Perroud -rozená Plzáková – a mladá choreografka Hana Turečková.

Ti, co vás aspoň sledují, si také nemohli v nedávné době nevšimnout, že došlo k usmíření Pavla Šmoka s Jiřím Opělou a tím k opětovnému sjednocení Pražského komorního baletu. Určitou dobu se totiž spekulovalo o jisté „schizofrenii“ Pražského komorního baletu, když údajně existovali pod jednou ochrannou známkou tři soubory. Jeden v  rámci nešťastného spojení Pražského komorního baletu se Státní operou Praha pod vedením Pavla Ďumbaly, další složka  pod vedením Lucie Holánkové a také třetí, pod vedením Jiřího Opěly. Můžete prosím vysvětlit, jaký má Pražský komorní balet vlastně současný právní statut?

Skutečně došlo ke strategické a vzájemné dohodě mezi Pavlem Šmokem, Jiřím Opělou a novým hospodářským vedením Pražského komorního baletu. Založením obecně prospěšné tedy neziskové společnosti Balet Praha, o.p.s. byl v roce 2010 dokončen transformační proces a vznikla tím nová instituce provozující umělecký soubor. Podle zákona o obecně prospěšných společnostech má svou tříčlennou správní radu ve složení Kateřina Dedková–Franková, David Stránský a Petr Kolář a šestičlennou dozorčí radu, složenou z původních „pachatelů“ – profesora Pavla Šmoka, Jiřího Opěly a profesora Vladimíra Vašuta, a dále doplněnou o Markétu Starou, akademického malíře Jaroslava Kláta a akademického architekta Petra Nesládka. Nové vedení také převzalo veškeré komerční závazky Pražského komorního baletu, kompletní fundus souboru, autorská práva a práva k ochranným známkám Balet Praha a Pražský komorní balet. Získalo také obchodní podíly Pavla Šmoka a Jiřího Opěly z původní společnosti Pražský komorní balet, s.r.o. Založením společnosti Balet Praha, o.p.s. – jakožto výhradního provozovatele a vlastníka uměleckého souboru Pražský komorní balet – byl pověřen JUDr. Ivan Dunovský a ředitelkou jmenována dosavadní výkonná manažerka souboru Ladislava Jandová, tedy já.Kolik tanečníků se na současné činnosti Pražského komorního baletu podílí?

Soubor prošel v současné době generační obměnou tanečníků. Jedná se o přirozený proces. V září jsme realizovali konkurz na nové tanečníky Pražského komorního baletu ve studiu Comtemporary v Národním domě na Vinohradech, kde máme nyní k dispozici stálou zkušebnu. O angažmá se ucházelo více jak čtyřicet tanečníků z ČR i zahraničí. Po vyhlášení výsledků konkurzu má teď Pražský komorní balet  k dispozici osm stálých a šest hostujících sólistů. To je pro činnost souboru dostatečný počet umělců, jak pro stávající repertoár, tak i pro nově připravované premiéry.

Můžete prosím přiblížit plány Pražského komorního baletu pro nejbližší rok, dva?

Hledáme především mladé a talentované choreografy, kteří pomohou pro soubor najít novou cestu a směr. Doufáme, že se mezi adepty třeba najde nějaký nový Šmok nebo Kylián… Půl století se soubor profiluje jako profesionální inovativní a progresivní těleso, otevřené novým výzvám a novým inscenačním titulům. Od vzniku Baletu Praha, později Pražského komorního baletu, prošla souborem celá řada choreografů. Pražský komorní balet byl a stále je otevřen nejen kmenovým ale i hostujícím choreografům. Mimo Pavla Šmoka a Luboše Ogouna pro soubor jako choreografové tvořili North, Bruce, Delacroix, de Ruiter, Hackman, Kylián, Tyc, Vaculík, Zuska, Kodet, Przybylowicz, Holánková a další. Po odchodu Luvie Holánkové jsme vedle Hany Turečkové dále oslovili iTomáše Rychetského a jednáme s dalšími choreografy. Na únor 2013 chystáme premiéru pohádky Kdo je na světě nejmocnější na hudbu Bohuslava Martinů, její choreografii jsme svěřili opět Haně Turečkové. Následovat bude spolupráce s korejskou choreografkou Ji-Eun Lee, která se již v prosinci setká s tanečníky v rámci třídenního workshopu za účelem přípravy nové premiéry v květnu 2013. A vzhledem k blížícímu se jubileu padesátého výročí založení Baletu Praha – předchůdce Pražského komorního baletu – se již dnes zabýváme dramaturgií a tím, jakým tématem chceme svého diváka v roce 2014 překvapit.

Vaše odpovědi zní velmi optimisticky. Neříkejte ale, že nemáte žádné problémy – určitě přinejmenším finanční…

Ano, soubor je sice plně umělecky nezávislý, nicméně bez stálé finanční jistoty. Nemá původní roční státní příspěvek ve výši 8 miliónů a příspěvek hlavního města Prahy ve výši tří a půl miliónu korun, tak jak tomu bylo do ledna 2003, kdy soubor vstoupil do náruče Státní opery Praha; do té doby ve Státní opeře žádný stálý baletní soubor neexistoval. Soubor funguje v současné době především z výnosů z představení, čerpá finanční podporu na činnost a realizaci nových premiér, různorodé granty a dotační tituly či příspěvky od nadací a také ze soukromých zdrojů hospodářského vedení společnosti. Hlavní město poskytuje pouhých deset procent původního příspěvku a jako podmínku klade odehrát v Praze minimálně dvacet představení ročně. Příspěvek samozřejmě zdaleka nestačí ani na pronájem zkušebního sálu a divadla, kde potřebujeme představení odehrát.

Bez stálého státního příspěvku je to zásadní problém, zejména v plánování dlouhodobé strategie a dramaturgie. Grantová politika české kultury je vskutku nevyzpytatelná. Dlouhodobé plánování si mohou dovolit pouze státní příspěvkové organizace, kde se často vynakládají prostředky nehospodárně, podle zásady „z cizího krev neteče“. To si my nemůžeme dovolit. Každá vynaložená koruna se několikrát posoudí z hlediska efektivity a návratnosti. Chováme se de facto jako každá jiná firma a šetříme tam, kde se ještě dá. Největší výdajovou položkou našeho rozpočtu jsou samozřejmě umělecké honoráře. Od září nabízíme stálým tanečníkům pravidelný měsíční příjem, a to jako jediný nezávislý taneční soubor v Česku. Rádi bychom do budoucna stabilizovali a motivovali umělecký tým a měli nadále kmenové sólisty, aby nebyli nuceni pobíhat po Praze a hledat další uplatnění z důvodu obživy. Tuto finanční situaci se snažíme řešit osobním jednáním s příslušnými institucemi, podáváme žádosti o podporu…

Mluvila jste teď o Praze, Pražský komorní soubor se ale vždy věnoval především zájezdové činnosti. Jak tomu je nyní?

Zájezdové činnosti se Pražský komorní balet věnuje nadále, a to nejen v regionech Česka, ale také rozšiřujeme zahraniční aktivity souboru. Za období posledních dvou let má soubor v průměru cca osmdesát představení ročně, z toho kolem dvou desítek v Praze, kde nemá v Praze svou vlastní divadelní scénu. Je to škoda, protože zahraniční návštěvník, který Pražský komorní balet zná ze zahraničí a přijede do Prahy, zde soubor nenajde. Hlavní problém který v současné době řešíme je vlastní zkušební sál a zázemí souboru.

Jaký repertoár vůbec nyní nabízíte divadlům v regionech i v zahraničí?

Přes všechny problémy a těžkosti má vedení Pražského komorního baletu na příští období jasně definován dramaturgický plán. Divákům nabízíme v současné době výběr z nadčasových choreografií Pavla Šmoka, nejen při příležitosti jeho životního jubilea, například choreografie Stabat, Zjasněná noc, Trio g moll, Musica Slovaca, Sinfonietta, Po zarostlém chodníčku či Divertimento D dur. V nabídce dále máme večer současných choreografů Hany Turečkové – choreografie Mono No Aware aHádej kolik je hvězd – a Tomáše Rycheckého – Nevyřčené ticho. Novinkou bude již zmíněná pohádka pro nejmenší diváky na hudbu Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější.To všechno, o čem jste mluvila, vypadá slibně, ale bez peněz to bude hodně těžké…

Máte samozřejmě pravdu, abychom mohli plánovat budoucnost, neobejdeme se bez finanční a společenské podpory. Pevně věříme, že uspějeme při jednání s politickým vedením státu a také hlavního města Prahy a získáme zpět pro významného reprezentanta české kultury jakým Pražský komorní balet je, systémovou finanční podporu a stálé zázemí. Za Pražským komorním baletem stojí tým obětavých, skromných a především „šmokovinou nakažených“ lidí, kteří nám ochotně pomáhají, aby soubor přežil své další narozeniny. Držte nám palce!

Díky za rozhovor, hodně úspěchů.
www.prazskykomornibalet.cz

Foto Roman Sejkot a Pavel Hejný