První thajská opera v Praze

  1. 1
  2. 2

Bez větší mediální pozornosti, během operně dosti chudého léta v hlavním městě se v divadle pražského Paláce Akropolis odehrála historická premiéra prvé thajské opery na českém území. V žádném případě však nešlo o etnografický večer, ale o velmi profesionální příspěvek současné thajské kultury ve fúzi s evropským operním tvarem.

Opera The Silent Prince (Němý princ) thajského skladatele vznikla před pěti lety na základě objednávky ze strany menšího operního souboru z amerického Houstonu. Jak sám skladatel vtipně vysvětlil před představením, jedinou podmínkou zakázky byla látka z Indie, protože soubor disponoval grantem, který obdržel od indických sponzorských kruhů v Houstonu. Renomovaný thajský skladatel a také spisovatel (v žánru vědecko-fantastické a hororové literatury) Somtow Sucharitkul (narozen 1952) si vybral jednu z nejstarších buddhistických látek. Němý princ je nesen základním buddhistickým principem převtělování. Příběh zpracovává námět z Buddhova mládí, z jednoho z jeho mnoha převtělení, kterými musí projít smrtelníci i božské bytosti. Výběr látky nepřekvapuje, i skladatelovy předchozí opery Madana, Mae Naak a Ayodhya vycházejí z tradičních thajských a zčásti buddhistických látek.

Somtow Sucharitkul: The Silent Prince - Opera Siam (promo foto)
Somtow Sucharitkul: The Silent Prince – Opera Siam (promo foto)

Pětiaktová opera s prologem (o celkové délce cca 100 minut) čerpá z všeobecně známé buddhistické legendy o princi, který se narodí v královském paláci v Benaresu. Princ Temiya (jméno odvozené podle času jeho narození, z výrazu monzun) pak přestane mluvit v okamžiku, kdy má dát příkaz k popravě odsouzeného kriminálníka. V okamžiku rozhodnutí se mu zjeví vize násilnictví jeho předchozího dávného života. Ač se královští rodiče a celý dvůr sebevíce snaží, mladík zůstává němý. Otec pak nařídí, aby ho odvedli do lesa a tam ho zabili. Při kopání hrobu na mýtině vysvitne z hlubin země nadpozemské světlo. Princ Temiya na sebe vezme božskou podobu bódhisattvy dévy. Všichni včetně přicházejících rodičů v něm poznávají božské převtělení a opera končí živým obrazem božstev a lidí.

Ač se děj může zdát pohádkový, dějová linka je velmi živá díky vstupům různých buddhistických božstev a zařazeným výjevům z ráje nebo podsvětí. Opera nese nadčasové poselství, jež se jednak týká principu reinkarnace, ale vyznačuje se i silným vztahem k dnešnímu člověku. Vše, co jsme kdy udělali a rozhodli, zůstává v naší duši nesmazatelně otištěno. Skladatel pak v úvodu také uvedl, že ho látka fascinovala i pro paralely s osudy dětí postiženými autismem nebo postraumatickou ztrátou řeči. Navíc ho přitahoval paradox titulní postavy, která v opeře, v níž je hlas základním výrazovým prostředkem, zůstává až na závěrečnou scénu němá. Doufám, že skladatel zná Auberovu operu Němá z Portici, kde je dosaženo podobného divadelního efektu.

Somtow Sucharitkul: The Silent Prince - Opera Siam (promo foto)
Somtow Sucharitkul: The Silent Prince – Opera Siam (promo foto)

Provedení zájezdovým souborem disponuje úsporným „cestovním“ řešením – jednotná scéna, malý sbor, šest tanečníků. Jde ale o veskrze profesionální soubor, který před Prahou uvedl dílo již v Německu. Především je třeba ocenit výkon pětadvacetičlenného orchestru, jak provedl barvitou partituru. Hudba je velmi přístupná, novoromantického charakteru, s občasnými střídmými výboji k modernistickému výrazu a zvuku. Samozřejmě skladatel místy (spíše střídmě) vychází z lokální rytmiky a místních hudebních tónin. Hudba nepůsobí nepůvodně, i když slyšíme postupy a řešení, která nalézáme v dílech například Benjamina Brittena, a některé sladké melodie (především v ženských partech) připomenou až muzikálovou tvorbu Andrewa Lloyda Webbera. Složení orchestru je tradiční, doplněné několika nástroji z jihovýchodní Asie (tambura) a další zvukomalebné efekty jsou realizovaný elektronicky. Výprava, nádherně barevné a zdobené kostýmy (které právě svými jasnými barvami nesou další významy) a choreografie představení vychází z tradiční jihovýchodní estetiky, ovšem s přihlédnutím k plánovaným provedením před evropským divákem.

Partitura předepisuje především dva velké party královských rodičů. Německý barytonista Falko Hönisch, etablovaný jako oratorní interpret i operní představitel partů od baroka k Wagnerovi, i americká mezzosopranistka Colleen Brooks, činná především v USA například Rossiniho partech, si s rolemi poradili dobře, přes určité problémy s vyššími tóny u vysokého mezzosopránu a počátečním distonováním u barytonisty. Ocenit je třeba také práci s výrazem a umírněné herectví. Ale největší pozornost na sebe upoutávala koloraturní sopranistka Nadlada Thamtanakom, která barevně pěkným a ohebným sopránem vytvořila tři role – Královnu nebes, Bohyni iluzí Mayu a Kurtizánu, party, do nichž skladatel vložil mnoho ozdobného zpěvu a jež obtížností připomínají místy až part Královny noci a Christiny z muzikálu Fantóm opery. Princ Temiya (charakter je představován malým chlapcem a pak dospělým zpěvákem, kteří až na samý závěr opery mlčí), tedy jeho pozdější božská forma, je obsazen kontratenorem (Jak Cholvijarn), jehož vokální bezpohlavní charakter výborně koresponduje s nadpozemskou podstatou. Jeho duet se Sunandou, královým pobočníkem (zdatný tenorista Kittin Suchato), který má vykonat trest nad princem, pak připomene výstup Apollo/Aschenbach z Brittenovy Smrti v Benátkách.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Sucharitkul: The Silant Prince (Opera Siam)

[Celkem: 2    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Přemýšlím, kdo může za to, že tahle akce vskutku proběhla nejen “bez větší” ale řekl bych skoro s minimální “mediální pozorností”. Divadlo Akropolis? Producent představení? Kdybych o tomto představení věděl, tak bych se na něj určitě rád podíval. Ale nevěděl a tak člověka až trošku zamrzí číst recenzi na něco, by jinak moc rád viděl. Jen se o tom prostě nějak dozvědět. Možná by příště nebylo od věci, kdyby o takovýchto zajímavých akcích mohl informovat i tento portál. Předpokládám, že když se zde objevila recenze, že jste o této akci museli být informováni. Ale třeba bylo představení tak jako tak… Číst vice »