Radim Schwab: S každou rolí začínat znovu!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Není náhodou, že jsme pro náš sváteční rozhovor zvolili právě zpěváka Radima Schwaba. Ačkoli patří na českém scéně mezi nejúspěšnější muzikálové hvězdy, nezapře ale školení klasickou pěveckou technikou. K opeře má velmi intenzivní vztah a věnuje se jí i koncertně. V tomto směru je u nás v Čechách opravdu výjimečný. Proto nás velmi potěšilo, když se rozhovořil o opeře a muzikálu, jako o žánrech, které se mohou navzájem obohacovat a ne spolu soupeřit.
Radim Schwab (foto Lenka Hatašová)

Strávit hodinu s předním muzikálovým hercem a zpěvákem Radimem Schwabem je osvěžující a povzbuzující. Ale je svízelné ji naplánovat. Radim má tak nabitý diář, že v něm na rozhovor pro náš portál našel jen dvě okénka… Když jsem pak mladého a urostlého charismatického muže maskovaného strakatou kšiltovkou a dobře střiženým vousem v jedné kavárně v centru Prahy zpovídal, mluvil z něj otevřený člověk s obrovským přehledem, zkušenostmi, vytříbenými názory. A v neposlední řadě velkou úctou k lidem, kteří stáli u počátků jeho kariéry. S nakažlivým nadšením se zamýšlel nad aspekty své práce, názorně předváděl finesy pěveckého umění a nakonec ochotně o čtvrthodinu prodloužil náš společný čas…

Kdybych se chtěl vrátit k vaším začátkům a k osobnostem, které vás formovaly, musíme do brněnského Divadla Husa na provázku, do Studia Dům Evy Tálské…

Ano, to byla poloprofesionální scéna a paní Tálská si na této platformě jaksi „osahávala“ nové projekty ještě před tím, než s nimi posléze pracovala v profesionálním souboru. Tak například připravila Krále Leara nejprve se Studiem dům a pak teprve s Provázkem.

To byly primárně činoherní projekty a vy jste u toho byl už jako dítě. Ovlivnily vás tyto kořeny při pozdějším rozhodování?

Zásadní měrou. Rodiče zpočátku vůbec nechtěli, abych studoval divadlo… V žádném případě konzervatoř, nejprve střední školu a pak snad, když mě to bude pořád bavit. Já byl totiž jako dítě v zájmech hodně přelétavý… Dopadlo to tak, že jsem do Domu chodil při střední škole, před maturitou složil přijímačky na JAMU a začal studovat činohru.

Jste vytížený muzikálový zpěvák a herec, tak jste alespoň nejvíc vidět a slyšet; ale věřím, že na činoherní průpravu nedáte dopustit…

Velmi se mi hodí, máte pravdu… ale naopak jsem musel spoustu dovedností doběhnout ve zpěvu. Jsou to totiž dva naprosto odlišné obory a je fajn, když můžete nahlédnout do každého. Nicméně já jsem milovníkem opery a cítil jsem, že tuhle průpravu si budu muset doplnit cíleným studiem. A jsem šťastný, že to probíhalo konkrétně u profesora Reného Tučka, u Andy-Louisy Bogzy či Vlada Chmela.

Narážíme na odvěký střet činoherců a operních pěvců… myslím, že herci si o zpěvácích ještě stále myslí, že jen stojí na jevišti a krásně zpívají, nic víc…

Jenže herci zas nevědí, že je někdy ta opera tak těžká, že jen ustát nároky, zazpívat exponovanou plochu a dostát zápisu skladatele je téměř nadlidský úkol. A že už není čas ani kapacita na „blbiny“ okolo…

A obráceně?

Ano… v muzikálu zas nemůžete dvě a půl hodiny jen krásně zpívat, nechat se hezky nasvítit a basta. To nestačí! A zároveň se nesmíte nechat strhnout emocemi. Svými i těmi v hudbě, které vás můžou dostat do takového rozechvěni, že nezazpíváte nic.

Jinými slovy mít kontrolu nad technikou?

Přesně tak, přirovnávám to k maratonskému běžci, který musí i na dlouhé trati dávat pozor, kam šlape. A není pravda, co se často říká, že profesionálovi to funguje samo. Nefunguje! Klíčem ke zvládnutí operní role a partu je neustálá vědomá kontrola.

A to je podle vás základní rozdíl oproti činohře?

Ano, ten tkví v tom, že v činohře musíte co nejvíce zapomenout na sebe, na to, abyste se předváděl. Ale musíte si představit, že hrajete-li lásku k nějaké slečně, je to láska větší, než kterou zažíváte se svou přítelkyní.

Radim Schwab, She loves me, Šaldovo divadlo Liberec (foto: FB R. Schwaba)

O vás je ale známo, že k opeře velmi tíhnete…

Když se opera dobře zinscenuje a podá, je to nářez…

Co to znamená, když je opera dobře podaná…?

Z mého pohledu je to tehdy, když máte jako divák hudební katarzi. Nehodnotím detaily provedení ani režijní koncepci. Ale dodnes si pamatuji, jak jsem například viděl paní Bogzu jako Toscu. Rozsekala i mojí kamarádku, choreografku  Leonu Qašu, která dělá streetdance, a s níž jsem na tom představení byl… Nejvíc mě dostala scéna Tosky se Scarpiou v jeho paláci, kde vše pozvolna narůstá a neskutečně houstne. Musel jsem na to představení jít ještě asi desetkrát, jako bych si šel pro svou „dávku…“ Pak jsem viděl pozdější Morávkovu Toscu, která, když začínala, budila u diváků kontroverze, a když se s jejím uváděním končilo, byla to již normální inscenace, tak se její náskok srovnal…

Už jsem připomněl, že je dobře znám váš vztah k opeře a tzv. klasickému zpěvu, vy jste zdůraznil své klasické pěvecké školení. Dokážete formulovat, proč mají dosud muzikál a opera dosti vyhraněné tábory svých příznivců, které na sebe navzájem nevraží, proč řada operních diváků nahlíží na muzikály jako na něco lidovějšího, nižšího…?

Snadná odpověď, byť s ní asi pohorším řadu muzikálových produkcí… kdyby se u nás muzikálový žánr dělal v takové kvalitě jako na West Endu, na Broadwayi či jiných prvoligových scénách, ten rozdíl, který jste popsal, nebude vůbec existovat. A přitom jde „jen“ o respektování žánru. Ta primární kvalita spočívá v geniální činohře a dokonalém zpěvu. A když má schopný činoherec pěvecké rezervy, musí ho to někdo naučit, aby mohl muzikál vůbec dělat. A naopak….

Z vaší kariéry mám ale pocit, že jste měl zatím štěstí právě na ty „top“ muzikálové produkce, příkladně ze školy jste šel rovnou do Monte Crista…

To byl nádherný projekt a spolupráce s pány Bednárikem, Borovcem a Hesem. I s Karlem Svobodou. A přestože jsem tehdy dostal nabídku do angažmá divadla Husa na provázku, úspěšným konkurzem do Monte Crista jsem pomyslnou výhybku mé dráhy přehodil. Poté začaly přicházet nabídky k Lucii Bílé do Ta fantastiky na Excalibur, Láska je Láska či Obraz Doriana Graye. A to štěstí, jak říkáte, jsem opravdu měl i pak, když jsem se dostal do Klíče králů nebo Fantoma opery. Jenže vedle toho se tu urodilo i množství druhořadých produkcí, které ten rozpor a odsuzování muzikálu zakládají.

Čím to je?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na