Rozpad Sovětského svazu a nástup Putina k moci. Dvořákův Dimitrij v USA

Jak už jsme na konci uplynulého týdne informovali, ve Spojených státech amerických minulý pátek poprvé scénicky uvedli Dvořákova Dimitrije, a to ve Fisher Center – Bard College v Annandale on Hudson na severu státu New York. Inscenace je situována do přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, do doby pádu Sovětského svazu a příchodu Vladimira Putina k moci. Přinášíme překlad jednoho z prvních ohlasů na premiéru ze zámořského tisku.
Režisérka Anne Bogart přenesla děj opery z Ruska sedmnáctého století do roku 1989 – Antonín Dvořák: Dimitrij – vizuál – ilustrace Henning Wagenbreth – Fisher Center – Bard College 2017 (zdroj FB souboru)

 

Opera o krutých ruských dějinách
(The New Yorker – 31. července 2017 – Russell Platt)

Dvořákův Dimitrij v Bard SummerScape je příběhem o idealismu, intrikách a zklamané lásce, který se odehrává v těžkých časech.

Velký národ se ocitl uprostřed chaosu. Dynastie, která měla vládnout navěky, sama sebe zničila; banda uzurpátorů přijíždí z venkova a kromě ohromných ambicí oplývá podivnými způsoby a láskou k pozlátku. Autorita je nastolena, ale následuje chaos. Zní vám to povědomě?

Ne, není to Washington, D. C. Donalda Trumpa, ale Rusko v těžkých časech na začátku sedmnáctého století, kam Antonín Dvořák zasadil děj své opery Dimitrij (1882), která se hraje pět večerů za sebou (od 28. července do 6. srpna) pod taktovkou Leona Botsteina a v režii Anne Bogart v Bard SummerScape. Tento příběh o idealismu, intrikách a zklamané lásce bude hlavní operou letní sezony, jež se jinak soustřeďuje na hudební svět Chopina, který způsobil revoluci v niterné oblasti klavírní hudby, ale ke zklamání Poláků nijak nepřispěl na lyrické scéně.

Polsko hraje v Dimitrijovi důležitou úlohu: jeho šlechta neoficiálně podporuje takzvaného Lžidimitrije – prvního ze tří darebáků, kteří předstírají, že jsou nejmladším synem Ivana Hrozného – čímž mu umožní ovládnout Rusko a po nečekané smrti cara Borise Godunova získat moc. (Není pravděpodobné, že by Dvořák a jeho libretistka, Marie Červinková-Riegrová, znali Musorgského Borise Godunova, nicméně jejich dílo začíná tam, kde končí jeho příběh.) Dimitrij, stejně jako většina oper, které se Botstein rozhodl ztvárnit, navzdory proslulosti svého tvůrce nikdy nenašel skutečné místo na repertoárech. Ovšem příznivé ohlasy na novou produkci Dvořákovy nejpopulárnější opery Rusalka letos v Met by mohly publikum povzbudit k dalšímu zkoumání lyrických pokladů tohoto českého mistra.

Stejně jako Rusalka se i opera Dimitrij proslavila výraznou sopránovou árií. Ale zatímco Měsíčku na nebi hlubokém v první zmíněné opeře je sólovým výstupem, árie Mariny, Polky, která se provdala za Dimitrije spíše z mocenských důvodů než z lásky, doprovází energický chorál, kdy Poláci oslavují své vítězství v nevázaném rytmu mazurky a ruský dav dává najevo svou nespokojenost zpěvy, v nichž se odráží hudba ruské ortodoxní církve. (Návštěvníci SummerScape se jistě těší na vynikající vystoupení sboru Bard Festival Chorale.) Stejně jako vodní víla Rusalka i Dimitrij až příliš pozdě zjišťuje, jak nestálé je lidské srdce. Jeho katastrofický příběh však není pohádkou – je inspirován skutečnou tragédií lidu jedné země.

 

Bard SummerScape 2017
Antonín Dvořák:
Dimitrij
Dirigent: Leon Botstein
Režie: Anne Bogart
Scéna: David Zinn
Kostýmy: Constance Hoffman
Světelný design: Brian H. Scott
Pohybová spolupráce: Barney O’Hanlon
Masky: Jared Janas, David Bova
Jazyková spolupráce, dramaturg: Veronique Firkusny
American Symphony Orchestra
Premiéra 28. července 2017 Bard College Fisher Center Annandale on Hudson

Dimitrij – Clay Hilley
Marina – Melissa Citro
Xenia – Olga Tolkmit
Marfa – Nora Sourouzian
Jov – Peixin Chen
Shuisky – Levi Hernandez
Basmanov – Joseph Barron
Neborsky – Roosevelt Credit
Bucinsky – Thomas McCargar

www. fishercenter.bard.edu

 

Přeložila a připravila Kateřina Bodnárová

Související články


Reakcí (4) “Rozpad Sovětského svazu a nástup Putina k moci. Dvořákův Dimitrij v USA

  1. Na jednu stranu S Vámi souhlasím. Ale když si vezmu, že ani u nás se Dimitrij moc nehraje, tak nevím, zda není v zásadě výhra, že se s ním (byť v této inscenační podobě)mohou seznámit aspoň v Americe. Jinak je to přesně tak. Dimitrij začíná, kde končí Boris Godunov. Dost proto nechápu, že pražské ND po inscenaci Borise Godunova se nepokusilo inscenovat právě Dimitrije. A mám pocit, že p. Jindra když odešel z ND i říkal, že on toto navrhoval. Ale ostatní z vedení ND žel měli jiný názor. Myslím, že je to velká škoda. Tak ve finále divákům v Americe toho Dimitrije přeju možná i trošku závidím.

  2. HanaS: Žádná taková „oficiální“ možnost neexistuje. Opera je jevištní útvar, takže režisér, kostýmní výtvarník a scénograf jsou spolu se skladatelem a libretistou spolutvůrci konkrétní inscenace. Zatímco hudba je dána notami a text libretem, režijní a výtvarný výklad nemá (a nemůže mít) žádná pravidla. Tím současný „režisérismus“ nijak neobhajuji, jen konstatuji fakta. Jediná možnost, jak takové inscenace „zatrhnout“, je bojkot. Ovšem hromadný. Teprve ve chvíli, kdy na podobné inscenace bude do hlediště chodit pět diváků, se budou muset divadla zamyslet. Jiná možnost není. Ovšem jak toho docílit? Mohutná kampaň na sociálních sítích? :)

    HonzaB: Já to za výhru nepovažuji. A to přesně právě proto, že se nejedná o známou operu. Není zrovna šťastné, že se diváci s touto operou poprvé seznámí právě prostřednictvím inscenace, která mění čas, místo a příběh. Nové výklady u notoricky známých oper naopak za tak „škodlivé“ nepovažuji, protože divák již má srovnání.

Napsat komentář