S Janem Kodetem o chystané premiéře projektu Human Locomotion

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Na Nové scéně Národního divadla se právě v těchto dnech rodí nová inscenace Laterny magiky Human Locomotion, inspirovaná životními osudy a dílem významného průkopníka fotografické technologie Eadwearda Muybridge. Ožije v ní svět Ameriky konce devatenáctého století, svět vynálezů, ale také velkých emocí, stejně jako vnitřní svět muže, který vzal spravedlnost do vlastních rukou a spolu s ní odpovědnost za svůj život a svědomí. Inscenace se ujal režijní tandem SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) a tým zkušených autorů. Vedle scénografa Jakuba Kopeckého nebo hudebníka Petra Kalába se pod tanečně pohybovou novinku podepíše také choreograf Jan Kodet.
Jak probíhá spolupráce s režisérským duem SKUTR?

V současnosti pracujeme společně na jevištních zkouškách, ale dlouho jsme si své části připravovali každý zvlášť. Minulou sezonu, když jsme spolu s tandemem SKUTR připravovali balet Čarodějův učeň, jsme na sebe byli s kluky napojeni víc, tentokrát máme mnohem méně času, ale je to také mnohem abstraktnější inscenace, která dovoluje jiný způsob tvorby. Je to dáno i komornějším prostorem a obsazením. Existuje sice rámcový scénář, v němž se odehrává prostřednictvím určitých situací část života Eadwearda Muybridge, ale hodně času jsme strávili samostatně a nakládali s ním po svém. Předem jsme věděli, že společný čas budeme mít až od začátku ledna, takže ani nebyla jiná možnost. Pět týdnů by bylo na velké představení málo, většinou je potřeba mít alespoň šest týdnů, než se vůbec jde na jeviště. Proto bylo lepší, když jsme začali pracovat zvlášť, na určitých tématech a motivech, s tím, že se všechno sjednotí před premiérou. Měli jsme tedy množství pohybového materiálu, který teď dotváříme, když už je hotová scéna a zkouší také herci.

Tanečníci jsou částečně složeni ze souboru Laterny magiky, část účinkujících ale vzešla z konkurzu. Jak tahle skupina funguje dohromady?

Musím říct, že se mi i s tanečníky Laterny pracuje výborně, dnes si práci víc užívám. Je to asi také otázka zkušenosti, člověk zkrátka ví, do čeho jde, ale myslím, že se všichni posunuli, a to platí obecně. Chci tím říct, že český tanečník je dnes lépe připravený pracovat kreativnějším a svobodnějším způsobem. A myslím, že i doplnění obsazení novými tanečníky je zdravá věc, je jedno, kolik jich je, stačí třeba jeden, ale vždycky dojde k určitému oživení, osvěžení, najednou začnou všichni fungovat mnohem víc i jako celek, jedna skupina. Také proto jsem dělal na Human Locomotion casting, kterého se mohl účastnit kdokoli zaměřený na současný tanec. Chtěl jsem tanečníky otevřené a kreativní, tanečníky, kteří přišli proto, že je baví se na takové tvorbě podílet.

Další složkou inscenace je také hudba, jak funguje propojení tady?

S tanečníky jsme začali zkoušet na konci listopadu, šlo nám vlastně o hledání pohybových prostředků, trochu improvizovanou tvorbu, chtěl jsem začít co nejdřív. Tím jsem si ale na sebe ušil boudu, protože hudba dorazila vůči našemu zkoušení se zpožděním. Po třech týdnech jsem už začal být trochu nervózní. (smích) Ale Petr Kaláb je velmi flexibilní v tom, když potřebujeme něco změnit, jako skladatel je schopný přijít s novou hudbou do dvou dnů. Když už na nás teď čas opravdu má, je to velmi příjemná spolupráce, je hodně klidný, vnímavý a má nápady. Ze začátku jsme tedy zkoušeli na ticho, ale v moderním a současném tanci nejde o nic výjimečného. Často se tak stane, že choreograf nastaví určitou atmosféru, která inspiruje skladatele, takže dodatečně vytvořená hudba výborně funguje. Je potřeba definovat si základní rytmus, který když se dodrží, tak se pak může hudba stále obohacovat a přirozeně se dotváří. Rád používám takovou hudbu, která je jen jakousi atmosférickou zdí v pozadí, bez výrazné rytmické struktury a dynamických změn, což je ovšem pro Laternu magiku trochu problematické.

V čem je problém?

Laterna pracuje často s timecodem (pozn.autorky: během představení je v zákulisí spuštěno namluvené odpočítávání, jedno číslo po třech vteřinách, odpočítává se opakovaně od jedné do tisíce, ale diváci je neslyší), kterým se většina inscenací řídí, například se podle něj slaďují projektory, pokud jich pracuje několik najednou a podobně. Pokud bychom dodrželi tuhle praxi, tak to inscenaci ochuzuje o jednu věc, a tou je autenticita času. Například když tanečník tančí duet, který má v pozadí minimalistickou, nerytmickou hudbu plnou atmosféry, která plyne bez počítání, není pro něj problém, pokud ucítí nutkání, změnit dynamiku, aby zpomalil nebo zrychlil, nenaruší to chod představení, ale dává mu to život. Já osobně mám raději, když se jde na jeviště s opravdovostí daného prožitku a hudbu pouštím živě.

Sám?

To jsem začal dělat už v devadesátých letech u choreografa Ruie Horty, kterému jsem dělal delší dobu asistenta. Nejezdil rád se souborem na zájezdy, takže jsem hodně často jezdil s tím, že jsem zadával tréninky, zkoušel choreografie a ještě pak zvučil představení. Samozřejmě mi místní profesionální zvukař v divadle připravil instalaci, ale já jsem pouštěl hudbu z různých zdrojů, do toho videoprojekce, často jsme měli také živé vstupy, zvuk se skládal z různých střípků. Bylo zajímavé, jak člověk musel ovládat to prolínání, aby třeba divák nepoznal, že se mění zdroj zvuku a huby, byla v tom svoboda a přirozenost, kterou mám na jevišti rád.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Human Locomotion -Kukučka/Trpišovský/Kodet (Národní divadlo-Laterna magika Praha)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama