S Margreet Honig o umění naslouchat i poslouchat

Margreet Honig je úžasná šarmantní dáma, která s úsměvem přiznává svých 82 let. Vyřazuje z ní zvláštní charisma. Cítíte úctu, vnitřní klid, moudrost – a zároveň upřímnost, otevřenost i báječný smysl pro laskavý humor. Máte pocit, že se jí můžete svěřit úplně se vším a ona vám bude s porozuměním naslouchat a dá „rozhřešení“.

Margreet Honig, renomovanou holandskou pěvkyni a pěveckou pedagožku, se podařilo letos získat pro pěvecké interpretační kurzy v Litni. Této péči o talenty se na zdejším zámku systematicky už osmým rokem věnuje Ivana Leidlová, aby i tímto způsobem rozvíjela odkaz světové proslulé hvězdy Metropolitní opery Jarmily Novotné, která zde po sňatku s majitelem zámku, baronem Jiřím Daubkem, řadu let žila.

Připomeňme, že interpretačními kurzy se aktivity Ivany Leidlové, zakladatelky neziskové organizace Zámek Liteň, zdaleka nevyčerpávají. Nejenže spravuje a dohledává po světě rozesetou pozůstalost Jarmily Novotné a postupně restauruje poničený zámecký areál s parkem, rozvíjí zde také někdejší bohatý kulturní a společenský život prostřednictvím koncertů, výstav, podporou filmových projektů, spoluprací s projektem ZUŠ, vydáváním knih, a především Festivalem Jamily Novotné. Vyvrcholením jeho letošního jubilejního desátého ročníku bude uvedení částí Rusalky Antonína Dvořáka v liteňském parku jako multimediální inscenace v režii bratří Cabanů. S dirigentem Robertem Jindrou a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu vystoupí přední čeští sólisté – Kateřina Kněžíková jako Rusalka, Jan Martiník v roli Vodníka, Richard Samek coby Princ a Jana Kurucová ve dvojroli Cizí kněžny a Ježibaby. A jako žínky se uplatní právě absolventky liteňských kurzů.

Pozvání Margreet Honig nebyla náhoda. Právě nezisková organizace Zámek Liteň ve spolupráci s platformou VoiceWise Markéty Cukrové, v tomto případě coby překladatelky, vydala v roce 2019 český překlad knihy Margreet Honig Skutečný zpěv (Tru Singing) s příznačným podtitulem „o dýchání a lidském hlasu“.

Honig vychází z toho, že zpěv má své fyzikální zákony v oblasti akustiky a rezonance. Ale jak slovy popsat, co se děje v těle a co nikdo nevidí, je právě ta těžko uchopitelná podstata pěveckého umění, tajemství, které je tak nesnadné odhalovat – a hlavně – zprostředkovat druhým.

Nyní se naskytla mimořádná příležitost teorii zažít, či spíše prožít i v praxi. Také díky sopranistce Simoně Šaturové, která patří mezi obdivovatelky a žačky Margreet Honig a přiznává, že setkání s Margreet patřilo k nejzásadnějším v jejím profesním i osobním životě. Třebaže za sebou měla už úspěšnou kariéru, vydala se s ní na dobrodružnou cestu společného objevování volné tvorby tónu, flexibilního dechu, a hlavně radosti ze zpívání.

S nadšením a zvědavostí jsem se zúčastnila alespoň jednoho odpoledne liteňských interpretačních kurzů. Rozhodně jsem nelitovala. Za nádherného letního odpoledne jsem se společně s frekventanty kurzu i učiteli zpěvu z parku a od bazénu přesunula do Čechovny, kde Margreet Honig v souznění se Simonou Šaturovou v atmosféře vzájemné důvěry soustředěně sledovaly mladé adepty zpěvu a s obrovskou empatií radily a předváděly, kam nasměrovat další rozvíjení talentů.

Jaké byly jejich nejčastější rady? Uvolnit se, nezaseknout se po nadechnutí a nechat plynout vzduch, aktivovat motůrek pod pupkem, díky kterému tón roste „bez práce“. Při spodních tónech neztratit pocit výšky, nezastavovat oblouk, ve kterém jeden tón musí vyrůstat z druhého, nerozpliznout tón, netvořit ho příliš široký, ale soustředit se třeba na malý, ale konkrétní tón. Vnímat, že piano musí mít větší energii, než plný tón, najít linii v hlavě, aby tlak neubíral na znělosti, najít jeden propojený hlas, „nepřeřaďovat“, nepřepínat do jiného nastavení, pomoci si pohybem, zářícíma očima. A především chápat tělo jako svého přítele.

A když se nad Litní snášel vlahý soumrak, Margreet, stále plná energie, odpovídala na moje otázky:

Jak koncipujete výuku při kurzech, které trvají pouhých pět dní, jako je tomu v Litni?
Mám nadaci, v níž se zaměřuji na výuku učitelů. V posledním období svého života jsem došla k tomu, že právě toto je můj hlavní cíl. Působím v řadě zemí a pomáhám učitelům, aby porozuměli hlasu, který poslouchají, tomu, co slyší. A Simona (Šaturová), mě pozvala, abychom tento můj koncept společně uplatnili v Litni. Pozvali jsme učitele s jejich studenty. Já sice neumím česky, ale umím poslouchat a poznat, co je špatně a co můžeme změnit. A jsem šťastná, že za pouhé tři dny jsou všichni mnohem uvolněnější. Začali jsme lekcemi pro učitele a dlouho do noci jsme si povídali, jak poslouchat, co můžeme se studenty dělat. A vznikla týmová atmosféra, která je základem mé práce.  

Co se dá během takového kurzu vlastně stihnout?
Studenti v Litni mají krásné hlasy, nádherný materiál. Je úžasné, jak mladí sólisté vstupují do naší atmosféry, že se jim každý pokouší pomoci. Můžou se na všechno klidně vyptávat. Ne jako se to stává na konzervatořích, kde je spousta žárlivosti mezi učiteli i žáky a jednotlivé třídy jsou uzavřené do sebe. Důležité je, aby všichni, kteří se chtějí zúčastnit mých kurzů, můj přístup akceptovali. Pak jim mohu na základě zkušeností, které jsem za těch mnoho let získala, pomoci. Nepotřebuji na kurzech učitele, kteří mistrují z přesvědčení, že oni vědí všechno a nejlépe. S takovými nechci bojovat, toho jsem si už „užila“ dost.

Poznáte, u kterého pedagoga se zpěvák učil zpívat?
Spíš bych řekla, který učitel je vhodný pro kterého zpěváka. To poznám ihned …